Godhaj

„Člověk musí platit za chyby, které udělá.“ Tento film není žánrově krimi, ale drama, a to velmi těžké a náročné. Ukazuje totiž odvrácenou stranu krimi žánru a to posedlost policistů odsoudit podezřelé i za cenu jejich šikanování a omezování jejich práv. Duo Gabin a Delon hrají přesně a bez zaváhání. Příběh začíná velmi nevině a zlehka, ale čím víc se blíží ke konci, tím napětí a atmosféra houstnou, přesně jak to mám rád. Jen prostřední část se trochu vleče. Navíc jsem si užíval dobových exteriérů Francie 70. let.

„Darebáci neřeší svoje spory po knihovnách.“ Tento film je vynikající ukázka žánrové dokonalosti. Krimi je to každým coulem, příběh nespěchá a nesnaží se divákovi za každou cenu zalíbit, což je kvalita, které se současným filmům vůbec nedostává. Veškerý děj se soustředí jen na vyšetřování a musím říct, že to je jen dobře. Souboj dvou mužů na opačných stranách zákona šperkují výborné herecké výkony. Hlavně Trintignant zahrál toho svého psychopatického zloděje a vraha krásně minimalisticky. Tento film je důkazem, že nejlepší kriminálky se točily v 70. letech, ty dnešní jsou proti nim jen slabý čajíček.

„You are deeply unpleasant.“ To samé bych mohl říct o tomto filmu. Ze studia Disney se stalo naprosté dno hollywoodské zábavy. Špatný scénář vytváří postavy bez špetky chemie, dialogy působí nuceně, natahované vtipy mi působily až fyzickou bolest a ze zběsilého střihu mě bolely oči. Přitom Johnson i Bluntová jsou mimořádně sympatičtí herci. Tady se ale potýkali s takovou neschopností tvůrců, že neměli šanci mě zaujmout. Navíc, jak je u Disney zvykem, je film protkán narážkami na jimi proklamovanou social justice, což je vysloveně odporné. Tímto filmem jsem s Disney naprosto skončil, další filmy od nich již nebudu sledovat.

„Ochutnáš nejrůznější druhy sýrů.“ „Dáš si šneka!“ Od mala mám tuto disneyovku nejradši ze všech a před nedávnem jsem ji viděl znovu jako již dospělý a musím uznat, že je to opravdu výjimečné dílo. Příběh o Zvoníkovi je sám o sobě trochu depresivní, ale tady je podán mile, ale přitom velmi dramaticky a napínavě. Z postav mi byla nejsympatičtější trojička chrličů, z nichž každý měl svou výjimečnou osobnost a styl. Písniček bylo na můj vkus docela dost, ale všechny jsou zapamatovatelné, krásné a perfektně podpořené obrazovou složkou. Animace je úžasná, pohyby postaviček jsou přirozené a akční, ale pořád to působí jako poctivý animovaný film. Musím také pochválit český dabing, který je myslím ještě o chlup lepší než originální znění, které je trochu mdlejší.

„Jsou v Praze lepší divadla, ale jsou v nich skladiště.“ Nejistá sezóna je výjimečná hlavně svou kombinací hořkosladké atmosféry. Lidskost a vřelost divadla Járy Cimrmana je v tomto pseudodokumentu chladně konfrontována s mašinérií komunistických cenzorů. Film má velmi příjemné tempo, herci jsou úžasní jak na jevišti, tak i v zákulisí. Potěšilo mě a trochu i překvapilo, že se Nejistá sezóna nevyhýbá ani konfliktům mezi herci. Výsledek tak působí velmi přesvědčivě a realisticky, takže takhle nějak si představuju normalizační šeď.

,,A jak to víte, že mně se zrovna chce na Rusalku?“ „Na tom vůbec nezáleží, jestli se ti chce.“ Tady se ten kolektivizmus vzal trochu moc zhurta. Banda pošuků uvítá navrátivšího se kolegu ze zahraničí způsobem, jakoby se ocitl ve vězení. I když… Vlastně to není tak daleko od pravdy. Ale jistota s jakou samozřejmostí to odsuzuje byť i jen náznak individualismu mně hýbla se žlučníkem. Pak se ukáže, že ani Peterkova postava není žádný sympaťák. Jeho romantická linie s Vránovou byla těžkopádná a tuze nudná. Zápletka, která se vleče jako sliz, se stavbou domku se nese v atmosféře zmaru a šedi. Závěrečná slova „tleskej, tleskaj všichni“ mě utvrdila v tom, že tento film je čiré zlo bez špetky nadšení, které lze cítit z budovatelských filmů 50. let.

,,Tahle bota by nevydržela ani měsíc!“ Opět mě Kurosawa dostal na lopatky. První půl hodinu rozehrává hutné drama o svědomí v jednom pokoji, aby pak přesedlal na napínavou a nesmírně poctivou kriminálku až do thrillerového konce. Detailní způsob, jakým ukazuje složitost a profesionálnost vyšetřování únosu, je vynikajícím příkladem toho, že k navození napětí není nutné používat laciné triky. Mifune opět kraluje hereckému sboru, ale kromě něj jsem si oblíbil i vedlejší postavy policistů. Černobílé zpracování tomuto filmu velmi sluší, přidává to na intenzitě již tak hutné a dusné atmosféry. Nebe a peklo je vynikající film, skvělý kus filmařiny, který se sice v závěru trochu vleče, je náročnější na sledování, ale náročnějšího diváka potěší.

,,Podej mi ten dřevěný meč.“ ,,Ty jsi dítě.“ Jak jsem se na třídílného Musašiho těšil, tak moc jsem z prvního dílu zklamán. Nesmírně rozsáhlý román Eidži Jošikawy je otrocky přenesen na filmové plátno. Zaráží mě, že se tvůrci ani nepokusili vybrat jen část z jeho předlohy, ale pokouší se do filmu nacpat všechny postavy. Výsledkem je guláš, kdy v knize poměrně důležitá postava se ve filmu jen mihne a pronese jednu větu. Celý film tak působí uspěchaně, není čas vychutnat některé momenty, hlavně aby se toho vešlo co nejvíc. Mifune to trochu zachraňuje, ale pro ty, kteří nečetli román, musí působit docela nesympatickým dojmem.

,,That’s sacred. That’s what we fighting for. “ Druhé setkání s emzáky z vesmíru je vhodnou ukázkou hlouposti současné hollywůdské produkce. Příběh je vycucaný z prstu a skládá se z jen z poslepovaných efektních scén, které nedrží pohromadě žádná logika. Staří herci nemají co hrát, tak většinu času jen obdivně zírají na ty mnohé počítačové efekty. Mladí herci na tom ale nejsou o moc lépe. Nemají charisma ani oporu ve scénáři a tak se jen tak plahočí dějem jako loutky bez duše. Nechybí ani zastoupení menšin, je tu hodně černochů a číňanů, aby se to dobře prodávalo i v Asii. Ona nelogičnost událostí a rozhodování postav spolu s nadměrnou bombastičností z tohoto filmu vytváří takovou nudu, že na konci jsem už jen podřimoval. Tohle nemá s prvním Dnem nezávislosti společného vůbec nic, jen ten název.

,,How do you know that?“ ,,It was on page 482 of my report.“ Mám rád humor Steva Carella a v tomto filmu opět dokázal, že mě umí rozesmát jen svou přítomností na plátně. On totiž hraje pořád podobnou postavu podivína, zde ve formě tajného agenta. Dostaňte Smarta je odlehčenou parodií na špiónské filmy, humor je příjemný a nekonfliktní. Dokonce mi zde nevadila ani Anna Hathawayová, kterou jinak vůbec nemusím. Příběh hezky odsýpá a hlavně se pořád něco děje, bohaté výbuchy a honičky působí skoro velkofilmovým dojmem. Celkově vzato jde o výbornou odreagovávačku a ten poster má fakt šťávu!