petr137

Když jsem v roce 1992 poprvé slyšel tuhle partičku naživo nebylo mi sice hned jasné že z toho bude láska na celý život, ale už tehdy jsem to cítil jako srdcovou záležitost . Na tenhle film sem se těšil již dříve než se objevil na CSFD a samozřejmě moje očekávání nezklamal. Být na koncertu této legendy v páté řadě a dostat se dokonce tak blízko , že si téměř můžete sáhnout Jamesovi na kytaru by vám jinde asi ochranka jistě neumožnila. Příběh provázející tenhle koncert není sice zcela realistický, ale i tak a možná právě proto se mi místy tajil dech nad očekáváním dalšího děje. A úžasná závěrečná instrumentálka Orion je jen důkazem co tenhle film dokázal, vždyť kdy se vám stalo že lidi sedí zařezaní v sedačkách až do posledního písmenka titulek a posledního taktu hudby která je jak vidno nejen pro mně jedničkou svého druhu.

Chcete zažít v životě víc než vášeň párku leklých ryb? Chcete si zpívat a vznášet se v extázi? Jisté je že když nic neskusíte nic nezískáte. A když se zeptáte jak dlouho lze v téhle extázi setrvat? Nezbývá než věřit a chvíli doufat. ... „Taky mám ráda arašídové máslo . Joe proč ho miluješ ?" „ Nevím." ... ... „Chutnalo ti to se mnou víc než arašídové máslo?" „ Ano víc, mnohem víc." ... „A co teď uděláme ?" „ To příjde samo"...

Být nespoutaný ocení a užije si nejvíce ten kdo byl celý život spoutaný. A tím se strhuje boj o lásku při kterém vsází Django všechno. Žít s láskou nebo zemřít. A to vše pod taktovkou Quentin Tarantina, který dovede vyždímat z filmu nejen krev, ale především silný emoční příběh za doprovodu luxusní hudby a skvělých záběrů pana kameramana Roberta Richardsona.