kepiash

Půjdu proti proudu, ale tato epizoda pro mě představuje takový závan starých dobrých časů. Líbila se mi. Měla hned několik skvělých momentů, jako třeba poslední rozhovor mezi Aryou a Ohařem, dojemné rozloučení bratrů Lannisterů, nebo šokovaného Jona, který si uvědomuje, že měl přeci jen zůstat s Igritte v té jeskyni na severu. Scény, kde drak likviduje město jsou vizuálně špičkové, líbily se mi i poslední momenty lorda Varyse, jedné z významných postav seriálu. A pokud jde o to nejpodstatnější - proměnu Daenerys v šílené vraždící monstrum - poté co odpadne šok, přijde uvědomění, že tento vývoj dává smysl. A přiznejme si, že určité náznaky sledujeme už od první série... Po dlouhé době se seriálu podařilo to co dlouho ne - připomněl mi, proč mám celou ságu tak rád. Moc se těším na poslední epizodu a na Vichry zimy!

Najde se mnoho lidí, kteří Endgame kritizují a tento blockbuster často spojují s frází "nenaplněná očekávání". I pro mě byla Infinity War ještě o nějaký ten stupínek výše a nějaké výtky k posledním Avengerům najdu i já. Mohu hnidopišsky hledat chyby v logice scénáře, mohu se rozčilovat nad tím nekonečným tlakem na politickou korektnost, ze kterého plynou až trapně přehnané scény, jako když je Danversová při přenosu rukavice doprovázena výlučně ženským kolektivem. Nic z toho ale nemůže změnit fakt, že v rámci žánru se stále jedná o špičku a více než důstojné zakončení jedné éry.

Slečna Drsňák je stále ve formě! Ačkoliv se setkávám i s názory, že je trapné, aby těhotnou ženu a matku malých dětí hrála 54 letá herečka, já s tím žádný problém nemám. Sandra totiž vypadá sakra dobře a uvěřil bych jí v občance i o 20 let pozdější datum. Především ale stále výborně hraje a rozhodně v tom není sama. U podobných filmů bývají často problémem nejrůznější nelogické chyby scénáře. Bird box však možná díky tomu, že se snaží ukazovat co nejméně a lecos ponechat na divákově fantazii, žádnými výraznými chybami netrpí. Moc se mi líbily scény, kdy chaos vypukl a vůbec celý začátek filmu. Závěr naopak trochu kazila určitá emocionální přepjatost, ale nejedná se o nic závažného, co by mi mělo velice dobrý dojem zkazit.

Co všechno se může stát v jednu ráno mezi třemi lidmi na jedné terase? Zápletka jak z černých historek!... Moc mě bavila první část filmu, kde Tom představuje svůj absurdní plán a neoblomně manipuluje Davida i Anu k jeho realizaci. Nebere "ne" jako odpověď a i když je zatlačen do těžké defenzivy je stále stejně sebevědomý a pořád přitápí pod kotlem. Ačkoliv nepadají žádné památné hlášky, absurdnost celé situace způsobuje, že se smějete vlastně celou dobu. V určitý moment však, z ničeho nic, film zcela změní ráz a promění se z komedie do vážného dramatu a tato fáze už mě bavila o poznání méně. Přesto své první setkání s rumunským filmem hodnotím velmi kladně a myslím, že i všichni fanoušci podobného typu konverzačních dramat musí být spokojeni.

Na rovinu – horory rozhodně nejsou žánrem, který bych vyhledával. Nemám rád jejich naivitu a křečovitou snahu o šokující momenty za každou cenu, která mnohdy jde proti smyslu a logice příběhu. Když už ale na nějaký horor natrefím, vždycky rád uvidím něco jako The Visit. Film je napínavý, má jakousi stísněnou atmosféru a nepotřebuje k tomu hektolitry krve, či záplavu násilí a zabíjení. Dokonale si vystačí s nervozitou, která setkávání s neznámými lidmi obvykle provází a která se zde, vzhledem k okolnostem, postupně mění ve znepokojení, obavy a nakonec strach o život. Tento emoční vývoj tu působí přirozeně, což je z velké části podpořeno i vhodně zvoleným dokumentárním stylem a velmi věrohodně hrajícími mladými herci. V rámci žánru řadím tento Shyamalanův počin hodně vysoko.

Stále ta samá úspěšná šablona, kterou až na výjimky Marvel používá už více než desetiletí. Ale proč ne, když funguje a vydělává? Vždy dostaneme podobný koktejl akce, efektů, emocí, humoru a skvělé hudby, který si sice drží svůj vysoký standart, nicméně příliš překvapení náročnějším divákům nenabídne. Captain Marvel je dobrý film, jenže já bych rád, kdyby mě filmaři z Marvel Studios něčím šokovali (jako se jim to povedlo u Infinity War) nebo aby mi ukázali něco úplně nového (jako tomu bylo u Deadpoola). V opačném případě mi film časem poněkud zešediví, zapadne a obávám se, že ani v případě Carol Danversové to nebude jinak a vynikající soundtrack, hláškující Fury ani nebezpečná číča na tom pravděpodobně nic nezmění.

Příjemná, nenáročná komedie, u které jsem se několikrát od srdce zasmál. Místy byla sice tak nějak typicky po americku přeci jen trochu přehnaná, například scény se Stiflerovou… tedy pardon Hoagieho matkou, byly zbytečné a do kontextu filmu se vůbec nehodily. Na druhou stranu oceňuji, že příběh, a vlastně i samotná hra hlavních hrdinů, má velice pěknou pointu, které v samém závěru porozumí i dosud neporažený šampión Jerry.

Od filmu s názvem Alita: Bojový Anděl jsem vůbec nic nečekal. Tedy lépe řečeno – čekal jsem, že to bude strašlivá blbost. Nicméně musím říct, že právě proto jsem byl velice mile překvapen. Jedná se o příjemný sci-fi příběh, který je, pravda, cílený spíše na mladší diváckou základnu, ale jako příjemná oddechovka potěší i dospělé publikum. Děj je poměrně jednoduchý, přizpůsobený té své „teen“ cílovce a tak není potřeba nad ním moc přemýšlet (akorát by člověk zbytečně zabředával do hledání chyb a nedomyšleností, které scénář beze sporu má). Vypnout mozek, nechávat se unášet pěkným vizuálním provedením a hudbou a člověk si odnese fajnový filmový zážitek. Ale jo, už se docela těším na další díl.

Oba původní filmy mám rád. Vyvolený je mysteriózní drama o obyčejném muži, který postupně objevuje svůj skrytý potenciál. Rozpolcený je hororový příběh o psychopatickém násilníkovi s několikanásobně rozdvojenou osobností. Obě tato Shyamalanova dílka mají naprosto rozdílný styl a proto je nápad na jejich crossover odvážným, avšak dle mého názoru ne úplně zdařilým nápadem. Skleněný působí na můj vkus hodně křečovitě, neboť oba původní výborné motivy, bez jakýchkoli skrupulí, násilně narval do určité šablony, kam se ani jeden z nich nehodí. Kde to trochu drhlo, zatlačilo se ještě víc, něco se přimyslelo, něco se ořízlo, něco zkreslilo, ale jen odněkud vytrhnout postavy a zasadit je do zcela jiného příběhu zkrátka nejde. Jako kdyby jste vzali postavy ze Saw a z Gran Torino a napsali jim scénář ve stylu X-Menů - nikdy to nemůže úplně fungovat. Je mi to zároveň trochu líto, protože hlavní myšlenka není vůbec špatná, jen pro ni byli Kevin, David a Elijah tak trochu zneužiti.

Nepatřím k těm, kteří během sledování detektivek hádají kdo je vrah a v tomto smyslu jsem spíše pasivním divákem. Mám se za to rád, protože tak nehrozí, že bych sám sebe připravil o napětí, jak se to stalo vedle mě sedící přítelkyni, jenž si záhadu nalezených mrtvých těl rozlouskla už na začátku a zbytek filmu se pak spíš nudila... Já se naopak nenudil vůbec a celý detektivní příběh jsem si pro jeho mrazivou a drsnou atmosféru a charismatické duo vyšetřovatelů vychutnal parádně. Cením si toho, že snímek nepůsobí jako by byl splácaný na koleně a nesnaží se šokovat diváka za každou cenu - naopak pointa (ač možná lehce předvídatelná) dává perfektní smysl a motivacím postav se dá snadno rozumět. Mé první setkání s případy Oddělení Q tedy dopadlo nad očekávání dobře a s Carlem a Assadem jsme se rozhodně neviděli naposledy.