Filmmaniak

Ok, bojové sekvence tu jsou jedny z nejlepších, jaké jsem kdy viděl. Choreografie soubojů je jedinečná a sluší se upozornit, že Zátah 2 je opravdu násilný, až brutální film (nic pro slabé nervy). Zároveň je velmi vážný a neobsahuje jediný pokus o vtip - talentovaný a schopný režisér se zřejmě snažil posunout svůj film o úroveň výš a udělat ho serióznějším a vyspělejším, na to by ale nutně potřeboval lepší a sofistikovanější scénář. Takhle je totiž Zátah 2 někde na půli cesty mezi zábavným, béčkovým akčním nářezem a ambiciózním gangstersko-kriminálním dramatem, přičemž v té první rovině mu to jde mnohonásobně lépe. V některých dialogových scénách má dokonce tendenci nudit (150 minut je opravdu trochu moc). Ale výrazná, odvážná a nekompromisní záruka ojedinělého zážitku je to rozhodně.

Dokument Miroslava Janka přiznaně rezignuje na oficiální biografická data a místo toho nabízí informace o bývalé první dámě prostřednictvím archivních záběrů a osobních zpovědí lidí, kteří Olgu Havlovou znali, nebo s ní alespoň měli něco společného (ke slovu se dostane i její tehdejší bodyguard). Výsledkem je retrospektivní koláž, která nevypovídá ani tolik o postavě Olgy samotné, jako spíš o disentu obecně a o atmosféře míst, na kterých se disidenti scházeli. A také je tam Havel. Jinak je ale Jankův dokument až příliš opatrný, klouzající po povrchu a nenabízející nic, co by ho dělalo neobyčejným či atraktivním i pro opakované zhlédnutí. Působí to, jako by se tvůrci během natáčení potýkali s nedostatkem materiálu a vzali zavděk čímkoli, co se jim namanulo a alespoň trochu to souviselo s Olgou. Dokument je to slušný, ale s vynikajícím Občanem Havlem, kterého Miroslav Janek dokončoval po zesnulém Pavlu Kouteckém, se Olga srovnávat nedá.

Neposlušní jsou ten typ filmu, u něhož nemá smysl rozebírat ani jeho postavy, ba ani děj. Ten totiž prakticky neexistuje - jednoduchý příběh o snaze mladého srbského páru jít rebelsky proti proudu a navrátit se do dětských let je poskládán z velmi izolovaných epizodek. Ústřední duo zas tvoří nepříliš sympatičtí a nepředvídatelní blázni, kteří spolu hrají prapodivnou psychologickou hru bez pravidel. Na snímku zaujme jedině balkánské venkovské prostředí a tvarované tělo hlavní hrdinky, jinak je ale tahle poetická, pocitová a na estetice obrazu založená road movie na kolech poměrně zbytečná a divácky nepřívětivá. Na to, jak jednoduché poselství sděluje, tak ho sděluje opravdu dost dlouho a navíc neatraktivním způsobem.

Veliká pecka. Jakkoli je to neuvěřitelné, tak Singerovi se podařilo překonat předchozí X-Men: First Class a vytvořil dokonale konzistentní, precizně vystavěnou, inteligentní a do detailu promyšlenou epickou podívanou, která je od první minuty zábavná, napínavá a dech beroucí, aniž by přitom obsahovala byť jen jediné hluché místo. Takhle mimořádně dobře natočené filmy jsou vzácností. Tleskám.

Místo nadupaného filmu o závodění přišla do kin všední road movie s tím nejobvyklejším a nejpředvídatelnějším příběhem o odplatě a s nejobyčejnější romantickou zápletkou. Honičky a závodní scény mají celkem šťávu, všechno ostatní se ale utápí v beznadějné nezajímavosti. Postavám chybí charisma, filmu chybí nadhled, napětí i humor a snaha tvůrců o realističnost je po posledních dvou dílech ze série Rychle a zběsile jasným krokem zpátky. Zoufale mdlé a necool.

Naprosto boží. Mistrovský kus založený na schopnosti vyprávět příběh a umět ho sestříhat ze střípků již existujících filmů tak, aby to emocionálně fungovalo. Pálfimu se tahle přebohatá koláž povedla na výbornou. Pro filmového fanouška vyloženě skvost.

Od filmu s takovým názvem nečekám psychologickou hloubku, inteligentní scénář, ani kvalitní herecké výkony. Ale očekávám nahotu a masakr s motorovou pilou. A obojího je bohužel příliš málo na to, aby mě to bavilo. Zaplácnout to relativně slušnou parodií na noir kriminálky prostě nestačí.

Pozoruhodný film, originální a unikátní. Je zajímavé, jak nutí diváka představovat si věci mnohem zvrácenější, než jaké se v něm ve skutečnosti odehrávají (protože kvůli příšerné kvalitě obrazu často není poznat, co se v něm vlastně děje). Jeho technické zpracování je ale odpudivé a činí film téměř nekoukatelným. Jistě šlo o režisérův záměr, ale je to záměr, který se absolutně neshoduje s tím, co já vyžaduji od filmu. Úvodní scéna sebevraždy je velmi působivá, avšak zbytek je jen abstraktní, surrealistický a zmatený avantgardní patvar.

Možná je to revoluční teenagerská komedie, která kašle na pravidla žánru a naservíruje divákovi všechno bez servítek. Možná je to revoluční film o problematickém dospívání v nefunkční rodině. V každém případě tyto dva žánry ale nefungují v kombinaci. Už dlouho jsem nebyl z nějakého filmu tak rozervaný, protože na jednu stranu je to výtečně zahraná a výtečně natočená komedie, u které jsem se na mnoha místech smál, na mnoha místech aktivně WTFoval, ale také na mnoha místech vrtěl hlavou a nechápal, co a proč se děje. Na druhou stranu jsem ještě nikdy neviděl film, ve kterém by čtyři chlapi masturbovali nad pizzou, stříkali sperma ve zpomaleném záběru a do toho hrál valčík Na krásném modrém Dunaji.

Myslím, že vysvětlit z psychoanalitického hlediska podstatu Kinder vajíčka a najít spojitost mezi Čelistmi Stevena Spielberga a vyhlazováním Židů dokáže opravdu jen Slavoj Žižek.