*Elfík*

Tolik dobrých (neříkám výborných) herců, tolik krásných aut a stejně je to tak neuvěřitelně hloupá....fraška. S názvem komedie. Romantická komedie. Původně jsem se těšila na Matthewa, jelikož pohled na jeho krásnou, ale arogantní a hloupou tvářičku je naprosto úchvatný, jenže po deseti minutách mi začal lézti krkem. Ovšem pak přišla ještě nafoukanější tvářička, jmenovitě Jennifer Garner, která nepobrala ani trochu krásy a pokud bychom mluvili o inteligenci, jisto-jistě by se zeptala ,,co to jé?''. Jediné, co mě mile překvapilo, byla Emma Stone a její postava pěkně provzdušnila to dusivé okolí, kterým byl prolezlý celý film. Ale vážení, opravdu jste jí věřili, že jí ještě nebylo šestnáct?? Dalším vcelku příjemným hercem byl Michael Douglas, na kterého je radost se podívat i když v tomto snímku nemůžeme mluvit o nějakém převratném hraní. Spíš to vzal jako ,,bokovku'' za pár šupů. Konečný verdikt? Pokud máte rádi Emmu Stone a chcete zjistit, jak vypadá v rovnátkách a bláznivé náladě, pak je Bejva.... no prostě film, o kterém je řeč, jak jste si už určitě ráčili všimnout, pro vás to pravé. Pokud nikoliv a chcete se jen pobavit a opravdu se na to těšíte, podívejte se na první půlku. Ta je chvílemi vtipná. Vážně...

Ovšem, jelikož je to Klicperovo divadlo, nebojí se herci ani režisér přidat do hry trochu výstřednosti. Ta nesmí chybět v žádné hře, pak by to nebylo divadlo... Pavla Tomicová mi začíná lézti krkem, protože dostává stále ty samé role, jakožto jedince vyšinuté, stále plačící, řvoucí a dupající. Na druhou stranu by toto měl umět každý dobrý herec a všichni si někdy potřebujeme poplakat, zadupat a zařvat. (V případě Morávka jsou tyto okolnosti brány na zřetel tak moc, je že jimi prošpikována celá hra a o normálním hraní nemůže být řeč). Richtermocovi jde zuření dobře a dělá to s jakýmsi nadhledem, což je velice příjemné na koukání. Třetím hercem (a někdy tím druhým či prvním) je Jiří Zapletal (ovšem zde na čsfd je uváděn jako nežijící osoba s filmografií naprosto odlišnou, než jaká je ve skutečnosti), který je trochu narušenou osobností (a stále dostává podobné role - vyšinuté lidi, zase křičící). Pokud by se vám snad zdálo, že tam bylo moc křiku, propleskněte se. Ne, nezdálo se mi to. To je prostě život. A divadlo nám ho ukazuje bez přetvářek. To je na něm právě to krásné. Občas se zasmějeme, tu a tam uroníme slzu a někdy si dupneme. A vždy tu je nějaký ten třetí. Nebo ne?

Tak abyste věděli, tuto hvězdičku věnuji Pavlíně Štorkové. Sice se tam ukázala dohromady jen asi dvě minuty, ale i tak to stačilo, abych neodcházela až tak znechucená z kina. Jelikož ani nevím, jak Lidice vypadaly, nevím, jak přesně vypadalo vše kolem, jelikož ta kamera byla hrozná a nevím , co přesně se vlastně událo. Bylo tam tolik věcí navíc, tolik zbytečných scén a postav. Ano, osud Lidic je velice smutný, ale mohli bychom si poplakat jen vzpomínkou na ně či nad nějakým krátkým, opakuji krátkým dokumentem, který by jen ukázal, že vesnice zmizela z map? Prosím??

Představme si českou dědinu. Ta je moc pěkná - zelené kopce, husté lesy, louky plné květin a sem tam nějaký ten holandský mlýn. Těch je tu totiž spousta! A co by kamenem dohodil, je tu kostel s vesničkou. Všechno středověké, pozor. Takže, pokud ještě nechápete, o čem mluvím, domyslete si k tomu všemu baskytaru, která se objevuje až moc často (samozřejmě středověká elektrická basová kytara!), pár falešných tonů od jistého zpěváka, který si myslí, že tím nic nepokazí. Na tom jednom zeleném kopci stojí dívčina. Samozřejmě, má odhalená ňadra. Povlává mírný větřík. Tudíž její závoj/plachta/šátek vlaje, zamotává se do mimochodem velmi, velmi uschlého stromu. Dívčina strká nožku do mraveniště. Přichází švarný jinoch. Ihned jí svlékne, jelikož je první máj a je velké vedro. Vánek není vánek. Už přichází vítr. Ve vzduchu lítá peří a pár motýlů. A to není všechno, vážení! V tom větru, ne vlastně ve větru ne. Ve vichřici se suší prádlo, je ale kapánek oranžové. Zkuste uhodnout, proč. To je krev, přeci! Krev je totiž oranžová! Brali jsme to před týdnem v biologii! Jeden postarší pán zemřel násilnickou smrtí. Jeho synáček, anti-mlynář, ho trochu dloubl do krku. Respektive si vzal jídelní nůž a zahrál si na loupežníka. Chtěl ho podříznout. Samozřejmě, jídelní nůž je velmi tupý a veverák byl ještě moc mladý na to, aby věděl, jak se správně podřezává. A mezi těmito všemi nečekanými zvraty se mihotá, jako plamének od svíčky, vše zachraňující Tříska, který se svým nádherným hlasem krásně recituje Máj. Je to výborný herec a silná osobnost. Má výrazný charakter, jenže mu to V(B)rabčák zase kazí. Ach jo. Podsvěcuje ho seshora i zdola a když se mu krajinka nelíbí, jak je osvětlená, neváhá přistrčit další světélka (aby docílil přirozeného prostředí) a jezdí kamerou z bodu A do bodu Z, který je ale zatraceně daleko... Když mu ani tohle nestačí, přivolá si odborníky na počítačovou techniku k filmu a ti mu udělají radost. Přidají mu barvy, flusnou do tváře a řeknou ,,Ach Františku, 's lhal lásky žel, ne?!''

,,Do lesa v nedělních šatech?'' V tomto filmu můžeme vidět: zpustošenou zahrádku, černobílý les, pár luk vysokého kvítí (které si Vávra umínil mít všude...), anti-studenta, bahno, žáby, kufr s přezkami, zvláštní vázanku, rozmazané písmo a roztomile těkající oči Našky. V tomto filmu můžeme slyšet: nosový hlas Jaroslava Vojty, divnou píseň zřejmě o zvířátkách zpívající ženou, která si pravděpodobně něčeho šlehla či se nadýchala helia. Toto a ještě mnohem více můžeme poznat z Pohádky máje, která je opravdu pohádkou. Z prvního máje. A těch dalších. Děkuji, Natašo Gollová!

,,Přemýšlela jsem...'' ,,To musel bejt zážitek!'' Sice mi slečna Marplová připomíná nějakou osobu trochu vyšinutou, ale přemýšlet, to jí jde! S tolika skvělými herci na plátně je radost sledovat příjemnou zápletku s opravdu nečekaným koncem. Nemám sice v lásce tuto paní v důchodu, ale zde ji naštěstí zastínili ostatní, mohla jsem tedy jen sledovat její myšlenkové pochody při spánku. A děkuji českým dabérům, že se alespoň pro tentokrát snažili!

A zase tu máme lidi v depresi. Zase krize manželská. Zase problémy alkoholismem. To, že jeden z těchto lidí, který ještě hulí, má depresi velikou, vidíme už na začátku. Nemá proto cenu dívat se, jak se deprese stupňuje a jak se z vztahů stávají oddělení jedinci, kteří nemají šanci na přežití. Bohdan Sláma tyto všechny krize a problémy s nimi následující už použil. Otázkou tedy zůstavá, zda-li pak má cenu opakovat se. Jenže opakovaný vtip už není vtipem. Když ho slyšíme podruhé, říkáme si, že už jsme ho slyšeli, ale že byl vlastně dobrý. Odměníme zářivým úsměvem člověka, který nás ním chtěl rozveselit. Konec konců nemohl přeci vědět, že vtip známe. Pokud ho slyšíme potřetí (pomiňme fakt, že by nám ho říkala ta samá bláznivá osoba) už se neusmíváme. Mračíme se sice až počtvrté (např. Pepíček nechce zvednout babičku ze země, jelikož věci ležící na zemi se přeci nesbírají….), ale je stále možné , že ho úředáme dál. A já vám říkám, nepředávejte tento film. Odpustí se, pokud se vám líbil výkon Geislerky. Ta je ale výborná vždy, takže to stejně nemá cenu. A jestli jste se těšili na Rodena, vězte, že stačí navšívit Bohnice a můžete ho vidět několikrát. Krom toho ho nepochopíte. Když ve vás dříme nejistota s návštěvou kina či se zabrousením na jisté nelegální stránky, pak vás ujišťuji, že dívat se dvě hodiny na rozklepanou kameru, která zabírá strašně zblízka, tudíž nikdy nevíte, co se děje za rohem (což já strašně nerada), nedělejte to. Tato zpráva je adresována lidem, kteří to čtvrté slunce našli a chtějí si pojistit, že je to to správné a proto ho chtějí vidět. Ale vždyť ono stačí jen zůstat na zahradě u nerudného dědka a babči, dát si dort s malinami, zapít sklenkou domácího džusu a hned uvidíte všechny! Vážně chcete podstoupit nášup dusivého dortíku?

Není nač nadávat. Aňa se sice přeřekla několikrát, ale za to ji nikdo odsuzovat nemůže a ani nesmí. Vtipné ,,vjezdy, přejezdy'' či jak to mám nazvat byly opravdu vtipné a jen si někdo zkuste režírovat TV pořad, kde v hlavní roli jsou jen a jen knížky. A ano, uznávám, že hlediště bylo jak po epidemii (uhodněte jaké) a ti co tam zbyli, byli politici či zasloužilí literáti a mladé tváře zajímající se o literaturu trochu chyběly. Ale co se dá dělat, sice bych ten čtecí koutek na ulici uvítala i ten knihomat není vůbec špatný nápad, pokuste se toto vysvětlovat dnešním dětem, mládeži (inu...), kteří znají jen názvy her, natož pak aby znali název knihy. Vy prolhané děti, až zjistíte, že povinnou četbu prostě číst musíte (dobře, ono se to dá taky dobře ošulit, ale to musíte buď geniální a vše si zapamatovat nebo mít výbornou fotogenickou paměť nebo mít jen obrovskou dávku štěstí). To mi připomíná, že si musím odskočit dočíst Větrnou hůrku a otevřít toho slavného Egypťana. Mějte se tu pěkně, vy, co nechápete, že člověk je unavený velkou část života a proto musí chodit brzy spát a to s ratolestmi jde trochu hůře a také tedy vy, co ještě jste v obraze a nevadí vám číst úplně cokoliv, pokud to má alespoň vazbu, která se dá držet v ruce a nerozpadne se po otočení první stránky. Tím nechci urazit vaše oblíbené knihy, které jsou v jistém stupni rozkladu, protože je berete jednoduše všude sebou. Ale už jsem se do toho moc zapletla a budu jen ráda za investování pár milionů Magnesií na ctihodné stavby. Už se na vás také přenesla ta zlá epidemie? (Ano, počkat, aby to bylo úplné, komentář se smutným výrazem ve tváři třetí). Cha - 4.4. a ten další rok!

Inu, ještě se mi nestalo, že bych se probudila včera. Musí to být velký šok... Tak velký šok, že potřetí už to není tak zajímavé. Uznejte sami, když se každý den začnete probouzet o pár dní/měsíců/let, zdaleka vám to nepřijde vtipné a zajímavé, jako poprvé. A aby toho nebylo málo, začnete měnit minulost, až vlastně ani nevíte, co bylo. A to je velmi špatné. Někdo by na výpadky paměti mohl být zvyklý (například po požití nadměrného množství alkoholu či může trpět sklerózou nebo s oním dotyčným chodí ti dva chlápci... jak oni se jmenovali? Přece ten Američan a Němec... Já si za boha nemohu vzpomenout!), tudíž tito lidé vědí, jaké to sebou nese potíže. A takové potíže zažil i hlavní hrdina snímku, o kterém je řeč (jak jste si zajisté ráčili všimnout.....). Tento smutný muž nemůže najít Élišku (zřejmě se inspiroval tou ze mlejna) a tak se vypraví do minulosti. Jak prosté. Abychom ještě lépe charakterizovali tohoto muže, můžeme s jistotou říci, že žije ve světě plného Orbitek a velkým množstvím Wolksvagenů. Tato auta jsou opravdu všude, až se zdá, že obě firmy jsou sponzoři. Ale ano, k závěru filmu se dozvídáme, že je to pravda. A také, že s přesuny do minulosti mělo pár tvůrců problémy a pokud se toto téma zdá aktuální, tak mi věřte, že už není.... Na druhou stranu, snímek byl prošpikován tak výbornými vtipy, že mu můžeme uznat označení komedie. Tákže, shrnuto těmito slovy: na český film je výtvor nadprůměrný, ovšem scénárista/é se měl/i držet lepší dějové linie, ale vtipný je dost. A Mádl umí hrát! A dejte si pozor, až budete shánět svou dávnou lásku. Nemusí to vždy dopadnout dobře. Alespoň si vezměte s sebou do příruční tašky (kromě ručníku a buzoly) ještě králíka. Živého. Kdo ví, kdy se může hodit.....

Škoda, že nejsem znalý matematik, jak už tu mnozí naznačili. To by totiž měla bedna pro mě zcela odlišný význam. Takže říkám škoda. Animace krásná, moc pěkné barvičky, vážně, na ty já si potrpím. Zajímalo by mě, zdalipak byl kosák na provázku. Asi ano, potom by zřejmě nelítal, ne?Mám jen jednu výtku. Obraz byl rozostřený, ale myslím si, že byla chyba v přehrávači či v mých očích. Koneckonců, stmívá se, jsem unavená a tak všelijak podobně.... Na závěr říkám potřetí, škoda, že nejsem matematik. Poprvé v životě je mi to líto...!