kepiash

Jestli mi něco skutečně vyrazilo dech, tak je to až nezvykle realisticky a strašidelně vyobrazené peklo, jehož některé prvky by se neztratily ani v hororu. To se povedlo. Hodně mě bavili Jirkové Lábus a Langmajer, skvělý byl František Němec v roli Lucifera a také Ondra Sokol zahrál velmi slušně. A jinak? Kromě pár vtípků s odkrytou dírou, nebo základního ekonomického tutoriálu o množení bonbónů, není moc o čem psát. Děj je velice jednoduchý, což je u pohádek správné, ale mimo výše uvedené body nic výrazně nevybočuje z českého pohádkového standartu.

Tohle je přesně ten případ, kdy je povinnost přidat "hvězdičku" za soundtrack. Hudba je naprosto famózní a to nejen ta, která se odehrává přímo na jevišti, ale i ta, která v podobě nenápadných kytarových "vybrnkávaček" perfektně doplňuje jednotlivé scény. Pomineme-li tento aspekt, jedná se o lehce nadprůměrný film, který zvedají skvělé herecké výkony hlavních postav, ale který naopak sráží přílišná rozvleklost v některých pasážích.

Mám jediný, ale vcelku podstatný problém. Vadí mi, že scénář lépe nebuduje sílící náklonnost mezi Maxmiliánem a Dorotkou a celá jejich "love story" se objeví tak nějak z čistého nebe. Dorka se zamiluje do sebestředného hulváta, ačkoliv sama tvrdí, že by "raději ženicha hodného než bohatého". Tento svůj postoj popře v závěru filmu, kdy zcela iracionálně, proti smyslu příběhu, dá přednost drzému bohatému floutkovi před chudým žebrákem s dobrým srdcem (v tu chvíli ještě netuší, že se jedná o stejnou osobu). Katarze se tak týká v podstatě pouze Petronela, což je málo. Je mi jasné, že dětský divák tento vnitřní rozpor postav nejspíš ani nezaregistruje, ale zkušenější divák ano. Je to škoda, neboť by stačilo málo a Anděl Páně by se u mě zařadil mezi absolutní českou pohádkovou špičku.

Existuje Murphyho zákon, který říká: "Může-li se něco pokazit ze čtyř různých příčin a podaří-li se nakrásně všechny čtyři odstranit, vzápětí se objeví pátá". Pro tuhle posádku ISS to platí beze zbytku. Líbí se mi, že na rozdíl od různých jiných filmů, včetně Vetřelce (srovnání s ním se člověk prostě neubrání), zde se hlavní hrdinové nedopustili žádných, či jen minimálních chyb. Ačkoliv dodržovali přísné zásady opatrnosti, dělali rychlá a správná rozhodnutí, Calvin je prostě spolu s obrovskou dávkou štěstí/smůly přechytračil. Není to žádný megafilm, určitě má své mouchy, ale já jsem spokojen. Calvin mě bavil.

Pamatujete, jak si pejsek a kočička dělali dort? Smíchali všechno možné, co jim nejvíce chutnalo, ale nakonec z něj bylo akorát všem špatně... Že by mi bylo vyloženě špatně říci nemohu, ale film je tak nějak podivně splácán dohromady, podobně jako dort z pohádky Josefa Čapka. Několik scén se mi hodně líbilo, problémem je, že příběh absolutně nefunguje jako celek. Vývoj postav není dostatečně vysvětlen a jejich motivaci často není rozumět. Někde film působí zbytečně vážně, jindy zase situaci zlehčuje laciným humorem a nějak mi to k sobě zkrátka nesedí. Zatímco dříve pro nás v D.C. připravovali po všech stránkách geniálně propracované lahůdky jako Nolanova trilogie či Watchmani, teď jakoby si všimli u sousedního Marvelu, co vydělává nejvíc peněz a rozhodli se jejich recept na úspěch "obšlehnout". Marvelovské rysy v Justice league jasně vidíme - Flash jako by z oka vypadl mladému Peteru Parkrovi z nových Avengers, Aquaman připomíná něco mezi Thorem a Wolverinem, Diana je Gamora, Superman nám supluje Kapitána Ameriku a podobně. Kromě oné, již zmíněné vnitřní nesoudržnosti, je největším problémem tohoto díla, že po shlédnutí máte pocit, jako by jste jednotilivé fragmenty už někde viděli. A ať se na mě nikdo nezlobí, proti Quicksilverovi je Barry Allen hodně slabý čajíček. Od D.C., které mi často přišlo před Marvelem v mnohém napřed, mi podobné kopírování přijde až nedůstojné.

Mám rád, když příběh není černobílý, co se týče určité polarity "dobra" a "zla". Naopak líbí se mi, když jsou velká, celospolečenská témata vykreslena jako lidské, morální dilema jednoho člověka. Filmů, kde hlavní padouch je někdo, kdo se snaží za každou cenu zachránit lidstvo (a v zásadě má pravdu, přestože při té snaze paradoxně, v duchu machiavellismu, trochu té lidskosti, kterou má v sobě zničí), zase tolik není. Film rozhodně není dokonalý (herecky mě přesvědčil snad jen Dafoe), ale je originální a nadhazuje otázky, které nutí člověka k zamyšlení a proto stojí za to ho vidět.

Uff. Film jako stvořený pro všechny, kteří "milují" výšky tak jako já. Jsem docela rád, že jsem jej neviděl ve 3D, to už by bylo asi moc pro mou nervovou soustavu (ani nevíte, jak já s Jeffem soucítil). Tahle příjemná oddechovka, na rozdíl od Philippa Petita, díru do světa neudělá, ale na jedno odpoledne zabaví celkem fajnově.

Začnu pozitivně. Film je skvěle natočený. Hned od první minuty mě to chytilo, protože atmosféra tehdejšího Berlína je vykreslena skutečně dokonale a je navíc podpořena naprosto parádním autentickým soundtrackem. Nutno pochválit i Charlize Theron a McAvoye, kteří své party zvládli zahrát velice uvěřitelně. Absolutní špička jsou akční scény, které jsou na rozdíl od jiných podobných filmů o poznání více realistické a ukazují nám že ani hlavní postava není žádná superhrdinka, ale člověk z masa a kostí, který taky může dostat pěkně "do dršky". Horší je děj, který se rozjížděl sice slušně, ale postupně ztrácel přímočarost, zbytečně se zamotával a na konci jako by chtěl urvat Guinessův rekord za co nejvíc zvratů za co nejméně minut. Forma v tomto případě drtivě zvítězila nad obsahem.

Skvostem je především první část seriálu, na níž oceňuji její filosofický rozměr. Sledujeme, kterak nadaný student dostane do rukou "hračku", která má moc změnit svět tak jak ho známe a my se nemůžeme ubránit etickým otázkám "Co je vlastně správné?" a co bychom na Lightově místě dělali my. Přiznávám, že jsem Kirovi tiše fandil a díly kde s Ryuukem za zády svádí dechberoucí, psycholgickou bitvu se svou nemesis, geniálním "L", mě chytly tak, jak možná ještě žádný seriál předtím. Kvalita seriálu v mých očích úměrně klesá s tím, jak postupně na scéně ubývá Ryuuk a větší screentime naopak získává Misa Amane. Seriál se postupně mění v tuctovou kriminálku, která, pravda stále má své skvělé momenty, komornějšímu úvodu se však již bohužel nedokáže vyrovnat.

Nemohu se ubránit srovnání se Stranger Things, jenž na mě zapůsobilo ještě o maličko více. Zde mi chybí nějaké drobné vysvětlení toho, jak se "To" v Derry vlastně objevilo, víme jen, že už je ve městě dlouho. (Třeba se dozvíme více ve druhém díle - vlastně na to dost spoléhám). Tento nedostatek, však dojem určitě nezkazí. Jedná se o napínavý horror s vynikající atmosférou a skvělými výkony dětských herců. Sečteno podtrženo - povedená adaptace díla autorského mistra, který nám znovu a znovu ukazuje, že ta největší monstra (nebo minimálně stejně velká) nejsou z jiného světa, ale jsou to lidé sami.