Uhura

Skvělá animace nevynahradila lehce nudný příběh.

Dost zábavné až do pátého dílu druhé série. Jakmile se tvůrci začnou zaplétat do časové smyčky, přestává to fungovat, což se snaží zamaskovat co možná největším počtem mrtvol a podobných náhlých zvratů. Původní nápad nabízí příliš mnoho možností dalšího vývoje, což se tu bohužel stalo kamenem úrazu.

Trochu Brazil, trochu Monty Pythoni, a hodně Coenové. Výborná zábava, ve které se mísí černá komedie s pohádkou. Ani lehce zkomírající děj druhé poloviny není velkou vadou na kráse, a pro mě je to zatím nejlepší Coenovic film.

Jak smutné, že se z originální a dodnes v lecčem nepřekonané podívané stala typická teen lekací slátanina. To už opravdu nikdo neumí natočit kvalitní horor, aniž by si pomáhal berličkami jako jsou lekačky? (Tedy ne že by doopravdy pomáhaly)

Škoda té strašlivé animace. Místy jsem si připadala jako bych se koukala na videohru.

To, že je to líbivě stylizované do počítačových her a komixů, jak to současný film vyžaduje a diváci radostně přijímají, ještě neznamená, že je to dobrý film. Je to roztříštěné, postavy jen naznačené, celkově dost mdlé. Což je možné pouze u těch her, ne u filmu.

Ve jménu multikulturních filmových tendencí, tenhle film se nemůže rozhodnout, čím chce být. Anebo chce být vším. Rozhodně to ale dohromady nedává nic než pozérský mišmaš a rozpačitý dojem.

Já to řeknu. Já jsem tomu nerozumněla. Bylo to spletité, hemžilo se to postavami i žánry, každá scéna jako by byla z jiného filmu, celé se to vypráví způsobem, na jaký jsme zvyklí pouze u úvodu do děje,... Jenomže já jsem se bavila. A jak.

Není to tak líbivé, jak to má Rodriguez ve zvyku. Jde spíš o Tarantinovský styl, spíš Death proof než Planet terror. Když se ale povznesete nad zvyk a očekávání, zjistíte, že to má neuvěřitelně propracovanou béčkovou atmosféru, která je natolik identická, že po závěrečných titulkách zjistíte, že se ve vás usadil ten známý smíšený pocit filmové neumětelnosti a královského pobavení.

Je to vlastne dost smutné. Romantická pointa zde zní: Vždycky se můžete zamilovat, stačí vám půl roku společného života, a vemete si i toho nejodpudivějšího burana/sucharku. Kromě toho, bláboly o hodnotě manželství jsou trochu směšné, když se ve chvíli, která má být velmi smutnou a citlivou, Joy rozvede kvůli pitomině, a po pár hodinách už si zase slibují věčný společný život. V podstatě takový normální americký pár. Například i v nechutných bojích o povýšení v práci, do kterého je ve Státech zatahovaný i celý soukromý život uchazečky, včetně posuzování a porovnávání partnerů. Ne že by se to tu ovšem odehrávalo ve smyslu nadsázky a utahování si z takového stylu života, ale situace, ze kterých pramení "humorné" jádro filmu, jsou scény, ve kterých se ukazuje, že tihle dva takovéhle "normální" věci denního života ještě nezvládají, a je to vtipné a roztomilé.