Uhura

Předvídatelné, nudné, průměrné. Místy dokonce stupidní. Od tak nezajímavého, resp. ohraného námětu (stačí jedna věta a je jasno o co půjde) jsem ostatně mnoho neočekávala, ale jméno režiséra mě pořád tak nějak udržovalo v naději na kvalitu. To mě od něj mrzí.

Viděno prvních dvacet minut. Na další zbytečné efekty a pitvoření už jsem nebyla ochotná obětovat čas. Nic proti cool japonským děckám, to proč ne, ale bylo to k smíchu způsobem, kdy se nesmějete.

Absurdnost za každou cenu. Hlavně aby někdo neustále vtipným či neočekávaným způsobem umíral, hlavně aby se popisovaly ty největší nicotnosti a okrajové vlastnosti člověka, které o postavě sice nic neříkají, ale tváří se to, jako by to mělo představovat podstatu lidstva. Vypravěč je, stejně jako u pozdějšího Mary a Max, postupně čím dál otravnější (ať už je G. Rush sebeúžasnější), a celý svět je čím dál zaškatulkovanější tím, jak jsou všichni vlastně nenormální, což jinými slovy znamená, že jsou naprosto normální, což je zhruba pocit z Harvieho Krumpeta: přílišnou opakovanou snahou o absurdno tu vzniká normálno až nudno.

Těžké rozhodování mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami. Průměrné to není, obzvlášť ve vodách animovaného filmu. Emocionální to je, obzvlášť vezmeme-li v potaz, že životní příběh obou postav se tu odehrává v řádcích, popřípadě mezi řádky, dopisů. Co ale naplat, když už v polovině filmu začíná být vypravěč přebytečný, a chybí tu samotný děj. Kromě toho celá korespondence zní, jako byste ji Amélii z Montmartru z huby vytáhli.

I když se to nezdá, holka s proříznutou pusou, její průvodce v podání Jeffa Bridgese, a troška (ale opravdu jenom troška) toho Coenovského humoru, zdaleka není dost. Neslané-nemastné.

Yatesův nejlepší pokus o Pottera. Tím, že se děj lehce přehoupl spíš do osobního dramatu než do zábavného čáry-máry, je na vině předloha, a myslím že v rámci práce s takovým materiálem je to adaptace poměrně zdařilá. Kromě toho už hlavní protagonisté neotravují až tak otřesnými hereckými výkony, kromě hlavního hrdiny, se kterým se už asi nic nenadělá...

První část snímku jede příliš schematicky. Splní se každé očekávání toho, co přijde dál, hrdina je vylekaný, hrdina si zoufá a zoufá,... a právě ve chvíli, kdy se děj nebezpečně naklání k nudě, to přijde. Najednou se rozehrává obrovské lidské drama, boj o záchranu těla i duše, a člověk nestačí koukat, co jeden utahský šutr dokáže z člověka dostat.

Slibný námět se skvělým obsazením skončil humorem tak suchým, že jsem ani nepostřehla, že by tam nějaký byl. Všechno nadějné a vtipné se vyčerpalo trailerem a prvními asi tak 10 minutami, ve kterých byla cítit mile francouzsko-britská nálada. Zbytek je bohužel pouhou utahanou nudou.

Nesnesitelný Sandler v nesnesitelně dlouhém, dojemném, a až na pár dobrých vtipů na jevišti (stand-up scén tu ale bylo dost pomálu) nesnesitelně nudném filmu opět předvádí svůj nesnesitlný herecký antitalent. Druhou polovinu jsem se snažila zabavit alespoň průzkumem jeho strašného neumětelství - zkuste se mu dívat na oči. V jakékoliv scéně, ať už má být smutný, veselý, nebo rozčilený, mají pořád ten stejný výraz. Jeho pohled je ustrnulý a nezáživný, stejně jako film sám.

Možná že to nemá žádný nový nápad a těží to jen ze slávy našich starých hrdinů, ale je to těžení stylové a zábavné.