iantomasik

Klenot mezi českými pivy. Esence českosti.

Takhle vypadá moje představa o rodinném filmu. Velmi milé, nevtíravé, vtipné, komorní a bezzubé. Ideální způsob jak si ukrátit pár minut, ale krom soundtracku mě to už ničím nevybízí k opětovnému shlédnutí.

Jestli bylo smyslem filmu ukázat, že stará stodola Nicol nejlíp hoří, pak se podařilo.

Mádl mě tu přesvědčil o svých (na české poměry) mimořádných hereckých schopnostech. V ničem jiném zvláštní přínos nevidím, je to takové to pravdářství, ale nic víc než zachycení dvou lidí v jednom okamžiku jejich života se tu nepovedlo ukázat. Kdykoliv se scénář pokusí o nějaký dějovější zvrat, či konfilkt, vyznívá to spíš trapně, ohraně a samoúčelně, trocha větší komornosti, či úplná absence děje, by paradoxně možná prospěla víc.

Haha, tenhle film se bere tak vážně, že mu nejde nic odpustit. Takže i přes celkem ucházející zpracování, místy dobře vybudované napětí a Lynchovské využití domu, coby zobrazení hrdinovy "hlavy", které zde překvapivě dobře funguje, je vyvrcholení tak slaboduché, že opětovné sledování přinese jen málo potěšení. Přesto je na tomhle filmu ěnco zvláštně přitažlivého, co mě nutí pokaždé, když ho opakují v TV, nepřepnout... Prostě "Kašlu na to, budu kouřit. Prostě budu normálně kouřit."

Surelaistické dílo! Nehrát v něm Pamela, na kterou je každý s trochou soudnosti alergický, vsadím se, že by se průměrné hodnocení pohybovalo kolem 45%. Když pominu pro mě místy velmi uhrančivou kameru, přinejmenším to bylo 2x zábavnější, než např. Cat woman, Elektra, či Daredevil.

V rovině konverzačního humoru nadprůměr, celkově ale docela nesympatická slátanina. Pamětihodné scény je obtížné si vybavit už po skončení projekce, ale hodně to tahá nahoru charisma Jasona Segela.

No, ani se nedivim, že si z tohodle filmu dělají ve filmu Forgetting Sarah Marshall srandu. Ale vyloženě špatný to nebylo.

Latentní satira na fašistická zřízení (včetně toho amerického:), která je navíc zábavná i z čistě konzumního hlediska. Nedokážu si představit poťouchlejší způsob, jak zfilmovat Heinleinovu předlohu, tohle je ohromné plivnutí do ksichtu, kterému tleskám.

Film se bohužel neobejde bez několika klišé (stříhání vlasů, rozpažení na motorce, úvodní a závěrečné sekvence "domácího videa") a v principu se v něm vlastně nic neděje, ale právě tahle civilnost a přízemnost působí velmi uvěřitelně a blízce. Potěšující je i fakt, že se jedná prakticky o jedinou roli Kristen Stewart, v níž je nucena opravdu hrát a vcelku ji to jde (dívím se, že nemá našlápnuto k ceně akademie, když hraje postiženou - satira). Je to jeden z těch filmů, co vás nenásilně ponoukne k tomu nestěžovat si nad vlastními útrapami a brát život jaký je, pokud tohle vyhledáváte přidejte si hvězdu.