kepiash

Líbilo se mi zhruba prvních 5 minut. Mluvím o té úvodní montáži, kdy je nám nápaditě vysvětleno, jak vznikla a do současné podoby se rozrostla stanice Alfa. Střihy, kde se mimozemské rasy potkávají a vzájemně si vyjadřují úctu jsou opravdu slibným prologem. Tam to bohužel končí. Filmu nelze upřít slušné grafické zpracování, ale jinak jsem si v něm nenašel vůbec nic. Ačkoliv je příběh v zásadě velice jednoduchý, obsahuje obrovské množství slepých uliček, které děj nikam neposouvají a nudí. Zásadní slabinou jsou pak oba hlavní protagonisté. Chemie mezi nimi prakticky neexistuje, o lásce a emocích v závěru pouze mluví, ale cítit zkrátka nejsou. Nevím, zda je to scénářem, či otřesnými hereckými výkony, ale kdykoli byli oni dva na scéně (což vzhledem k faktu, že se jedná o hlavní postavy, bylo až na výjimky celou stopáž), trpěl jsem. Takhle by to nešlo.

Katarze je velice silná a vyvrcholení má grády. Škoda jen, že si předtím musíme protrpět zhruba hodinu a půl, než se začne něco dít. Nejspíš se projevuje, že příběh je původně psán jako divadelní hra, neboť mi něco říká, že na "prknech, která znamenají svět" by tahle šílená story partičky rozmazlených hejsků nemusela působit až tak rozvláčně a mohla by tak vyvolat mnohem lepší zážitek. Příběh není špatný, jen se pro film moc nehodí.

Zjevení je tak moc přeplněné těmi nejohranějšími klišé, že pokud by se do něj mělo nacpat byť jen jediné další, tak už by celý film snad prasknul. Předvídatelnost by sama o sobě až tak moc nevadila, horší je, že se Lincolnovi absolutně nedaří budovat napínavou atmosféru a to už je u horroru přeci jen problém zásadní. Konec sice překvapí, ale to je bohužel málo.

Jako kdybyste chtěli do Vetřelce násilně naroubovat postavu, která má vážnost situace úplně na háku a nějaký boj o přežití jako by se jí vůbec netýkal. Působí to při nejmenším zvláštně. Riddick je v každém případě velice zajímavá postava, ale její naprosté emocionální odtržení od děje snižuje napětí celého příběhu. Daleko větším problémem je absolutní nevěrohodnost všech postav, což úplně nechci dávat za vinu hercům jako spíš scénáři. Vůbec mi nesedí, že v situaci, kdy mají pasážéři lodi bojovat o holý život v neznámém prostředí, žízniví, hladoví, s masovým vrahem na palubě a zabijáckými potvorami všude okolo, chovají se zcela racionálně, nepanikaří, jsou absolutně bez emocí a my se tak o nich nedozvíme vůbec nic. V kombinaci s výše zmiňovaným částečným odtržením Riddicka od příběhu a naprosto tragickými efekty (u těch samozřejmě vzhledem k malému rozpočtu trochu mhouřím oko, ale ty příšerné barevné filtry bych čekal tak naposled v roce 70, ne 2000) se napětí a koukatelnost výrazně snižuje.

Black Panther je kvalitní a zábavná podívaná. Hrozně se mi líbilo zasazení různých sci-fi prvků do tradiční africké kultury, přičemž je též třeba vyzdvihnout parádní hudbu, která také kombinuje moderní a tradiční prvky. Ač to možná bude znít zvláštně, to jediné, s čím jsem měl problém, bylo ujasnit si, které straně vlastně fandím. Občanská válka ve Wakandě byla totiž podobná jako kterýkoliv jiný historický konflikt, kde krev na rukou mají obě dvě strany. Nabízí se například tato interpretace: exilový princ N'Jadaka přijíždí do země svých předků z níž byl de facto vyhoštěn svým vlastním strýcem. Pln odhodlání a ideálů udělat ze světa (pravda, za pomoci násilí) lepší místo, je odhodlán převzít zodpovědnost a královský titul, o nějž má jako člen královské rodiny právo se ucházet. Pro svou vizi nachází podporu nezanedbatelné části obyvatel (víme o kmeni hraničářů, ale zřejmě nebyl jediný). K moci se následně dostává a to zcela legální cestou, když v rituálním souboji porazí stávajícího, nepříliš schopného krále, svého bratrance T’Challu. Vítězí i přesto, že se mu v boji pokusí během rituálu nespravedlivým způsobem zabránit samotný rozhodčí. V tu chvíli se na scéně objevuje skupina rebelů, jenž v naprosté neúctě k starodávným tradicím Wakandy odmítá uznat legitimního a legálně zvoleného krále. Tato skupina povstalců brzy vyvolá ozbrojený konflikt, při kterém zahyne mnoho nevinných Wakanďanů, kteří neudělali nic špatného, pouze plnili rozkazy svého krále. V čele pučistů stojí bývalý král T’Challa, jenž rovněž odmítá uznat výsledek rituálního souboje a tvrdí, že souboj nikdy neskončil (ok, ale pokud onen souboj muže proti muži stále trvá, není proti pravidlům, pokud válečníku během souboje pomáhají minimálně 4 jiné osoby?). T’Challa nakonec svého bratrance zavraždí, povstalci zvítězí a nastolí staré pořádky. Král je mrtev, ať žije král. Konec... Proč to všechno píšu? I já jsem samozřejmě na straně T’Chally, jen poukazuji na fakt, že i on se dopustil řady kontroverzních rozhodnutí (například ohrožení národní bezpečnosti přivedením agenta cizí zpravodajské služby) a jakožto vůdce odboje proti N'Jadakovi je jedním z hlavních viníků občanské války a smrti mnoha nevinných lidí. Přesto je nakonec oslavován jako hrdina. Ačkoliv se N'Jadaka dopustil mnohem větších zvěrstev proti míru i posvátným tradicím Wakandy (mimo jiné např. spálení posvátných květin) a jeho motivace a plán jsou špatné, příběh by se určitě dal odvyprávět i tak, aby jako hrdina vypadal on. Ale není to nakonec to co chceme? Příběhy, které nejsou černobílé, ale podobají se světu ve kterém žijeme? Protagonistu, který není Mirkem Dušínem, ale umí si v boji s větším zlem také umazat ruce? Dobro a zlo patří do pohádek.

Každý máme nějaký film, jehož zdejší hodnocení absolutně neodpovídá tomu, jak se zamlouval nám. Jedním z těchto filmů je pro mě Sherlock Holmes: Hra stínů. Abych řekl pravdu, matně si vzpomínám, že se mi nelíbila ani jednička, ale o té psát nebudu, jelikož si ji téměř nepamatuji (což ale samo o sobě také o něčem svědčí). V zapomnění ji jistě bude brzy následovat i druhé pokračování, protože mě nezaujalo snad vůbec ničím... Dobře, abych byl fér - hudba byla fajn, i viktoriánské kulisy, kostýmy a výtvarné prostředí obecně, to vše si ocenění zaslouží. Samo o sobě to ale dobrý film neudělá. Postavy bez emocí, příběh zmatený, akční scény přehnané, snaha o vtip křečovitá až trapná. Takhle nepovedenou "marvelizaci" si Doylův Sherlock snad ani nezasloužil.

Auta 2 jsou jednoduchou pohádkou splácanou podle osvědčeného vzorce. Obsahují spoustu notoricky známých „klišé“ a také několik chyb v logice příběhu. Napadlo mě například toto: Není sice jasné, zda Bleskův tým vyměnil Alinol za normální benzín až před posledním závodem, nebo už dříve. Ani v jednom případě to ale není v pořádku. Pokud by McQueen „dopoval benzín“ již dříve, dopustil by se podvodu, což by byla např. na jeho vítězství v Porte Corsa velká kaňka (a to bez ohledu na fakt, že se tehdy ještě nevědělo, že Alinol je normální benzín – tým Bleska McQueena vědomě porušil pravidla závodu). Pokud by se tak stalo až před závodem v Londýně, kde již bylo povoleno i jiné palivo, stejně se Bleskova stáj staví do role podvodníků a lhářů poté co závodník veřejně prohlásil, že použije Alinol. Je škoda, že tuto záležitost McQueen se svým týmem vůbec neřešil, neboť obzvlášť v pohádkách by takový faul proti morálce a spravedlnosti měl být odsouzen daleko více, než to, že se Burák svou nepozorností zasloužil o prohru v prvním závodě. „A není to jedno, když se nakonec ukázalo, že celý Alinol je podvod a největším zločincem byl samotný pořadatel závodu?“ řeknete si. Ale já si to nemyslím. To, že je někdo větším lumpem nijak nesmývá co provedete vy. Uznávám, že nejsem členem té cílové skupiny, které je film určen, ale o to více je mi to líto. V Pixaru dokáží dnes dělat opravdu parádní filmy po grafické stránce (například jak jsou v Autech 2 nakreslena města? – Klobouk dolů!), proto mě mrzí, že nejsou zároveň zcela morálně čisté, obzvlášť proto, že jsou určeny dětem a jako takové by měly vždy působit především výchovně.

"A man's gotta do what a man's gotta do." - toto známé heslo perfektně vystihuje hlavní motto filmu. Příběh muže, jehož osud (ačkoliv o tom tehdy ještě nevěděl) byl napsán v jedné jediné vteřině, mě neskutečně bavil. Postupná psychologická proměna snobského bankéře v "největší štiku v rybníce" je skutečně impozantní. Mám velkou radost, že Coster-Waldau konečně dostal pořádnou roli ve které ukázal, že je skvělým hercem. Škoda jen, že se kamera více nedržela "vězeňské" dějové linky, neboť na "svobodě" to bylo místy zbytečně utahané.

Náhodou jsem po letech narazil na tenhle seriál, který jsem v dětství sjížděl na VHSkách pořád dokola. Každá scéna mi připomíná to, co jsem kdysi důkladně znal a dávno už zapomněl. Takový pocit nostalgie přeji každému zažít, je to moc příjemné. Dle mého názoru se jedná o skvělé pohádky pro ty nejmenší diváky, zvlášť v konkurenci dnešních animáků, které jsou plné laciných vtípků o prdění.

Právě jdu z kina a přemýšlím, jestli je vůbec něco, co se dá tomuto filmu vytknout. Nenapadá mě vůbec nic! Vyprávění mě hned od prvních minut vytáhlo do děje, provedlo mě celou strhující kariérou pokerové princezny a najednou byl konec, aniž bych se, byť jen na chviličku, stihnul nudit. Blahopřeji, Molly Bloomová, získala jste si mých 5 hvězdiček.