Filmmaniak

Viděna necenzurovaná verze 146 minut. Zábavný a překvapivě i dost vtipný film (pro otrlé a velmi specifické publikum) se spoustou spoře oděných dívek a démonů s chapadly. Celkově to působí jako ujetá porno verze Akiry obohacená o romantickou linii, odehrávající se na pozadí zvěstí o nekompromisním konci světa, včetně apokalyptického depresivního finále. Základ každopádně tvoří temná městská fantasy s epickým příběhem o sjednocování tří světů a o pátrání po Vyvoleném, přičemž krvavé bitky a explicitní erotika jsou nevídanou přidanou hodnotou.

Pozoruhodná a svým způsobem fascinující směs realistického sociálního dramatu a víceúrovňového podobenství s prvky magického realismu, která je uprostřed zřetelně rozdělena na dvě části, jež sice dohromady vyprávějí jeden příběh a vystupují v nich tytéž postavy, ale jinak se od sebe v mnohém odlišují. Film se ve své první polovině soustředí na sociální aspekty života rolníků-nevolníků, pracujících v izolované feudální komunitě na tabákových plantážích (v prosluněných a na pohled líbivých záběrech letní sklizně), leč ve druhé polovině se přerodí v naturalističtější a špinavější společenskou kritiku (snímanou v šedivějších a depresivnějších odstínech ponuré zimy), která najednou ztvárňuje stejné postavy v jiných kontextech a za odlišných podmínek a vybízí k zamyšlení nad četnými vrstevnatými sděleními a nemalým množstvím společenských, náboženských a environmentálních interpretací. Srozumitelný děj, koherentní způsob vyprávění a konzistentně vyzrálá režie pak zaručují velice divácký snímek, emocionálně silný, příjemný na dívání, nepředvídatelný a zábavný. Cení se i odvaha neváhat v polovině pohřbít veškeré dosavadní dění a na jeho základech budovat dál, s pozůstalým pojítkem ve formě netradičně pojatého dobrosrdečného hlavního hrdiny, jehož předčasně ukončený mentální vývoj snímek převádí i do vizuální podoby a utíná jeho vývoj i po fyzické stránce, v rámci neobvyklého zvratu, který má šanci rezonovat o něco déle než přemíra mnohdy až příliš doslovných významů a poselství.

Film s nesmyslným a nesoudržným dějem plným bizarních náhod a chyb v kontinuitě, natolik scenáristicky i dramaturgicky rozpadlý a nekonzistentní, že v něm nejenže nelze obhájit smysl leckterých (mnohdy značně bizarních a nepochopitelných) pasáží, ale ani není možné rozklíčovat motivace a chování naprosté většiny postav, a to nejen v rámci celého filmu, ale často ani v rámci jednotlivých scén. Údajná černá komedie navíc vůbec není vtipná (a dokonce ani úsměvná nebo legrační), neb neobsahuje jediný vtip (slovní ani vizuální) a jejím zdrojem humoru se zdá být pouze mluva hlavních hrdinů (značně omezená slovní zásoba + „ty vole“ za každým druhým slovem) a varlata Jiřího Lábuse v okrajové roli. Hlavní hrdinové jsou nesympatická, hloupá, vulgární a pologramotná buranská hovada, na nichž je zajímavý akorát jejich koníček spočívající v ilegální a tím pádem trestné činnosti, při níž (místy i dost násilně) ubližují náhodným lidem (bez jakékoli komediální stylizace). Přesto se film marně snaží o to, aby jim diváci fandili, vybudovali si k nim pozitivní vztah a později s nimi i soucítili a strachovali se o ně, což se katastrofálně míjí účinkem. Celé se to navíc děje s absencí byť náznaku morálky, postavy se soustavně dopouštějí činů, které nevyvolávají žádnou odpovídající reakci (hrdiny filmu za jejich činnost nikdy nikdo nenahlásí, žádná z postav se v průběhu filmu nepolepší, když někdo poruší slib, tak se to přejde bez odezvy, když někdo někoho podvede a dotyčný mu na to přijde, tak podvodníka namísto trestu přibere do party) a film naopak své ideově pomatené postavy oslavuje a alibisticky ospravedlňuje jejich protizákonné jednání tím, že jim jako cíle vybírá různé pytláky či podlé bohaté podnikatele, které následně prezentuje jako „to větší zlo“, vedle nějž mají být hlavní hrdinové viděni jako ti dobří, co bojují za lepší svět. Závěrečný titulek oznamující, že podle výroční zprávy BIS vznikají na území ČR paramilitární skupiny, má zřejmě vyvolat v divácích dojem, že obsah filmu má cosi společného se skutečnými událostmi a s aktuální situací v Česku, přestože se celý odehrává mimo jakoukoli uvěřitelnou realitu.

Ve všech produkčních aspektech veskrze televizní a dojmem seriálové epizody natažené na celovečerní délku působící rozlučka s postavou Doktora Martina v bizarním kriminálním příběhu o nálezu trpasličí kostry a pátrání po pokladu, v němž nechybí indiáni, nacisté, estébáci a dobový cirkus. Zatímco věčně nabručený venkovský lékař řeší se svou manželkou banální a uměle vyhrocenou partnerskou krizi, otěže hlavního hrdiny za něj chvílemi přebírá strážmistr Topinka alias největší idiot z celého filmu, jemuž nelze věrohodně uvěřit ani ty nejzákladnější policejní schopnosti. Většinu postav tvoří zdegenerované panoptikum stereotypních figurek a pitvořivých karikatur, herci jsou v řadě případů vedeni ke šklebení a nepřirozenému přehrávání, příběh často zdlouhavě přešlapuje na místě s viditelným pokrokem tak jednou za dvacet minut, pokusy o akční či seriózně dramatické scény vyznívají směšně a parodicky, stejně jako mnohé dialogy, a korunu tomu nasazuje závěrečné vyvrcholení bohaté na krkolomné absurdní zvraty. Chtěný humor je na úrovni speciální školy a vůbec nefunguje, místy se dá naopak dobře zasmát v momentech, kde film zřejmě vtipný být neměl. Plně uspokojit by to mohlo snad jedině ty televizní diváky, kteří se skutečně neironicky těší na připravovaný seriálový spin-off se strážmistrem Topinkou, pokud jim tedy zápletka filmu nebude připadat až příliš výstřední.

Čertí brko natočili tvůrci Kanceláře Blaník - a je to na něm vidět. Přinejmenším polovinu jeho zápletky totiž tvoří výrazně akcentovaná politicky-satirická rovina, která je naštěstí docela obecná a záleží jen na vás, do jaké míry ji vztáhnete na aktuální českou politickou situaci. Kromě toho ale snímek s ničím výraznějším nepřichází a zastiňuje tím dokonce i zbytek pohádkového příběhu, jenž je vyloženě slabý a šablonovitý - dává se totiž do pohybu tím, že hlavní hrdina na začátku něco zpacká (nechá se okrást o kouzelné předměty) a pak se to v průběhu zbytku filmu snaží napravit, což je jednak evergreen nemalého počtu českých pohádek a hlavně je to zápletka na dvě věci. Ústřední dvojice hrdinů není moc zajímavá a kupodivu ani sympatická, kdy on vstupuje do děje jako ňouma, co akorát způsobuje problémy, a ona je představena jako zdatná manipulátorka, co zištně tahá za nos své nápadníky, a pak se mění ve zranitelný objekt touhy, jenž akorát pasivně čeká na záchranu. Oba se do sebe osudově zamilují hned při jejich prvním letmém setkání (kdy ho ona považuje za zloděje a poleje ho vodou), spíš proto, že to vyžadoval scénář, než že by to z té jejich interakce nějak přirozeně vyplynulo. Ve druhé půlce se příběh přerodí v ne vždy zcela smysluplnou a ne moc chytrou sérii honiček, rvaček a léček, přičemž film neobsahuje nic ani trochu strašidelného (i Lucifer je tu spíš za starostlivého strýčka) a kupodivu nabízí i poměrně málo humoru. Záplatuje to slušná filmová výprava, zahrnující i pozoruhodně vymyšlený koncept pekla, občasná neotřelá nápaditost, několik vizuálně výpravnějších sekvencí, sem tam hezký herecký výkon (zejména Ondřej Vetchý) a především pak zmíněný zřetelný politický rozměr.

Další z vody uvařená nastavovaná kaše, v níž se pomaličku schyluje k souboji mladého Brumbála s Grindelwaldem, ale skutečně jen schyluje - a ještě to zřejmě několik filmů potrvá. Řídký a uměle natahovaný příběh, stojící víceméně pouze na nahánění jednoho čaroděje po Paříži (kupodivu ne Grindelwalda), se Rowlingová a spol. neúspěšně snaží zaplnit vedlejšími podzápletkami s veskrze banálními nesnázemi nemalého množství postav, z nichž některé jsou představeny jen proto, aby ve filmu byly, ale za celou dobu neřeknou ani neudělají nic zásadního (a zřejmě se toho od nich dočkáme až v dalších pokračováních). Na pozadí je za tím cítit jakýsi náběh na epochální příběhový oblouk o osudovém střetu dvou největších čarodějů své doby, film jako takový ale žádný velký příběh nevypráví a jen se veze na okrajových vlažných romantických liniích svých hrdinů, potterovské nostalgii a digitálních zvířátkách, sloužících čistě pro okrasu. Vizuálně je to krásné a plné nápaditých a zábavně realizovaných podnětů, to z toho ale dělá jen lunapark barevných atrakcí a nenaplněných příslibů.

Po celou první polovinu si film, odehrávající se ve světě, jehož zákonitosti drží před diváky pod pokličkou s překvapivou vytrvalostí přinejmenším do poloviny stopáže, minimalisticky vystačí s postavami otce a dcery, schovávajícími se před okolím v zabedněném domě, kolem nichž vytváří atmosféru nejistoty a možná opodstatněného, ale také možná jen paranoidního strachu z neznámého nepřítele. Ve druhé polovině pak jde s pravdou ven naplno, přičemž řada do té doby jen mlhavých, nejasných a iluzorních motivů je konečně doplněna o smysl a kontext, postavám jsou přiřazeny konkrétně vytyčené cíle a nakonec dojde i na akčnější trikové scény, které však slouží příběhu a nikdy nejsou používány jen na efekt. Prvky, které známe z amerických velkofilmů se stomilionovými rozpočty, jsou tu nápaditě a originálně využívány ve prospěch pozoruhodně vyprávěného a chytře vystavěného příběhu, který by vydal i na několik pokračování nebo na televizní seriál, a jemuž vévodí skvělý herecký výkon talentované devítileté Lexy Kolker.

Poctivě natočené a působivě napsané sci-fi o několika tisících pasažérech směřujících na Mars ve vesmírné lodi, která musí po nehodě a vychýlení z kurzu zahodit veškeré palivo. Následná mnohaletá odysea, sledující zánik lidské civilizace prostřednictvím proměňující se atmosféry v izolovaném společenství ponechaném napospas, v němž postupně zmírá naděje i smysl existence, skvěle buduje pár zásadních postav (zejména hlavní hrdinku) i svět, v němž se děj odehrává. Pod efektním povrchem lze dokonce vyčíst i myšlenkově hlubokou, provokativní a nekompromisní vizi, jejíž realizaci však poněkud podráží nohy ta skutečnost, že příběh příliš dlouho setrvává na jednom místě, téměř negraduje, a na konci, když se to všechno snaží narychlo dohnat, nenechá dost prostoru finálním devastujícím obrazům na to, aby stihly dostatečně zarezonovat.

Těžko uchopitelné, vláčné a mimořádně nezáživné vesmírné drama o skupině trestanců, kteří si místo doživotí vybrali službu vědě, a ocitají se proto po zbytek svých životů na vesmírné lodi cestující k černé díře, zatímco se je přítomná doktorka snaží (sem tam i proti jejich vůli) reprodukovat. Jestli to není sofistikovaná umělecká kritika psích množíren na pozadí bizarní historky o tom, že lidé a divá zvěř k sobě nemají příliš daleko, tak nevím. Rozhodně to ale není dobře vyprávěný příběh, neb začíná nelineárně de facto od konce, čímž pádem obere všechno zbývající dění (odehrávající se ve flashbacku) o jakékoli potenciální napětí a dramatičnost, protože všechno vyzradí předem. Už tak dost utahaný (a vzhledem k výše řečenému i extrémně předvídatelný) děj je pak ještě zbytečně narušován poněkud nahodilými vzpomínkami hrdinů na jejich životy na Zemi a dalšími izolovanými vsuvkami (velice nepadnoucí scéna s rozhovorem s jakýmsi vědcem, erotická pasáž z místnosti se sexuálním trenažerem...), aniž by existence těchto sekvencí měla nějaké opodstatnění, herci v čele s toporným Pattinsonem hrají vrcholně nesympatické a otravné postavy, z nichž o většině se vůbec nic nedozvíte, veškeré myšlenky a významy jsou brutálně doslovné, přitom devadesát procent filmu je zoufale o ničem, konec vyznívá do prázdna a ani vizuálně to není žádný zázrak, tudíž tak nějak chybí důvod, proč se na to vůbec dívat. Příběh s takovýmto námětem by rozhodně šlo vystavět hrozně zajímavě, Claire Denis jej však svou nuceně uměleckou vizí zašlapala do země.

Hodně zvláštní a průměrně natočený mix akčního historického filmu, krvavého hororu se zabijáckým monstrem a dementní komedií. Pro celkovou atmosféru jsou signifikantní hlavní hrdinové, dva bratři a dospělá dcera jednoho z nich, přičemž oba muži mají být jednak komediální postavy nemotorných nešiků a zároveň bývalí členové královské gardy, profesionální bojovníci a mistři bojových umění, což nejde úplně dohromady. Až na nepříliš funkční humor jde o povětšinou docela efektní a zábavnou vykrádačku všeho možného s hezkou kamerou, bohatou výpravou a slušnými triky, v níž se bohužel dost tluče snaha o seriózní dramatické pojetí s komediální nadsázkou.