Uhura

Když člověka začne pronásledovat vlastní hovno...

Vizuálně příjemný a příběhově poutavý seriál. I metráž je vyměřená rozumně, v kratších úsecích by bylo obtížné navodit takovou atmosféru.

Film jako celek zachraňuje pouze prostřední povídka, která zlehčuje zbytečně hutný ráz tohoto dílka. A nepíšu "zbytečně" zbytečně. Obě zbylé povídky jsou totiž dramaty, které svou naoko se tvářící důležitostí a atmosférou nechtějí říci nic jiného než onu důležitost. Gondryho povídka zamrzí, i přes efektní scénu dívčiny přeměny. Kdybych nebyla obeznámená s jeho dílem, řekla bych, že filmy s kratší metráží prostě asi nebudou jeho parketa. Caraxova povídka je vtipná, na nic si nehraje, a i když by se jí mohlo taky mnohé vytknout, alespoň se nesnaží ze sebe udělat něco co není. Bongův ultra-asociál sice není nezajímavý, zahraje to ale natolik do outu "románkem" s roznašečkou pizzy, že příběh vyzní zcela do ztracena.

Tady si někdo buď chtěl hrát na Eastwooda a jeho Gran Torino, nebo přišel na to, že dát dohromady staříka v klobouku, jeho psa a jeho skromnou obživu v podobě malého obchůdku je nejlepší recept na "komorní drama", anebo prostě jenom neuměl. Výsledkem je patetický příběh, kdy je vám sice chtě nechtě hlavní hrdina sympatický, ale je to spíš hercem jako takovým, než dobře rozepsaným charakterem. Chvílemi je vykreslení staříkových osudů dokonce směšné, jako například v dramatické chvíli líčení osudu jeho manželky a dětí, kdy už už čekáte finále příběhu, ale pokaždé se přihodí ještě nějaká ta tragédie navíc. V takovém duchu je ostatně celý film, a když přijde závěrečný patos, je člověk docela rád, že to má za sebou.

Ono je to dost stupidní, ale baví to...

Pozérská snaha o experiment a touha šokovat či být co nejvíc "jiný" byly zjevně hlavními pilíři tohoto snímku. Jediným světlým bodem byla krátká kapitolka o historii záchodků, která pobaví, čítá ale jen pár minut, které rozhodně nestojí za těch zbylých devadesát zoufalé nudy a otrávení z marné snahy autora.

Vizuálně strhující podívaná. Místy lehce stupidní humor s parodickým nádechem brzy překousnete a necháte se do té roztomilé thajské pohádky prostě vtáhnout.

Samoúčelná hra na diváka, kdy v něm má každá scéna vzbudit bouřlivé emoce. Laciné dialogy a zjednodušené lidské charaktery v nekonečném řetězci tragických událostí.

Geniální a originální nápad, kdy překvapuje, že se ještě dosud něco takového neobjevilo. Scéna, kdy hlavní hrdina uslyší svého vypravěče, je jeden z nejlepších filmových momentů vůbec.

Stokrát omílané téma nikoli jiným způsobem