Iggy

„I remember something my third grade teacher used to say. She used to say "You show me a tropical fruit, and I'll show you a cocksucker from Guatemala." No, wait... that wasn't her. That was a guy I met in the Army. I always get those two mixed up.“

Tak tohle je ten nejlegendárnější film, jaký znám. Nikdy jsem ani nesnil o tom, že bych ho někdy mohl vůbec vidět. A zatímco nám beat generation až na výjimky vymřela, digitalizace pokročila a máme je tu zpět v plné parádě. I když je film místy trochu neuměle zahraný, tak přesto je Pull My Daisy nepřekonatelný dokument o beat generation, uvidíte v něm vše, co k ní patří – poezii, víno, debaty, cigarety, filozofii, jazz, budhismus a hlavně autentické beatniky Gregoryho Corsa, Allena Ginsberga a Petera Orlovskeho a jako vypravěče uslyšíte samozřejmě Jacka Kerouaca. A jak tu říká Gregory Corso: „Jsme všichni v nebi, jen o tom nevíme.“ Svatý Allen, svatý Jack, svatý Gregory, svatý Peter, všechno je svaté! K vidění na UbuWeb.

K vidění nebo stažení na UbuWeb.

Příběh Závěti nijak závratný není, ale jinak je to hýřivý karneval hudby, tance a čisté vizuality, kolotoč barev, vůní a zvuků. I když jsou někdy Kusturicovy obrazy až příliš viditelně komponované a často nepůvodní – přejaté z jiných filmů a upravené, tak jim to nic neubírá na poutavosti a působivosti. Závěť je další Kusturicova absolutní oslava života ve všech jeho podobách – rodinné vztahy i spory, víno a rakije, zvířata, balkánské podsvětí, tanec v rytmu střelby zbraní z dob partizánské i docela nedávné války a na samém vrchu samozřejmě šťastná láska.

Dost gagů je buranských, na můj vkus docela dost nechutných a hodně jich je snadno předvídatelných, ale dost jich je taky geniálních. Nejradši mám pravidelnou písničku! A pak samozřejmě: „A perem to tam horký, jo!“

Obsah Petrovićova filmu Dny není už dnes nejaktuálnější, ale film je perfektně natočený, zvlášť kamera a hudba, a myslím, že v roce 1963 Petrović hravě držel krok s Formanovým Černým Petrem a celou českou novou vlnou, i když se později ubíral vcelku jiným směrem. Ve filmu je silně znát i vliv francouzské nové vlny (např. vtípek s plakátem na Petrovićův předešlý film Dvoje). Petrović k novým vlnám přidává svou odpověd až z Bělehradu, v níž podává výpověď o každodenním životě mladé generace v Jugoslávii počátkem 60. let, která se potýkala se stejnými problémy, jako všichni mladí lidé Západu v této bouřlivé době. A pokud jste ještě neviděli Ljubišu Samardžiće trsat rock’n’roll, tak máte jedinečnou příležitost.

JCVD je tu bezchybný, ale scénář je poněkud roztříštěný a nevyužil stoprocentně potenciál, který mohl. Hlavně ze začátku perfektně formálně natočené, postupem času jakoby autorům trochu došla invence. Filmu moc sluší barevné tónování. Děj je ale místy docela nudný, místy zas až moc podobný Psímu odpoledni.

Chladná a mrazivá vize odlidštěné společnosti ovládané jakýmisi neviditelnými ekonomickými mechanismy. Lidé jsou tu bledí, zaprášení, zašedlí, někdy děsivě obézní, ale vždy umrlí. Automatizovaný, chladný svět. Dlouhé statické záběry se shodují s jednotlivými scénami-výjevy. Depresivní a absolutně deprimující film.

Začátek působí dnes už děsně schématicky, ale následné Panáčkovy patálie jsou už dobré. Nejvíc se mi líbila krasobruslařská etuda a gag s větrákem a lodí na obrázku.

Bohužel po všech stránkách hrozně vykalkulované, napsané a natočené čistě na efekt. Všechny scény s lady Ashleyovou jsou chladné a nepřesvědčivé, nejspíš vinou Nicole Kidmanové. Zajímavá byla snad jen magicko-realistická linie s okouzlujícím Nullahem, Králem Georgem a domorodými Austrálci.