Iggy

Krátká groteska s ruskými komiky Nikulinem, Morgunovem a Vicinem o tom, jak lovili ryby dynamitem a jak jejich věrný pes Barbos aportoval.

Němý film s ruskými komiky Nikulinem, Morgunovem a Vicinem o tom, jek nelegálně pálili alkohol a jak jim v tom pomáhal jejich věrný pes Barbos.

Jeden z vůbec nejpopulárnějších sovětských filmů, který jen v kinech Sovětského svazu vidělo více než 70 milionů diváků. Když se podíváte na Wikipedii najdete zde spoustu zlidovělých hlášek, interpretaci protisovětských poselství filmu a písní (výborná Песня про зайцев). Podobné popularitě se v Rusku těší i novější film Джентльмены удачи, který má i podobnou zápletku a bohužel i podobně ztrácí na zážitku, pokud nerozumíte rusky a jste odkázani jen na titulky. Myslím, že Бриллиантовая рука je ještě víc závislá na kontextu doby, spousta vtipů vychází z cesty do zahraničí a dobové sovětské reality (alkoholismus, vtip s Kolymou, „naši lidé nejezdí do pekárny taxíkem“, „domovní důvěrník, nejlepší přítel člověka“ a další), které nám už dnes tolik neříkají.

Jeden z vůbec nejpopulárnějších ruských (nebo chcete-li sovětských) filmů, který každý Rus viděl nesčetněkrát a běžně ho v příhodných situacích cituje (přirovnal bych ho k S tebou mě baví svět). Mě film nepřišel vůbec trapný ani zmatený, děj je sice trochu předvídatelný, ale film je celkem krátký a má spoustu skvělých míst. Nejvíc se mi líbil Docentův naučený zločinecký argot (odzbrojující пасть порву) a jeho snaha ostatní naučit mluvit slušně (nekompromisní нехороший человек), taky Василий Алибабаевич mě docela dostal. Film má velké množství dalších slovních gagů, které bohužel neoceníte, pokud neumíte perfektně rusky (asi jako když byste se dívali na Homolkovy nebo na rané Formanovy filmy jen s titulky). Zápletka se docela podobá staršímu a neméně populárnímu sovětskému filmu Бриллиантовая рука.

Začátek je trochu slabší (až na poetické záběry s oslíkem a písničku), ale s „typickým kavkazským zvykem unést nevěstu“ se film rozjede a spousta honiček, Nikulin, Vicin a Morgunov jako kavkazští džigitové, Nikulinova písnička a hodně podařených gagů stojí za vidění. Je docela škoda, že jsem tohle jako malý nikdy neviděl, je to určitě srovnatelné s filmy Funése, 7. rotou nebo Budem Spencerem a Terrencem Hillem.

Kouzelný didaktický film o dvou roztomilých íránských školácích, kteří si navzájem (stylem oko za oko) ničí školní pomůcky, přičemž tahle bezvýchodná situace má i lepší řešení.

Malému chlapci nesoucímu domů bochník chleba úzkými uličkami kteréhosi íránského města komplikuje cestu pes. První Kiarostámího film. Nádhera.

Krásný nápad pocty světové kinematografii, který jako všechny podobné povídkové filmy začne časem nudit. Všechny snímky vesměs milé a dobré (od tak slavných jmen ještě aby nebyly), popravdě mě jich ale ani moc výrazněji nenadchlo. Líbil se mi Zhang Yimou, Amos Gitai (i když příhodnější by to bylo v palestinské verzi), Bille August, Elia Suleiman, Chen Kaige a Ken Loach. Zvláštní, že všechna ta nejrozmanitější kina, kde kupodivu ještě promítají Felliniho, Godarda a Bressona, zejí prázdnotou…

Poslední a poměrně dost špatný Keatonův němý film. Buster pracuje v čistírně obleků, takže je dostatečně zásoben elegantními šaty, ve kterých může chodit do divadla obdivovat krásnou místní herečku. Ta se za Bustera kupodivu provdá, ale jen natruc svému záletnému milenci. Až do té doby je film vyloženě slabý a obsahuje jen minimum gagů. Shodou okolností se všichni hlavní hrdinové brzy ocitnou na moři a začíná dobrodružství s hořící lodí a bandou lupičů. Tady už poznáváme Bustera Keatona, i když z invence jeho slavných filmů tu zbylo jen málo. Taky rvačky působí na Bustera příliš brutálně, tohle zkrátka není jeho styl. Buster nakonec všechno zvládne a získá zaslouženou odměnu.

Ne úplně diskrétní a decentní číšník Syd Chaplin se připlete do pirátské loupeže jakožto kapitán ponorky.