Tom Hardy

Ujetý horor (?), oscilující mezi zhulenou verzí Alenky v říši divů, původním Okem a Japonskou taneční videohrou. U míče jsem netušil, jestli se mám smát, nebo si zoufat a podobně na rozpacích jsem byl po většinu filmu. Pokud bylo prvotním cílem Pangů bavit, pak měli být ve svém směru rozhodnější, pokud má jít o nějaký nový přístup k hororovému žánru, tak doufám, že bude mít jepičí život…

Není nic blbějšího, než když člověk trefí pointu na začátku filmu (tím nemyslím "proč uvězněn", ale vztah hlavních hrdinů). Od vyřčení věty „Neznáme se?“ jsem měl bohužel jasno a finále mě tak nechalo chladným, protože ten nejsilnější trumf děje jsem již stihl vstřebat během filmu. To je nicméně čistě můj problém. Coby celek mi přišel Oldboy zbytečně emocionálně odtažitý, vizuál nadprůměrný, ale nijak výjimečný (měl jsem pocit, jako by se Park snažil skloubit Finchera s Leterrierem) a komplikovaná střihová skladba se mi zdála krapet samoúčelná (Joe Wright a Alejandro González Iñárritu jsou jednoznačně šikovnější v „matení“ dějovými střihy). Příběh je poměrně zajímavý (a líbí se mi pochybná moralita), nicméně jeho způsob podání mě neoslovil. Nemám problém s asijským stylem podání, Oldboy mě ale nestrhl. Zůstal jsem v jeho vesmíru nezúčastněným divákem. Jak řekl ďábelský Al Pacino ve snímku Ďáblův advokát „Je to šprýmař. Obdaří člověka instinkty. A co udělá pak? Čistě pro pobavení, jako na soukromé kosmické grotesce, stanoví pravidla, která je potlačují. Podívej se, ale nesahej. Sáhni si, ale neochutnej. Ochutnej, ale nepolykej.“ Přesně tak jsem se cítil při sledování Oldboye.

SKORO je to fakt dobré. Koncept Highlandera naroubovaný na skupinku žoldáků má své kouzlo a jednotliví členové jsou sympatická sebranka underdogů. Po rychlém úvodu se to nicméně na poměrně dlouho zabrzdí a ani bezchybná Theron nemůže vyvážit to, že příběhově je tu materiál možná tak na čistou hodinku. Nemluvě o tom okatém schématu klasického (jen dražšího) televizního pilotu, který vlastně ani nechce přijít s pořádným obloukem a jen pokládá základy pro budoucí dějové linky. Ale vesměs jsem se nenudil, látka je sexy, akce minimálně slušná a nechybí několik opravdu cool momentů. 60% s tím, že na úvod ok, ale příště by to rozhodně chtělo posílit akci i příběh a najít výraznějšího záporáka. Snaha o realistickou motivaci (respektive protivníka, který je takzvaně z našeho světa) je vesměs k ničemu, protože když už máme ve hře nesmrtelné, chce to jim dát opravdovou výzvou. A tou chlápek s vizáží čerstvého absolventa ČVUT vážně není.

Pozor, spoilerovitý komentář: Geniální soundtrack prezentovaný homevideem, ve kterém se setkají dva lidé, kteří se předtím nikdy neviděli, ale po jednom dni, kdy si dvakrát zazpívají, se už najednou milují, přestože ona je vdaná a on miluje jinou. Vděčný chléb pro lidi, kteří si ještě neujasnili, jak vypadá pravá láska. Osobně si nemyslím, že by byla skryta v nulovém poznání a jednom piánu.

Chvílemi mě ten film, především nevyváženým tempem, hnal k tomu, abych uvažoval o lepších třech, ale vyřčené "Tak ať táhnou, když nemaj smysl pro humor." ty čtyři dokonale pojistilo...

Tak tohle bolelo. Scenárista Spojence Russell Gewirtz si nejspíš řekl, že když jednou fungoval mustr s „vyprávěním směrem k divákovi“, není důvod, proč to nezopakovat. Jenže zatímco hra s falešným vězením měla šmrnc neokoukaného a Gewirtz měl na konci schované eso v rukávu, v Righteous Kill je ta klička jasná od první minuty (a byla vlastně jasná už z traileru). Můžeme to brát tak, že 1) buď měl Gewirtz v tomhle případě slabou chvilku, nebo 2) je Jon Avnet packal, který na rozdíl Spika Leeho neumí vystavět film tak, aby dokázal odvést pozornost od skutečného záměru. Pravda bude někde na pomezí. Nicméně faktem zůstává, že za tohle by měl Avneta někdo zastřelit. Ten člověk patří na video k Seagalovi a ne do první ligy k hereckým legendám, díky kterým patří Heat a Godfather 2 mezi nejlépe hodnocené filmy všech dob. Righteous Kill je ještě mnohem horší, než jsem se obával, neboť zde nefungují ani takové základní propriety, jako střih a hudba (Al Pacino navíc nikdy nevypadal tak staře a utahaně). Odřené dvě hvězdičky pro krimi, která není důstojnou tečkou, ale bolestným ohlédnutím…Více zde.

Viděl jsem snad všechny možné seriály z nemocničního prostředí. A dá se říct, že každý měl něco do sebe (pominu-li německou produkci). Je zajímavé, jak Nova dokáže debilitu svého díla perfektně vystihnout již samotným názvem. Ordinace v růžové zahradě je dokonalým příkladem toho, co je v českých seriálech špatně – přebarvené a prázdné kulisy, herci prkenně recitující své dialogy vedené na „přehazovanou“, nikoli plynule (v tomhle jsou české seriály skutečný unikát), a do toho nulová atmosféra. Člověk je pak vděčný i za průměry typu Letiště, které aspoň působí trošičku „živě“…

Nečekaně snesitelný historický flák, kterému by sice slušel vyšší rozpočet, ale jinak celkem válí. Atmosféra pracuje na plné obrátky, herci jsou vybraní více než dobře, tempo se drží od první do poslední minuty (skvělá je především finální "naháněčka" v lesích) a dokonce to nemá ani nejpitomější vývoj děje. Škoda jen nízké krvavosti (PG13 sucks), kterou by měla dohnat DVD verze. Sympatická jednohubka ze starého Říma.

Kovbojové a vetřelci 2. Předlouhá nuda, kterou čeří akorát Depp (vykrádajícího vlastního Sparrowa) a Verbinski ve výborných akčních scénách (které jsou bohužel vesměs jen dvě). Problémem není ani tak podivná pachuť z "přístupného westernu, kde se jí protivníkům srdce a ve velkém se masakrují indiáni" nebo dětinský humor (ten je naopak často až roztomilý), ale skutečnost, že to má neuvěřitelných 151 minut a většinu času se tam moc neděje. A aby tomu tvůrci nasadili korunu, i při téhle extrémí stopáži některé situace prostě drze nevysvětlí (proč byl Tonto na začátku spoutaný ve vlaku, jak se dostal z vězení?). Šavlozubé krvelačné králíky pak považuji za největší zlo v rámci rodinné zábavy (nemá v tom prsty Lucas?). Není to špatný film. Jen je 2x delší, než by bylo třeba. Půlka je zábavná. Druhá nikoli. 50%.

Vlastně velmi příjemné překvapení, které nepůsobí levně (limity rozpočtu se prozradí jen v dílčích momentech, jako když je pád letadla do černé obrazovky a tvořen jen zvukem) a většinu času velmi dobře pracuje s tématem manželské krize na izolovaném místě, kdy spolu musí mluvit dva lidé, kteří by oba chtěli být někde jinde a co nejdál od toho druhého. Chvílemi vtipné (Lenka), chvílemi upřímně dojemné a ani jednou trapné. Jen ta atmosféra je podivně rozkročená mezi Šest dní, sedm nocí (rozhádaná dvojka) a Trosečníkem (v úvodu až nečekaně "dojebaní" hrdinové). A nejsem si jistý, koho napadlo udělal úvodní titulky ve stylu Indiana Jonese (ať už se bavíme o formě nebo hudbě). Obecně je ale Ostrov solidně odvedená romantická komedie s prvky dramatu, která má velmi dobrou výpravu a solidně využitou kulisu ostrova a jíž by slušela delší expozice, abychom mohli následně lépe chápat malé osobní války Richarda a Alice. V rámci toho, jak se postavy chovají a co prožívají, nejde o nic nového. Kdo má ale tenhle druh vztahovek rád, měl by z kina odcházet spokojen.