EddiePJ

Tenhle film je naprosto přesně a dokonale udělaný produkt Hollywoodu. Není z něj ale cítit žádné kouzlo, žádné charisma, nic, co by vás chytilo za srdce. Proto musím hodnotit o hvězdu méně, než švédskou adaptaci, protože ta měla všechno: dokonale zachycenou severskou atmosféru, vynikající představitele hlavních rolí (jediný, kdo se v americké verzi vyrovná Švédům je překvapivě Daniel Craig, který hraje Blomkvista až nezvykle civilně a reálně - žádně zarputilé výrazy číslo 3, které znamenají, že mě sice mučí, ale vždycky nakonec vyhraju, jak tomu je u Jamese Bonda) - Noomi Rapace už navždy zůstane Lisbeth - Rooney Mara ji nesahá ani po kolena, spád i větší logičnost příběhu a věrnost knize (Američani si to trochu poupravili, ale úplně zbytečně - proč Blomkvist najde Harriet v Londýně a ne v Austrálii, jak tomu je v knize? Nechápu...). Naopak musím vyzdvihnout vynikající soundtrack Trenta Reznora a Attica Rosse a hlavně fenomenální úvodní titulkovou sekvenci, která je pro mě jednou z nejlepších v historii filmu.

Konečně je na České televizi něco k dívání a kvituji s povděkem, že je to právě Čapek, jeden z nejlepších českých spisovatelů vůbec. - Básník *** - Zmizení herce Bendy **** - Jasnovidec ***** - Zločin na poště **** - Soud pana Havleny ***** - Muž, který se nelíbil *** - Závrať ***** - Příběh sňatkového podvodníka ***** - O lyrickém zloději **** - Ztracený dopis **** - Případy pana Janíka *** - Zločin v chalupě ***

Melancholia je prvním filmem Larse von Triera, který jsem viděl. Popravdě jsem čekal něco malinko odlišného, ale tak, jak je natočená, si Melancholia a celý štáb zaslouží velkou pochvalu. Velmi se mi líbil postřeh jednoho z recenzentů, že "dívat se na Melancholii je podobný pocit, jako když se brodíte medem". Každá minuta filmu vám připadá jako čtvrt hodiny, tak je tempo pomalé. Když ale přistoupíte na Trierovu hru, zjišťujete, že vám to vlastně vůbec nevadí a můžete se alespoň v klidu kochat uměleckou a obrazovou stránkou filmu. Ta se projevuje hlavně v hypnotickém a umělecky dokonalém prologu (či spíše začátku filmu) - extrémní zpomalení obrazu navozuje dojem, že se nekoukáte na film, ale na pohyblivé obrazy. Zážitek ještě umocňuje vhodně vybraná hudba, která dodává Melancholii na dramatičnosti. Všechny role jsou dokonale obsazeny a hlavně trojka Dunst, Sutherland a Gainsbourg hraje jako o život. Roztřesená ruční kamera může někomu vadit, ale dle mého mínění se k Melancholii hodí výtečně. Ještěže je Lars von Trier Dán, protože kdyby se Melancholia točila v americké koprodukci, jistě by se konec musel změnit a došlo by i na nějakého hrdinného zachránce a promluvy k Bohu. Takhle je na Melancholii jasně vidět skandinávský a francouzský filmový rukopis, což je dobře a já osobně mám severské a francouzské filmy velmi rád.

Herecký galakoncert geniálního komika Petera Sellerse! Takhle chytře vtipný film už jsem dlouho neviděl, kam se hrabou současné komedie. Myš, která řvala tvoří spolu s Dr. Strangelovem a s Pink Pantherem zlatý fond světového filmu. P.S. Jean Seberg = výborná herečka a nádherná žena

Fantastický film, geniální hlášky a výborné herecké výkony všech představitelů. Podle mě jeden z nejlepších českých filmů. Hrozně mě to pobavilo.

Původně jsem chtěl dát jen 4 hvězdy, ale cosi nedefinovatelného mě ponouklo k plnému hodnocení. Jeden z nejlepších westernů (ale je to vlastně western?) všech dob.

Nuda, nuda, šeď, šeď a otřesný herecký projev mladších herců (hlavně princezny - to bylo něco strašného). Kde jsou ty zlaté časy, kdy jsme my Češi ještě uměli točit pohádky...

Čekal jsem, jak si David Yates poradí se sedmým dílem, protože s nadcházejícím koncem série je jasné, že on a celý jeho tým hrají o všechno. Podaří se uzavřít HP se stejnou grandiózností jako například Pána prstenů nebo bude sedmička následovat předchozí díly v jejich sestupné tendenci? Tak na tuhle otázku si budeme muset ještě počkat do července 2011, ale díl 7.1 mě velmi příjemně navnadil a dává tušit, že s HP by to mohlo dopadnout stejně dobře jako s Pánem prstenů. Nápad rozdělit poslední díl do dvou částí se ukázal dle mého názoru (i přes mé počáteční pochyby) jako dar z nebes. Tímto způsobem mohl Yatesův tým zachovat většinu důležitých událostí z knihy a tím pádem žádné nepřeskakovat. Sled událostí je sice v některých případech ve filmu nelogický, ale nikdy tato nelogičnost nebije přímo do očí. Technicky je film na velmi vysoké úrovni. Chtěl bych vyzvednout hlavně kameru Eduardo Serry a hudbu Alexandre Desplata, která velmi dobře podkresluju jinak chmurnou atmosféru snímku. Z herců opět vyčnívá vynikající Alan Rickman (Severus Snape) a Ralph Fiennes (Voldemort), ale neztrácí se ani trojice hlavních představitelů - hlavně Rupert Grint následovaný Emmou Watson. Dle mého názoru obsahuje film dvě opravdu geniální scény - první je putování Harryho, Rona a Hermiony, které doprovází hlas z rádia čtoucí jména mrtvých. Druhou je "Příběh tří bratří" - absolutní vrchol snímku. Celkově je Harry Potter a Relikvie smrti - část 1 velmi povedeným snímkem, který se spolu s "Vězněm z Azkabanu" řadí k vrcholům celé dérie.

"Udělám mu takovou nabídku, že nebude moci odmítnout." Z mnohoznačnosti těchto slov mi běhá mráz po zádech. Kmotr je film bez jediné chybičky. Herci a jejich projev odpovídají až neuvěřitelně přesně charakterům postav z knižního originálu, ať už je to fantastický Marlon Brando nebo Al Pacino, James Caan a Robert Duvall, kteří mu více než zdatně sekundují. Atmosféra filmu je úžasná a film je strhující od začátku do konce. Francis Ford Coppola je mistrem svého řemesla a stvořil pravděpodobně nejlepší flm v historii.

Vynikající koncert z turné Exile on Main st., který zachycuje nejlepší období v kariéře The Rolling Stones. Deska Exile on Main st. sama o sobě představuje vrchol rocku a pravidelně se umísťuje na předních místech v anketách o nejlepší hudební desky všech dob. Koncert tento fakt jen potvrzuje. Po mírném začátku se film i koncert rozjedou v neuvěřitelném tempu, kdy přichází vrcholná hudební čísla - Dead Flowers a hlavně Happy, odzpívaná nejen Keithem Richardsem, ale i (překvapivě) Mickem Jaggerem. Celá kapela šlape jako hodinky, ale největší vliv na výsledný sound a rytmus mají Charlie Watts a Keith Richards, který zde přijal s úsměvem roli rytmického kytaristy. Nováček Mick Taylor hraje fantasticky, ač se zdá, že se k ostatním moc nehodí, což byl pravděpodobně jeden z důvodů jeho brzkého odchodu od Stounů. Na závěr si neodpustím poznámku o oblečení a celkovém stylu kapely na začátku sedmdesátých let: Jaggerovo "pyžamo" s šátky kolem pasu nebo Richardsovy polobotky na pěticentimetrovém podpatku hovoří za vše. Hold byla asi taková doba.