Na herectví obdivuji, že pro ztvárnění atypických rolí (a tím pro herce postava zápasníka MMA bezesporu je) jsou ochotni podstoupit změnu vizáže, naučit se krkolomným kouskům, nechat se poškozovat, vydržet hodiny v maskérně a dokola točit složitý záběr... Film Warrior je o hereckém mistrovství předvést extrémní výkon v rámci fyzična herci, kteří nejsou z řad profesionálních bývalých dlouhodobě trénovaných sportovců-bojovníků. Warrior je "áčkovým" titulem s "béčkovým" příběhem, skvělou kamerou a hudbou. Zárověň je i jedním z filmů okolo kterého je v řadách sledovačů filmů velký humbuk a jsem překvapen, jak se od uživatelů sypou pětihvězdičky, kteří by si jindy neopřeli ani videokazetu o film s tématikou o bitkách v aréně z pletiva. Ale když ono to je tak krásně umělecky zabalené...
Chápu snahu Luka Gosse očistit svou reputaci z minulosti, kdy byl křehkým hřejivým pop zpěvákem (skupina Bros), že cíleně mění image prostřednictvím drsných rolí v akčně laděných filmech. Bohužel to, ale neznamená, že když si obleče bílý nátělník, odhazuje zpomaleně cigaretové špačky v mlze vyfouklého dýmu a nechá se divoce "potetovat" propiskou, že ho prohlásíme za připraveného do akce... Režisér Hewitt zřejmě hrál příliš hru Grand Theft Auto - San Andreas, jeho film se taky hemží podobným panoptikem gangsterských postaviček a pojednává o problémech se začleněním v mafiánské organizaci... Opilý kameraman, střihač, co asi usmrkává kokain z rekvizitárny, obrazová úprava jakoby jí schvaloval Marilyn Manson, úžasné neherecké výkony všech neherců, skvěle namaskovaný Val Kilmer na vypaseného odulého bosse (stejný tým upravuje i Stevena Seagala do jeho filmů) a snaha zamaskovat, že to není videofilm, ale film. Mladým divákům s rovným kšiltem a naraženou kapucí by se, ale Blood Out mohl líbit.
Zoufalá blockbusterová kinematografie Spojených států amerických poslední doby je již natolik v koncích, že přistupuje k takovým námětovým kombinacím a mash-upům, že i japonští anime psychiatři se nestačí divit. Z Real Steel totiž budou mít největší radost právě v tom Japonsku, kde milují roboty a zápasy v arénách. Možná, že opravdu za pár let takové robotické bojové turnaje budou existovat a já bych se na ně i rád na živo podíval. Bohužel příběh o tomhle, v podání rutinéra Shawn Levyho mi příjde umělý a bez duše, stejně jako sledovat drzou napodobeninu Rockyho ovládaného joystickem snažícího se dostat Přes Vrchol. Nevidím totiž nic uchvatného na tom, že v rodinném filmu o manažmentu bojových robotů pro účely arénových zápasů dvě hodiny řve hysterický vzdorovitý spratek trpící smíšenou poruchou chování na svého velmi tolerantního otce s kterým v období náhradní péče montují tunové roboty...
Napadlo tohle už někdy někoho? A přitom by to bylo tak jasně nalajnované, kdybychom se řídili nekompromisním pravidlem našeho bytí, že čas jsou peníze a za peníze si můžeš koupit život, dlouhověkost, nesmrtelnost, strážce nesmrtelnosti. Život by měl zvláštní rituály, tedy alespoň pro ty, kteří by neměly nazbyt drahocenného času. Nikdo by nelenošil, spalo by se jen na dobu nezbytně potřebnou k tomu, aby člověk vydržel po dobu, kdy vydělá další čas. Tito lidé by byli skvělými běžci. Společnost by striktně omezila vše, kde se jen čeká (fronty, čekárny, zpoždění, opakování, zbytečné postupy). Vydělat si čas, by pak nutil každého pracovat a úřady práce by nebylo třeba. Nepřizpůsobiví jedinci, či chroničtí pobírači sociálních dávek z řad národnostních menšin by tak byli nuceni pracovat pro své přežití i pro společnost. Pokud nikoliv, umírali by a tím by se jasně uvolnil svět od parazitujících slabin. Každý by se taky rozmyslel čemu věnovat svůj drahocenný čas. Nikdo by nesledoval nekonečné infantilní seriály, čas všeho by se zkrátil. Svět i život by byl AKČNÍ. Co více si přát, jste-li profesionální tester akčních dramat ve filmu a dramatických akcí v životě... Rozhodně bych si rozmyslel dlouhé hodiny lepit modely plachetnic, rybařit a nebo koukat na prodlouženou verzi Jih proti Severu a ještě k tomu psávat komentář... Totalitní sci-fi In Time ve mě vyvolalo plno "přemýšlivých" pohnutek a zamyšlení, jak se dá naložit s časem, pokud jsou ve (na) správných rukou. Tento námět je geniální a inspirativní pro tvarování, vrstvení a jistou scénaristickou dvojsmyslnost s pojmem, slovem ČAS (Budeš mít dneska čas? Naměřili mu nejrychlejší čas. Časem poznáš, že po dovršení čtvrtstoletí života, ti čas ubíhá mnohem rychleji.) Tento film právě až v duchu černého humoru podobnými narážkami disponuje. Oprostím-li se od nevýrazného designu světa budoucnosti (22.století), který není o mnoho jiný, než ten náš současný, od některých otázek ( jak funguje onen přenos času z ruky na ruku a jak se ovládá přesnost darování času potřebnému, proč to nejcennější, co člověk má, je implantováno na tak zranitelném místě a nikdo nemá nějaký kevlarový návlek a proč se vůbec lidstvo odhodlalo podstoupit takový nesmyslný genetický proces) a od toho, že takový epos by si zasloužil honosnější rozpočet - vyjde mi nadprůměrné dílo, které mě učarovalo a přinutilo zamyslet (nebo aspoň si to myslím). Jsou tu nevyrovnané dějové pasáže, kde si říkám, škoda už jsem mohl dát šest hvězdiček, ale pak si uvědomím, že jsem na Česko-Slovenské filmové databázi a mohu dát "jen" pět.
Dvojití agenti všech zemí, spojte se! Kdo je Paul Shepherdson? Richard Gere! A kdo je Cassius? Paul Shepherdson? Hrátky (pra)zvláštních agentů na kdo je kdo a za kterou zemi zabíjí. Hrátky s divákem, který až do uzávěrky filmu může tipovat během 94 minut, kdo je tajemný zabiják Cassius, čí identita je pravá a kdo mlží. Příjemný thrillerek, který se možná trošku zamotal, že ani režisér si není jist, jestli není dvojitým režisérem a nebo jen jednoduchým scénáristou...
Režijní styl Guy Ritchieho jsem měl rád vždycky. Prostě mám rád ten klipový hravý styl s rychlostí obrazu, úderného střihu a kouzel s barvou a odstíny. Stejně jako loni byl ranař Sherlock nasazen jako první blockbuster roku do našich kin a stejně jako před rokem se jdu přesvědčit, že vizualní stránka je zde mnohem kvalitnější, než sofistikovaný příběh, hoden detektivního krále překvapení, rozuzlení a logiky. Možná tu nechybělo moc a Sherlock už, už létal v oblacích v přiléhavém kostýmku s iniciálami SH na hrudi a kosil protivníky rotačním kulometem. Tento Holmes je zkrátka akční a to nejenom co se týče posedlosti, dychtivosti v odhalování a určování nepřítele. Film jako takový mne nenadchl. Je tu ovšem jedna, pro mě zásadní záležitost: Proč Guy Ritchie už dávno nenatočí plnohodnotný akční film?! U jeho Sherlocka jsem se totiž dlouhodobě nudil, když vtom mě z letargie vytrhla vizuálně akčně orgasmická Scéna Útěku Lesem. Tá scéna v které hlavní postavy prchají lesem ostřelováni německou armádou. Troufnu si říct, že touhle lahůdkou byla překonána i Lobby Scene z Matrixu! Jak impresivní! Stejně tak Zimmerův "morricone" ústřední motiv byl opět natolik chytlavý, že si jej prozpěvovali všichni sborově při odchodu z kinosálu.
Někdy je lepší nechat kouzlo a noblesu jen na jedinečnosti prvního filmu a neždímat z toho pokračování i když z toho tečou prachy. Říkejte to, ale producentům... Na druhou pařbu jsem se těšil neskonale, protože z té první jsem byl nadšen a ještě dlouho si jí pamatoval. Změna prostředí z pošahaného Las Vegas do švihlého Bangkoku naskýtá plno orientálních i orientačních dobrodružství, ale kluci jako kdyby ubrali na vypravěčském mistrovství i třeskutosti zážitků. Nebo mě to spíš přišlo jako déjà vu. Stále je tu ovšem plno dobrých (ostrých) vtípků (Alanova erekční legrácka s plastovou lahví) či na závěr nečekaný pěvecký host svatební párty (cena boxerské asociace, za boxerem nejlépe přezpívanou verzi skladby Murraye Heada - One Night In Bangkok). Hvězdou filmu je opět bez debat Zach Galifianakis, jeho Alan je druh postavy, která je divácky oblíbená, ale v kinematografii vzácná. Postava pubertálně nevyzpytatelného imbecila, jehož stále nevyhraněná sexuální orientace mu činí nejenom problémy co si obléci, ale i zapadnout mezi kamarády. Jeho život je svobodně bezstarostný a sám sebe označuje jako syna v domácnosti... Je ale docela smutné, že u filmové komedie jsem se smál nejvíc fotografiím. Těm, co jsou u závěrečných titulek a prozrazují co všechno ta hovada v tom Bangkoku natropila.
Dát filmu název Speciální jednotka (SWAT, SEAL, SAS, KSK...atd) ještě neznamená, že se dočkáme filmu, který opravdu pojednává o akcích, výzbroji, taktikách, výcviku speciálních jednotek. Já osobně na takový film čekám. A ani tenhle francouzský cestopis mne nepřesvědčil, že se dočkám. Začátek filmu hodnotím kladně. Členové jednotky jsou pěkně pojmenováni titulky se svými jmény. Máme tu partu chlapů, co vypadají, že už mají něco za sebou. Je tu klasická role snipera (klasicky mýtyzována), poctivý support kulometník (bude ho potřeba) a zbytek tvoří útoční samopalníci (s tlumiči pro překvapení). První jejich akce jsou pěkně provedeny a já se lákám k pěti hvězdičkovým oslavám. Jakmile, ale dojde k ústupu s osvobozenými rukojmími, jednotka (spolu s režií) jakoby si dala v místním opiovém doupěti čouda. Jak si jen vysvětlit jejich počínání v podobě heroické palby ve stoje blízko u sebe uprostřed nekryté pláně, sniperův útěk na odlákání Talibanců, kteří se do něj ne a ne trefit či pochybné změny plánu mise. A přitom tento film vypadal a mohl být z těch co jsou blízko k realitě v tématu zvláštních jednotek. Každopádně díky francouzské produkci tu máme filmík patřící do té lepší poloviny o vojácích ze zvláštních jednotek. Zvuk zbraní je zde špičkový, jen kamera by nemusela být toliko okázale samolibá. Zkrátka na dalšího Černého sestřeleného jestřába si budem muset zas počkat...
Triumfální pochod opic k majestátným počátkům Nového úsvitu lidstva. Excelentní filmová událost v rámci žánru, triků a poselství vnímavým divákům. Vzkříšení sci-fi legendy do geniální podoby a jednoduše logická definice zrodu Planety opic. Sugestivní a dojemné obrazce přerodu z utlačovaných (vězněných, pokusných) opic na hrdé, chápající osobité charakterní tvory, semknutě bojující proti (zde ještě) lidské většině. Rise of the Planet of the Apes patří k největších filmových zážitkům posledních let a v mých očích to je filmový díl, který dokázal, že úplný začátek může být lepší než začátek...
Psychotropně-paranormální prapodivný projekt pro plaché příznivce patnáctiletých panen. Podívaná používající postupy poněkud přehnaně pofidérní. Pasivní pro požitky poctivého příběhu. Přesto paradoxně pamětihodné pro pokus přinést povznášivou performanci.
Akčně znějící název, zemitý casting, lákavý obsah děje... Představte si film odehrávající se v hangáru, kde se skupina mužů a dvou žen přetahuje o život a důležitý kufřík. A to se stále opakuje. Odtud zřejmě i originální název filmu Tactical Force. Hlavní děj, vývoj příběhu a konání postav je zde pouze v rukou ospalého režiséra, který buď rozhodne, že teď postava uteče spršce střel z palby cvičených zabijáků, aniž by jí někdo postřelil a nebo, že bezezbranný jedinec lapidárně obere ozbrojeného nepřítele o zbraň. A tak se tu všelijak obírají... Demence bojových scén, ač hrána lamželezy uvyknutými sehrát koukatelné pěstní duely je tu natolik rozbujelá, až jsem se bál jestli to nejsou omylem použité scény z kamerových zkoušek. Bohužel tento film nedělá čest ani speciálním jednotkám, ani gaunersko-gangsterským thrillerům a ani zdravému rozumu.
Hyperakční animák s vizuální náloží nenechávající vydechnout zraku. Opět spousta narážek na motivy a názvosloví ze světa kung fu filmů. Design, vypiplanost, ksichtomimika, kombinace animací (kresba, digital), hra světel, stínů. Druhá Panda nemá ambici k cenami i diváky oceňovaným malovaným pohádkám pro děti, ale je na ní vidět naprostá radost a nadšení tvůrců, že se mohli vyřádit. A že se těch slavných jmen tady sešlo! Film je na čtyři hvězdičky. Tu pátou absolutní hvězdičku přidávám za nezničitelný hudební doprovod tandemu Zimmer/Powell. Ten soundtrack poslouchám ještě víc, než ten z Tron Legacy...
V dobách, kdy Šmoulové ovládali půlku televizní Evropy (u nás druhá polovina let osmdesátých) a každé dítko bylo posedlé vlastnit něco modrobílého, jsem už obdivoval sice jiný druh videopostaviček (nindžové, rambové a commanďáci), nicméně v dobách televizní nudy byl i kdejaký kreslený skřítek dobrý a já se spolu s mladšími sourozenci dívával na to, co může být ještě víc populárnější než Včelka Mája... O desítky let později... Reklamní kampaň supermarketu Albert snažící se vzbudit v dnešní generaci dětí opět šmoulí mánii, lákací trailery, taťka Šmoula na předních stranách novin. To vše mne obklopovalo po celé léto roku 2011 a já se přistih jak nakupuji v Albertu za víc jak 200,-kč, jen abych dostal šmoulí kartičku (no, nebyla na ní Šmoulinka!). A protože mám rád počítačem animovaný film, tak jsem se nenechal dlouho přemlouvat, abych zjistil jestli moderní Šmoulové budou mít víc štěstí, než jak dopadla počítačová předělávka Kocoura Garfielda. Na Oscara to není ( i když Hank "Gargamel" Azaria by si ho zasloužil), ale já se bavil. Možná na místech, kde se smát nemělo, ale pro mě jsou The Smurfs velkým z malých překvapení filmového roku 2011.
Ironclad jsem si prostě musel naordinovat. Už mě nebavili všichni ti uhlazení superhrdinové v elasťácích a škraboškách, co se jen vyrojili v poslední době a zamořili svět filmu, až jsme my diváci měli pocit, že už i ten náš reálný svět chrání parta supermanů, která je schopna čelit přesile jakéhokoliv nepřítele... V tomto filmu taktéž bojuje hrstka bojovníků s přesilou, ale jsou z masa a kostí (což je zde mnohokráte dokázáno) a nepomáhají si kouzly, magnetickým polem či kobaltovým ionizačním kanónem. Mají meče, luky a opevněný hrad. A tak se zas mohu příjemně chladně tetelit při tomhle sychravém historickém filmu z dob, kdy byla zima i v létě, kde souboj vyhrál ten, kdo udržel dvojruční meč i když měl jednu ruku useklou a chlapům bylo jedno jestli mají neupravenou jizvu nebo jim čouhá kus useklé kůže z kroužkové košile. Ironclad je zkrátka dějepisnou baladou zabalenou v řeznickém krvavém papíru. Na závěr dvě poznámky: Kmitavý střih a příliš blízké snímaní při soubojích je zde opravdu nepříjemně nasnímané, ale chápu, že tvůrcům šlo o to být divákům "blíž". Třímetrový Vladimír Kulich v démonickém účesu a kožichu mě zde utvrdil, že Rytíř Smrti Arthas (z počítačové hry Warcraft III) žije!
Kam se člověk podívá, všude samý super hrdina! Proč se lidé z kina ztrácí, můžou za to Marveláci?! Jako fanoušek filmové akce jsem odkázán v poslední době už jen na akci komiksovou, kde prostě vím, že hrdina je SUPERHRDINA a já se o něj tudíž nemusím bát. Vždyť je dokonalý, má schopnosti, které ho vysekají z každé šlamastyky a disponuje podpůrnými prostředky o nichž se HRDINŮM může na smrtelných postelích jen zdát. A ono je to taková divácká nuda, vědět, že Pan Dokonalý (za svobodna pan Nedokonalý) dá všem narušitelům amerického míru na zadek, aniž by se u toho zadýchal a přišel o větší množství potu a krve, či nedej bože na konci umřel! Filmový rok 2011 byl z mého pohledu překomiksovaný. Na Kapitána Ameriku jsem se, ale i těšil. Taky je mi blízký ten styl "Druhá světová válka vedená pomocí tajemných okultních sil" a marně čekám na nějaké zfilmování počítačového Wolfensteina... Bohužel Captain America: The First Avenger mě bavil jen v pár scénách, kdy je pojat opravdu klipově komiksovitě superhrdinsky a tak bych si celý film i žánr rozpohybovaného komiksu představoval - stylizace do až absurdního, okázalého pojetí pompézního mýtického superhrdinství! (Omlouvám se za mé splašené výrazy..).
Jakýsi Gary McKendry dostal filmové požehnání a mohl vyslovit tři přání pro svůj film. Gary nesměle vyslovil tři jména: Statham, Owen, De Niro... Země se otevřela a byl počat film Killer Elite. Film, který překvapil, že vlastně není nijakou zběsilou akcí, že děj je všelijak pokroucený a nastavovaný, či dokonce na akční eSo příliš upovídaný. Někdy je dobré dát se jinou cestou, než tou očekávanou. Myslím, že pokud by Statham v tomhle filmu měl dělat trojité otočky a průskoky napříč okny vedle sebe jedoucích vozidel, byl by to film, kterých už naporcoval habaděj a celý by to bylo tak nějak v jiné "cenové kategorii". I tak je tu stále tím dobrým drsným nasraným zabijákem, co stíhá i mluvit a žít. Tento film je ukázkou, jak moc je důležité obsazení charismatickými herci. Nikdo tu není kladná postava, ale přesto každý z nich je svým způsobem sympatický. Dobová stylizace do let osmdesátých je tu skvělá. Práce kamery tůze oku lahodná. A já byl zase štastný, že filmy o chlapech s temnou minulostí jsou zase přítomností! Váhal jsem s počtem hvězd v hodnocení filmu. Jelikož tento vzácný klenot žánru je na ČSFD nepobrán - odvažuji se mu udělit plný počet a není to určitě způsobené tím, že Stathama mám docela rád...
Vykonání pomsty v ženských rukách. Začátek a konec filmu je skvělý. Olivier Megaton umí akci, ale jeho filmy nedávají víc než pěkné barevné pokoukání s hbitým střihem a dějem co ničím nepřekvapí. Paní Saldanaová díky své šelmovité figuře má ambici být využívána pro akční účely houževnatých bojovnic, ale zas až tak bych jí nedůvěřoval, že eliminuje se zbraněmi těžšími než ona sama všechny ty zasloužilé mafiánské vlky, jak po másle. Tahle Kolombína však především neví jestli je nudnou kriminálkou a nebo akčním filmem s minimem akce.
Točit nově filmy, které mají silné kořeny už v původní zažité verzi je odvážné, řekl bych bláhové. Moderní doba, nové filmové vymoženosti, nové generace, šílení producenti, to všechno zřejmě způsobuje proč se někdo odváží vstoupit na půdu filmových klasik a znemožní se před filmovým světem. Svět okolo Barbara Conana má už od psaných Howardových příběhů, zejména u příznivců metalové hudby až ikonické uctívání. Následné zhmotnění Conana do filmové podoby jistým Rakušanem, však fanoušci mečů a čarování dostali optimální zpracování, jenž se zrodilo v militantní mysli Johna Miliuse. Každý by řek, že Conan Barbar v podobě z roku 1982 je díky Arnoldovi filmem, který už nebude nikdo se pokoušet nově napodobovat, leč našel se odvážlivec! Přípravy, výběr herců na nového Conana jsem proto sledoval s určitou skepsí. Myslím, že není jednoduché být filmovým Conanem i když role barbara není až tak herecky náročná (Arnold jí proto zvládl bravůrně), ale takové to svalové charisma je tu vcelku důležité (Arnold ho zvládl víc než bravůrně). Pan Momoa byť disponuje tělesnými proporcemi barbara čekatele, nemá však k dispozici onen esprit i zároveň vizuální obludnost dospělého barbara, proto jej nedoporučujeme jako vhodného kandidáta... (tolik z lékařské zprávy). Tento Conan je zřejmě hodně po mamince, jak si jen vysvětlit tak rozdílné podoby s otcem! (viz vizáže Jason Momoa versus Ron Perlman). Tento film je americko-bulharský. Což znamená, že film dělají z 80% bulhaři a výsledná kvalita filmu je někde na verzi filmů co jdou rovnou na dvd do novinových stánků. K správnému barbarovi patří souboje s meči se spoustou krve. Myslím, že v Bulharsku ještě teď není k dostání červená vodou ředitelná barva... Neboť tady se s ní polévají všichni válečníci při nepřehledných soubojích. A tak pro mě tu zůstává jen pár sympatických démonických ksichtů z vedlejších rolí v čele s Bobou Sappem. Možná jsem byl až příliš kritický, ale na podobné snahy režijních patlalů jsem i zárověň alergický. Doufám že si jen ještě nevzpomenou, že existoval i Barbar Ničitel...
Film, který vzácně poskytuje to, k čemu jsou filmy určeny: Zabavit diváka na určitou dobu, dát mu pocit, že sleduje něco vyjímečného, zapojit jeho smysly a aktivně ho díky dějovým zvratům "zapojovat do hry", vcítit se do hlavních postav a fandit jim. V závěru nasadit emotivně existenciální lidské poslání. Takový film, pak může žít ještě nějakou dobu po expiraci v hlavách diváků. Někdy i víc jak 8 minut...
Skvělá práce scénáristů dát fanouškům X-Men možnost zjistit, jak to všechno bylo, kdo, kdy, kde a proč. S mozkem geniálního režiséra Vaughna, tak vznikl komiksový film první třídy! Díky velkému počtu hlavnějších postav je děj velmi spádovitý a divák prahne po dalších a dalších indíciích v odhalení počátků X-Menů a jejich schopností a zařazení. A ono to tak krásně do sebe zapadá, když už víme jak to bude. Opravdu i nefanoušek této série, potažmo komiksů (ke kterým se řadím) je nucen pokleknout a odevzdaně jít v hodnocení minimálně na čtyři hvězdičky. Inu, dobrý režisér i Twilight dokáže natočit, tak, aby na ČSFD byl v červených číslech...
Kladivem dostaň - ty, kdož jsi se nechal podvolit ku sehrání báchorky o bájném Thorovi a směšného tak ze sebe učinil... Řeč je o plýtvání talentu schopného umělce a režiséra Kennetha Branagha, vždyť tohle pro Marvel mohl natočit i někdo standardní a vypadalo by to stejně. Osobně zde nevidím nic, v co jsem doufal, že právě Branagh vnese na pole filmů komiksových adaptací. Kostýmní variace á la Flash Gordon, příběh, který opravdu remixuje ty nejčastější filmové "problémy" hrdinů ze světa fantasy a sci-fi. Oscaroví Hopkins/Portman jsou zde jak Schumacher na české dálnici... Pravým hrdinou, tak pro mne zůstává jen zlatavý strážce Heimdall a pak je tu ještě jedna scéna, kde se mohlo potěšit mé epické cítění (SPOILER) - majestátný návrat Kladiva sevřený jednou rukou raněného Thora. Tyhle božstva Vikingů si však ale zaslouží syrovější zpracování s pořádnými kladivy a ledovou zimou.
Máme rádi špióny! Pokud tedy vypadají jako Tom Cruise, mají nadlidské schopnosti, šarm a úsměv. Tento čtvrtý díl Misí má asi právě nejvíce toho úsměvu. Není tu nějaké zásadní překvapení, žádný dvojitý agent, vše je bráno s nadhledem výšky dubajské věže a z celého filmu dýchá spíše agent Roger Moore, než-li Daniel Craig. Tak nějak se tu divák nebojí, že se postavám přihodí něco zdravotně nečekaného (tak jako v prvním dílu). Přesto mírný příklon k uvolněnějšímu stylu a scénám až parodickým na špionážní klišé to tentokrát sympaticky svědčí. Není to překombinovaná hra, kde divák musí číhat, aby odhalil víc než filmový agent. Je to jedna z nejlepších podívaných poslední doby, kde se doslova valí akce, napětí, příjemný humor po celou dobu filmu. Není to nejlepší díl, není to zcela naplnění trademarků tohoto fenoménu, ale jako filmařské řemeslo to je excelentní!
Žánr akčního filmu se našim tvůrcům vyhýbá a nedaří. Jak taky pojmout a o čem točit, když v našich luzích a hájích se to moc nehemží urostlými černochy a hispánci, kteří třímají robustní zbraně těžkých kalibrů a nejdou si daleko pro možnost vyprázdnění jejich zásobníků. Ani naše armáda nemá dostatek místních příležitostí, aby mohla být námětem pro akčně laděné filmy made in Czech Republic. A tak český "akční" film využívá alespoň jako zdroj konfliktů Romy, s noži, popř. nějaké ty skinheads se sukovicí (Nahota na prodej, 1993). Velmi blízko k akčnímu stylu a spádu má mnou velebený armádní epos Copak je to za vojáka (1987). Skvělé jsou, co do preciznosti akce i některé díly 30 případů majora Zemana... S příchodem nových postupů a vlivů v podání vizuálu u akčního filmu, dochází v některých evropských "Matrixem nepolíbených" filmových produkcích k pokusům být též IN... Režisér-Kaskadér Jákl ml. se tak pokouší o jakýsi první český thriller s nečesky dobrou akcí. Chytře volí příběh okolo desperáta Kajínka, kde jedině lze využít jak akční scény, tak dostatečné přilákání diváka na téměř kultovní žijící postavu. Technická stránka filmu, tedy forma je takřka dokonalá a opravdu tá snaha o americký nádech se povedla (barevné ladění, design prostředí, střih, švenky, makro záběry, zpomalé scény, Brabcovo skvělé kamerování). Z pohledu akčního fanouška a diváka chci taky vyjádřit pochvalu za detaily jako je střelba, crash scéna s autem, realná barva krve (ne vždy), střih, provedení akce. Přesto musím konstatovat, že i přes západní styl a zřejmou snahu ukázat, že i u nás umíme to, co v Německu (Kobra 11), tak mě film často zbytečně připomněl, že pravý český akční film se u nás natočit nedá.
Zlákán okázalými billboardy s Rowanem Atkinsonem, kde v bondovském ustrojení a po hongkongsku akčně pózuje s výrazem otupělého retarda, jsem se rozhodl v rámci příjemného romantického paradigmatického odpoledne pro tuto komedii. Kombinace výrazu vylekané sovy, chodící encyklopedie neverbálních projevů a britského ledového klidu do podoby opravdu Zvláštního Agenta je hlavním rozesmávačem v této taškařici. Atkinsonův výrazový rejstřík spoléhající se na prakticky jednu ultimátní podmračenou grimasu, kterou dokáže přinutit k úsměvu i podobně tvářícího se diváka, je vcelku spolehlivou metodou. Film je složen ze spusty absurdních scének (často už viděných v jiných Atkinsonových skečích) a "zneužívá" bondovskou romantiku a trademarky. Není to komedie, kde se válíte po zemi, ale na veselé rande v kině ideální... Rada pro fucking fast opouštěče kinosálů či nedočkavé vypínače TV po prvních závěrečných titulcích: nejlepší scénku filmu dali tvůrci úplně nakonec. (tento komentář je věnován L.)
Na tento film je třeba být citově připraven. Možná je to tím, že zrovna prožívám jakési podobné období jako Řidič. Tedy neloupím a ani nikoho nemlátím v rámci pomsty, ale ten příběh o pomoci někomu, na kom mi začíná víc a víc záležet, mi není cizí. Nestandardní režisér Refn tak přichází s filmem, který možná mohu označit jako " konečně nalezený film", kvůli kterému jsem musel shlédnout stovky filmů (na jehož špici trůní neochvějně Leon, Luca Bessona) a který má vše co jsem si kdy přál a jaký bych toužil natočit, mít tu možnost... Schéma nemluvného hrdiny, který se dostává do situace z které může odejít, ale on se vrací a přináší pomoc, která ho bude stát oběť. A celé to je uvěřitelné a tak nějak by se to mohlo i stát. Tím je tento film jiný a místy až krutě reálný. Je tu padouch, osudová žena, automobilové honičky, střílení, souboje na nože i břitvy... ale ono to je tak nepříjemně krásně mrazivě dokonale živé až je z toho člověku úzko. Tenhle film je filmem co přináší to, co už se těžko dnes hledá a přesto je žánrově klasický a nikterak originální. Má ale atmosféru, režiséra co s ní umí pracovat a střihače, který střihne přesně tam, kde už by se mohlo ďít něco zbytečného. A má ještě cosi, co považuji za kultovní směr, kterým se tento film vydá a to díky omamné hudbě. Po x letech film, který mě ukoval v kině k sedadlu.
Díky za film, kde mohu naráz spatřit dva bitevní tanky pospolu (Diesel & Johnson). A díky za pěknou akci, co tu už v poslední době chyběla. Je to stále sice popcornová akce pro mladé a zběsilé, ale přítomnost obou zmíněných pánů jí dává pěkný těžkotonážní nádech. O scénáři, omílaném příběhu se toho tu napsalo už dost, takže to bude pravda. Režisér Lin servíruje všechny možné postupy co mu finance dovolí (a že jich má!). Napadá mě cosi o tom, kdyby ty všechny zničený krásný auta raději poslali do chudých východoevropských krajin... Pokud dostane tento režisér do ruk už něco pořádného z říše filmové akce, mohl by se tu objevit takový malinkatý náhradník Michaela Baye. Pátý díl je mezi slepými jednookým králem. Úvodní vlaková akce je fantastická a zvuk filmu je turbomotorově dokonalý. SPOILER: Scéna podání pomocné ruky Toretta zraněnému ležícímu Hobbsovi je pro mě ale nejlepší.
V tomhle filmu je snad všechno co se dalo vecpat a aby to ještě neprasklo! Stylizace, triky, postavy vše takové, aby se mozek netrápil a oči koukaly. Jednoduše načrtnutý akční příběh mixující pro jistotu pro všechny žánrově vyhraněné diváky, tak aby si našli to svý. Spokojeni budou i faráři, kazatelé, kteří si film pustí místo nedělní bohoslužby. Paul Bettany jako Kazatel patří za poslední dobu k té sympatičtější odnoži filmových hrdinů. Hrubě tesaná tvář s templářským křížem, zahalen v režném mnišském rouchu s kápí a obdařen nekřesťanskou sílou a schopnostmi. Do toho všeho krásné zpomalovačky při soubojích, fantasy světy, klišé scény a já nemám co vytknout téhle remixové podívané.
Jason Statham trošku ulevil svému bojovému stylu a tak i když film nese úderný název Blitz neznamená to bohužel pro akční fanoušky NIC. V tomhle britsky komornějším filmu, tak Jason šetří své bijící tělo a protivníky umravnostňuje zejména tyčovými předměty. A tak se to ve filmu hemží různými pálkami, páčidly, kladivy atd... což vyvolává jistou syrovost v tomhle nečistém příběhu. Zařazení Stathamovy role do podoby razantního detektiva (trošku to zde připomíná filmové francouzské nesmlouvavé poldy), který hláškuje, nedělá jen roznožky a otočky, je směr, kterým se tento herec snaží občas ubírat. Bohužel i když je hlavním lákadlem filmu, fanoušci si ho moc neužijí a už vůbec se nepředvede v tom co umí nejlíp. Škoda za nevyužitý potenciál k jeho vizáži, hlasu, zručnosti a tím k zahrání opravdu drsného týpka v akčním filmu na který už dlouho čekáme.
Díky za každou katanu, která setne, kdy má. Alespoň v dnešní době, kdy se filmům o samurajích otupilo ostří. 13 Assassins však nebylo jednoduché shlédnout. Po martýriu s titulky, aby seděly na mojí vyhlédnutou verzi, až po přetrpění stopáže. Pominu-li logiku a složitost myšlenky filmu, kterak 13ti muži odstranit jednoho člověka stráženého 200 bojovníky, musím bohužel i zaskuhrat na docela vleklé pasáže, obvyklé u asijských filmů. Film je spíše drámou, než-li dobrodružnou podívanou s létajícími šermíři a snaží se vypovědět klasické problémy samurajských filmů: čest, pomsta, oddanost, krutost, obětování. Násílí a brutalita je zde podána trochu jinak, o to víc se však vryje do mysli. Souboje jsou dělány s láskou k předchůdcům tohoto žánru a zejména zvuk mečů je přesně takový na jaký jsme u samurajských filmů zvyklí. Film mě bohužel osobně neoslovil ničím, za co bych radostí seknul jen tak wakizashim do vzduchu.
Moje komentáře
Warrior (2011)
Na herectví obdivuji, že pro ztvárnění atypických rolí (a tím pro herce postava zápasníka MMA bezesporu je) jsou ochotni podstoupit změnu vizáže, naučit se krkolomným kouskům, nechat se poškozovat, vydržet hodiny v maskérně a dokola točit složitý záběr... Film Warrior je o hereckém mistrovství předvést extrémní výkon v rámci fyzična herci, kteří nejsou z řad profesionálních bývalých dlouhodobě trénovaných sportovců-bojovníků. Warrior je "áčkovým" titulem s "béčkovým" příběhem, skvělou kamerou a hudbou. Zárověň je i jedním z filmů okolo kterého je v řadách sledovačů filmů velký humbuk a jsem překvapen, jak se od uživatelů sypou pětihvězdičky, kteří by si jindy neopřeli ani videokazetu o film s tématikou o bitkách v aréně z pletiva. Ale když ono to je tak krásně umělecky zabalené...
Krvavá odplata (video film) (2011)
Chápu snahu Luka Gosse očistit svou reputaci z minulosti, kdy byl křehkým hřejivým pop zpěvákem (skupina Bros), že cíleně mění image prostřednictvím drsných rolí v akčně laděných filmech. Bohužel to, ale neznamená, že když si obleče bílý nátělník, odhazuje zpomaleně cigaretové špačky v mlze vyfouklého dýmu a nechá se divoce "potetovat" propiskou, že ho prohlásíme za připraveného do akce... Režisér Hewitt zřejmě hrál příliš hru Grand Theft Auto - San Andreas, jeho film se taky hemží podobným panoptikem gangsterských postaviček a pojednává o problémech se začleněním v mafiánské organizaci... Opilý kameraman, střihač, co asi usmrkává kokain z rekvizitárny, obrazová úprava jakoby jí schvaloval Marilyn Manson, úžasné neherecké výkony všech neherců, skvěle namaskovaný Val Kilmer na vypaseného odulého bosse (stejný tým upravuje i Stevena Seagala do jeho filmů) a snaha zamaskovat, že to není videofilm, ale film. Mladým divákům s rovným kšiltem a naraženou kapucí by se, ale Blood Out mohl líbit.
Ocelová pěst (2011)
Zoufalá blockbusterová kinematografie Spojených států amerických poslední doby je již natolik v koncích, že přistupuje k takovým námětovým kombinacím a mash-upům, že i japonští anime psychiatři se nestačí divit. Z Real Steel totiž budou mít největší radost právě v tom Japonsku, kde milují roboty a zápasy v arénách. Možná, že opravdu za pár let takové robotické bojové turnaje budou existovat a já bych se na ně i rád na živo podíval. Bohužel příběh o tomhle, v podání rutinéra Shawn Levyho mi příjde umělý a bez duše, stejně jako sledovat drzou napodobeninu Rockyho ovládaného joystickem snažícího se dostat Přes Vrchol. Nevidím totiž nic uchvatného na tom, že v rodinném filmu o manažmentu bojových robotů pro účely arénových zápasů dvě hodiny řve hysterický vzdorovitý spratek trpící smíšenou poruchou chování na svého velmi tolerantního otce s kterým v období náhradní péče montují tunové roboty...
Vyměřený čas (2011)
Napadlo tohle už někdy někoho? A přitom by to bylo tak jasně nalajnované, kdybychom se řídili nekompromisním pravidlem našeho bytí, že čas jsou peníze a za peníze si můžeš koupit život, dlouhověkost, nesmrtelnost, strážce nesmrtelnosti. Život by měl zvláštní rituály, tedy alespoň pro ty, kteří by neměly nazbyt drahocenného času. Nikdo by nelenošil, spalo by se jen na dobu nezbytně potřebnou k tomu, aby člověk vydržel po dobu, kdy vydělá další čas. Tito lidé by byli skvělými běžci. Společnost by striktně omezila vše, kde se jen čeká (fronty, čekárny, zpoždění, opakování, zbytečné postupy). Vydělat si čas, by pak nutil každého pracovat a úřady práce by nebylo třeba. Nepřizpůsobiví jedinci, či chroničtí pobírači sociálních dávek z řad národnostních menšin by tak byli nuceni pracovat pro své přežití i pro společnost. Pokud nikoliv, umírali by a tím by se jasně uvolnil svět od parazitujících slabin. Každý by se taky rozmyslel čemu věnovat svůj drahocenný čas. Nikdo by nesledoval nekonečné infantilní seriály, čas všeho by se zkrátil. Svět i život by byl AKČNÍ. Co více si přát, jste-li profesionální tester akčních dramat ve filmu a dramatických akcí v životě... Rozhodně bych si rozmyslel dlouhé hodiny lepit modely plachetnic, rybařit a nebo koukat na prodlouženou verzi Jih proti Severu a ještě k tomu psávat komentář... Totalitní sci-fi In Time ve mě vyvolalo plno "přemýšlivých" pohnutek a zamyšlení, jak se dá naložit s časem, pokud jsou ve (na) správných rukou. Tento námět je geniální a inspirativní pro tvarování, vrstvení a jistou scénaristickou dvojsmyslnost s pojmem, slovem ČAS (Budeš mít dneska čas? Naměřili mu nejrychlejší čas. Časem poznáš, že po dovršení čtvrtstoletí života, ti čas ubíhá mnohem rychleji.) Tento film právě až v duchu černého humoru podobnými narážkami disponuje. Oprostím-li se od nevýrazného designu světa budoucnosti (22.století), který není o mnoho jiný, než ten náš současný, od některých otázek ( jak funguje onen přenos času z ruky na ruku a jak se ovládá přesnost darování času potřebnému, proč to nejcennější, co člověk má, je implantováno na tak zranitelném místě a nikdo nemá nějaký kevlarový návlek a proč se vůbec lidstvo odhodlalo podstoupit takový nesmyslný genetický proces) a od toho, že takový epos by si zasloužil honosnější rozpočet - vyjde mi nadprůměrné dílo, které mě učarovalo a přinutilo zamyslet (nebo aspoň si to myslím). Jsou tu nevyrovnané dějové pasáže, kde si říkám, škoda už jsem mohl dát šest hvězdiček, ale pak si uvědomím, že jsem na Česko-Slovenské filmové databázi a mohu dát "jen" pět.
Dvojitý agent (2011)
Dvojití agenti všech zemí, spojte se! Kdo je Paul Shepherdson? Richard Gere! A kdo je Cassius? Paul Shepherdson? Hrátky (pra)zvláštních agentů na kdo je kdo a za kterou zemi zabíjí. Hrátky s divákem, který až do uzávěrky filmu může tipovat během 94 minut, kdo je tajemný zabiják Cassius, čí identita je pravá a kdo mlží. Příjemný thrillerek, který se možná trošku zamotal, že ani režisér si není jist, jestli není dvojitým režisérem a nebo jen jednoduchým scénáristou...
Sherlock Holmes: Hra stínů (2011)
Režijní styl Guy Ritchieho jsem měl rád vždycky. Prostě mám rád ten klipový hravý styl s rychlostí obrazu, úderného střihu a kouzel s barvou a odstíny. Stejně jako loni byl ranař Sherlock nasazen jako první blockbuster roku do našich kin a stejně jako před rokem se jdu přesvědčit, že vizualní stránka je zde mnohem kvalitnější, než sofistikovaný příběh, hoden detektivního krále překvapení, rozuzlení a logiky. Možná tu nechybělo moc a Sherlock už, už létal v oblacích v přiléhavém kostýmku s iniciálami SH na hrudi a kosil protivníky rotačním kulometem. Tento Holmes je zkrátka akční a to nejenom co se týče posedlosti, dychtivosti v odhalování a určování nepřítele. Film jako takový mne nenadchl. Je tu ovšem jedna, pro mě zásadní záležitost: Proč Guy Ritchie už dávno nenatočí plnohodnotný akční film?! U jeho Sherlocka jsem se totiž dlouhodobě nudil, když vtom mě z letargie vytrhla vizuálně akčně orgasmická Scéna Útěku Lesem. Tá scéna v které hlavní postavy prchají lesem ostřelováni německou armádou. Troufnu si říct, že touhle lahůdkou byla překonána i Lobby Scene z Matrixu! Jak impresivní! Stejně tak Zimmerův "morricone" ústřední motiv byl opět natolik chytlavý, že si jej prozpěvovali všichni sborově při odchodu z kinosálu.
Pařba v Bangkoku (2011)
Někdy je lepší nechat kouzlo a noblesu jen na jedinečnosti prvního filmu a neždímat z toho pokračování i když z toho tečou prachy. Říkejte to, ale producentům... Na druhou pařbu jsem se těšil neskonale, protože z té první jsem byl nadšen a ještě dlouho si jí pamatoval. Změna prostředí z pošahaného Las Vegas do švihlého Bangkoku naskýtá plno orientálních i orientačních dobrodružství, ale kluci jako kdyby ubrali na vypravěčském mistrovství i třeskutosti zážitků. Nebo mě to spíš přišlo jako déjà vu. Stále je tu ovšem plno dobrých (ostrých) vtípků (Alanova erekční legrácka s plastovou lahví) či na závěr nečekaný pěvecký host svatební párty (cena boxerské asociace, za boxerem nejlépe přezpívanou verzi skladby Murraye Heada - One Night In Bangkok). Hvězdou filmu je opět bez debat Zach Galifianakis, jeho Alan je druh postavy, která je divácky oblíbená, ale v kinematografii vzácná. Postava pubertálně nevyzpytatelného imbecila, jehož stále nevyhraněná sexuální orientace mu činí nejenom problémy co si obléci, ale i zapadnout mezi kamarády. Jeho život je svobodně bezstarostný a sám sebe označuje jako syna v domácnosti... Je ale docela smutné, že u filmové komedie jsem se smál nejvíc fotografiím. Těm, co jsou u závěrečných titulek a prozrazují co všechno ta hovada v tom Bangkoku natropila.
Speciální jednotka (2011)
Dát filmu název Speciální jednotka (SWAT, SEAL, SAS, KSK...atd) ještě neznamená, že se dočkáme filmu, který opravdu pojednává o akcích, výzbroji, taktikách, výcviku speciálních jednotek. Já osobně na takový film čekám. A ani tenhle francouzský cestopis mne nepřesvědčil, že se dočkám. Začátek filmu hodnotím kladně. Členové jednotky jsou pěkně pojmenováni titulky se svými jmény. Máme tu partu chlapů, co vypadají, že už mají něco za sebou. Je tu klasická role snipera (klasicky mýtyzována), poctivý support kulometník (bude ho potřeba) a zbytek tvoří útoční samopalníci (s tlumiči pro překvapení). První jejich akce jsou pěkně provedeny a já se lákám k pěti hvězdičkovým oslavám. Jakmile, ale dojde k ústupu s osvobozenými rukojmími, jednotka (spolu s režií) jakoby si dala v místním opiovém doupěti čouda. Jak si jen vysvětlit jejich počínání v podobě heroické palby ve stoje blízko u sebe uprostřed nekryté pláně, sniperův útěk na odlákání Talibanců, kteří se do něj ne a ne trefit či pochybné změny plánu mise. A přitom tento film vypadal a mohl být z těch co jsou blízko k realitě v tématu zvláštních jednotek. Každopádně díky francouzské produkci tu máme filmík patřící do té lepší poloviny o vojácích ze zvláštních jednotek. Zvuk zbraní je zde špičkový, jen kamera by nemusela být toliko okázale samolibá. Zkrátka na dalšího Černého sestřeleného jestřába si budem muset zas počkat...
Zrození Planety opic (2011)
Triumfální pochod opic k majestátným počátkům Nového úsvitu lidstva. Excelentní filmová událost v rámci žánru, triků a poselství vnímavým divákům. Vzkříšení sci-fi legendy do geniální podoby a jednoduše logická definice zrodu Planety opic. Sugestivní a dojemné obrazce přerodu z utlačovaných (vězněných, pokusných) opic na hrdé, chápající osobité charakterní tvory, semknutě bojující proti (zde ještě) lidské většině. Rise of the Planet of the Apes patří k největších filmových zážitkům posledních let a v mých očích to je filmový díl, který dokázal, že úplný začátek může být lepší než začátek...
Hanna (2011)
Psychotropně-paranormální prapodivný projekt pro plaché příznivce patnáctiletých panen. Podívaná používající postupy poněkud přehnaně pofidérní. Pasivní pro požitky poctivého příběhu. Přesto paradoxně pamětihodné pro pokus přinést povznášivou performanci.
Hangar 14 (2011)
Akčně znějící název, zemitý casting, lákavý obsah děje... Představte si film odehrávající se v hangáru, kde se skupina mužů a dvou žen přetahuje o život a důležitý kufřík. A to se stále opakuje. Odtud zřejmě i originální název filmu Tactical Force. Hlavní děj, vývoj příběhu a konání postav je zde pouze v rukou ospalého režiséra, který buď rozhodne, že teď postava uteče spršce střel z palby cvičených zabijáků, aniž by jí někdo postřelil a nebo, že bezezbranný jedinec lapidárně obere ozbrojeného nepřítele o zbraň. A tak se tu všelijak obírají... Demence bojových scén, ač hrána lamželezy uvyknutými sehrát koukatelné pěstní duely je tu natolik rozbujelá, až jsem se bál jestli to nejsou omylem použité scény z kamerových zkoušek. Bohužel tento film nedělá čest ani speciálním jednotkám, ani gaunersko-gangsterským thrillerům a ani zdravému rozumu.
Kung Fu Panda 2 (2011)
Hyperakční animák s vizuální náloží nenechávající vydechnout zraku. Opět spousta narážek na motivy a názvosloví ze světa kung fu filmů. Design, vypiplanost, ksichtomimika, kombinace animací (kresba, digital), hra světel, stínů. Druhá Panda nemá ambici k cenami i diváky oceňovaným malovaným pohádkám pro děti, ale je na ní vidět naprostá radost a nadšení tvůrců, že se mohli vyřádit. A že se těch slavných jmen tady sešlo! Film je na čtyři hvězdičky. Tu pátou absolutní hvězdičku přidávám za nezničitelný hudební doprovod tandemu Zimmer/Powell. Ten soundtrack poslouchám ještě víc, než ten z Tron Legacy...
Šmoulové (2011)
V dobách, kdy Šmoulové ovládali půlku televizní Evropy (u nás druhá polovina let osmdesátých) a každé dítko bylo posedlé vlastnit něco modrobílého, jsem už obdivoval sice jiný druh videopostaviček (nindžové, rambové a commanďáci), nicméně v dobách televizní nudy byl i kdejaký kreslený skřítek dobrý a já se spolu s mladšími sourozenci dívával na to, co může být ještě víc populárnější než Včelka Mája... O desítky let později... Reklamní kampaň supermarketu Albert snažící se vzbudit v dnešní generaci dětí opět šmoulí mánii, lákací trailery, taťka Šmoula na předních stranách novin. To vše mne obklopovalo po celé léto roku 2011 a já se přistih jak nakupuji v Albertu za víc jak 200,-kč, jen abych dostal šmoulí kartičku (no, nebyla na ní Šmoulinka!). A protože mám rád počítačem animovaný film, tak jsem se nenechal dlouho přemlouvat, abych zjistil jestli moderní Šmoulové budou mít víc štěstí, než jak dopadla počítačová předělávka Kocoura Garfielda. Na Oscara to není ( i když Hank "Gargamel" Azaria by si ho zasloužil), ale já se bavil. Možná na místech, kde se smát nemělo, ale pro mě jsou The Smurfs velkým z malých překvapení filmového roku 2011.
Ironclad (2011)
Ironclad jsem si prostě musel naordinovat. Už mě nebavili všichni ti uhlazení superhrdinové v elasťácích a škraboškách, co se jen vyrojili v poslední době a zamořili svět filmu, až jsme my diváci měli pocit, že už i ten náš reálný svět chrání parta supermanů, která je schopna čelit přesile jakéhokoliv nepřítele... V tomto filmu taktéž bojuje hrstka bojovníků s přesilou, ale jsou z masa a kostí (což je zde mnohokráte dokázáno) a nepomáhají si kouzly, magnetickým polem či kobaltovým ionizačním kanónem. Mají meče, luky a opevněný hrad. A tak se zas mohu příjemně chladně tetelit při tomhle sychravém historickém filmu z dob, kdy byla zima i v létě, kde souboj vyhrál ten, kdo udržel dvojruční meč i když měl jednu ruku useklou a chlapům bylo jedno jestli mají neupravenou jizvu nebo jim čouhá kus useklé kůže z kroužkové košile. Ironclad je zkrátka dějepisnou baladou zabalenou v řeznickém krvavém papíru. Na závěr dvě poznámky: Kmitavý střih a příliš blízké snímaní při soubojích je zde opravdu nepříjemně nasnímané, ale chápu, že tvůrcům šlo o to být divákům "blíž". Třímetrový Vladimír Kulich v démonickém účesu a kožichu mě zde utvrdil, že Rytíř Smrti Arthas (z počítačové hry Warcraft III) žije!
Captain America: První Avenger (2011)
Kam se člověk podívá, všude samý super hrdina! Proč se lidé z kina ztrácí, můžou za to Marveláci?! Jako fanoušek filmové akce jsem odkázán v poslední době už jen na akci komiksovou, kde prostě vím, že hrdina je SUPERHRDINA a já se o něj tudíž nemusím bát. Vždyť je dokonalý, má schopnosti, které ho vysekají z každé šlamastyky a disponuje podpůrnými prostředky o nichž se HRDINŮM může na smrtelných postelích jen zdát. A ono je to taková divácká nuda, vědět, že Pan Dokonalý (za svobodna pan Nedokonalý) dá všem narušitelům amerického míru na zadek, aniž by se u toho zadýchal a přišel o větší množství potu a krve, či nedej bože na konci umřel! Filmový rok 2011 byl z mého pohledu překomiksovaný. Na Kapitána Ameriku jsem se, ale i těšil. Taky je mi blízký ten styl "Druhá světová válka vedená pomocí tajemných okultních sil" a marně čekám na nějaké zfilmování počítačového Wolfensteina... Bohužel Captain America: The First Avenger mě bavil jen v pár scénách, kdy je pojat opravdu klipově komiksovitě superhrdinsky a tak bych si celý film i žánr rozpohybovaného komiksu představoval - stylizace do až absurdního, okázalého pojetí pompézního mýtického superhrdinství! (Omlouvám se za mé splašené výrazy..).
Elitní zabijáci (2011)
Jakýsi Gary McKendry dostal filmové požehnání a mohl vyslovit tři přání pro svůj film. Gary nesměle vyslovil tři jména: Statham, Owen, De Niro... Země se otevřela a byl počat film Killer Elite. Film, který překvapil, že vlastně není nijakou zběsilou akcí, že děj je všelijak pokroucený a nastavovaný, či dokonce na akční eSo příliš upovídaný. Někdy je dobré dát se jinou cestou, než tou očekávanou. Myslím, že pokud by Statham v tomhle filmu měl dělat trojité otočky a průskoky napříč okny vedle sebe jedoucích vozidel, byl by to film, kterých už naporcoval habaděj a celý by to bylo tak nějak v jiné "cenové kategorii". I tak je tu stále tím dobrým drsným nasraným zabijákem, co stíhá i mluvit a žít. Tento film je ukázkou, jak moc je důležité obsazení charismatickými herci. Nikdo tu není kladná postava, ale přesto každý z nich je svým způsobem sympatický. Dobová stylizace do let osmdesátých je tu skvělá. Práce kamery tůze oku lahodná. A já byl zase štastný, že filmy o chlapech s temnou minulostí jsou zase přítomností! Váhal jsem s počtem hvězd v hodnocení filmu. Jelikož tento vzácný klenot žánru je na ČSFD nepobrán - odvažuji se mu udělit plný počet a není to určitě způsobené tím, že Stathama mám docela rád...
Colombiana (2011)
Vykonání pomsty v ženských rukách. Začátek a konec filmu je skvělý. Olivier Megaton umí akci, ale jeho filmy nedávají víc než pěkné barevné pokoukání s hbitým střihem a dějem co ničím nepřekvapí. Paní Saldanaová díky své šelmovité figuře má ambici být využívána pro akční účely houževnatých bojovnic, ale zas až tak bych jí nedůvěřoval, že eliminuje se zbraněmi těžšími než ona sama všechny ty zasloužilé mafiánské vlky, jak po másle. Tahle Kolombína však především neví jestli je nudnou kriminálkou a nebo akčním filmem s minimem akce.
Barbar Conan (2011)
Točit nově filmy, které mají silné kořeny už v původní zažité verzi je odvážné, řekl bych bláhové. Moderní doba, nové filmové vymoženosti, nové generace, šílení producenti, to všechno zřejmě způsobuje proč se někdo odváží vstoupit na půdu filmových klasik a znemožní se před filmovým světem. Svět okolo Barbara Conana má už od psaných Howardových příběhů, zejména u příznivců metalové hudby až ikonické uctívání. Následné zhmotnění Conana do filmové podoby jistým Rakušanem, však fanoušci mečů a čarování dostali optimální zpracování, jenž se zrodilo v militantní mysli Johna Miliuse. Každý by řek, že Conan Barbar v podobě z roku 1982 je díky Arnoldovi filmem, který už nebude nikdo se pokoušet nově napodobovat, leč našel se odvážlivec! Přípravy, výběr herců na nového Conana jsem proto sledoval s určitou skepsí. Myslím, že není jednoduché být filmovým Conanem i když role barbara není až tak herecky náročná (Arnold jí proto zvládl bravůrně), ale takové to svalové charisma je tu vcelku důležité (Arnold ho zvládl víc než bravůrně). Pan Momoa byť disponuje tělesnými proporcemi barbara čekatele, nemá však k dispozici onen esprit i zároveň vizuální obludnost dospělého barbara, proto jej nedoporučujeme jako vhodného kandidáta... (tolik z lékařské zprávy). Tento Conan je zřejmě hodně po mamince, jak si jen vysvětlit tak rozdílné podoby s otcem! (viz vizáže Jason Momoa versus Ron Perlman). Tento film je americko-bulharský. Což znamená, že film dělají z 80% bulhaři a výsledná kvalita filmu je někde na verzi filmů co jdou rovnou na dvd do novinových stánků. K správnému barbarovi patří souboje s meči se spoustou krve. Myslím, že v Bulharsku ještě teď není k dostání červená vodou ředitelná barva... Neboť tady se s ní polévají všichni válečníci při nepřehledných soubojích. A tak pro mě tu zůstává jen pár sympatických démonických ksichtů z vedlejších rolí v čele s Bobou Sappem. Možná jsem byl až příliš kritický, ale na podobné snahy režijních patlalů jsem i zárověň alergický. Doufám že si jen ještě nevzpomenou, že existoval i Barbar Ničitel...
Kovbojové a vetřelci (2011)
Kinematografický omyl roku 2011.
Zdrojový kód (2011)
Film, který vzácně poskytuje to, k čemu jsou filmy určeny: Zabavit diváka na určitou dobu, dát mu pocit, že sleduje něco vyjímečného, zapojit jeho smysly a aktivně ho díky dějovým zvratům "zapojovat do hry", vcítit se do hlavních postav a fandit jim. V závěru nasadit emotivně existenciální lidské poslání. Takový film, pak může žít ještě nějakou dobu po expiraci v hlavách diváků. Někdy i víc jak 8 minut...
X-Men: První třída (2011)
Skvělá práce scénáristů dát fanouškům X-Men možnost zjistit, jak to všechno bylo, kdo, kdy, kde a proč. S mozkem geniálního režiséra Vaughna, tak vznikl komiksový film první třídy! Díky velkému počtu hlavnějších postav je děj velmi spádovitý a divák prahne po dalších a dalších indíciích v odhalení počátků X-Menů a jejich schopností a zařazení. A ono to tak krásně do sebe zapadá, když už víme jak to bude. Opravdu i nefanoušek této série, potažmo komiksů (ke kterým se řadím) je nucen pokleknout a odevzdaně jít v hodnocení minimálně na čtyři hvězdičky. Inu, dobrý režisér i Twilight dokáže natočit, tak, aby na ČSFD byl v červených číslech...
Thor (2011)
Kladivem dostaň - ty, kdož jsi se nechal podvolit ku sehrání báchorky o bájném Thorovi a směšného tak ze sebe učinil... Řeč je o plýtvání talentu schopného umělce a režiséra Kennetha Branagha, vždyť tohle pro Marvel mohl natočit i někdo standardní a vypadalo by to stejně. Osobně zde nevidím nic, v co jsem doufal, že právě Branagh vnese na pole filmů komiksových adaptací. Kostýmní variace á la Flash Gordon, příběh, který opravdu remixuje ty nejčastější filmové "problémy" hrdinů ze světa fantasy a sci-fi. Oscaroví Hopkins/Portman jsou zde jak Schumacher na české dálnici... Pravým hrdinou, tak pro mne zůstává jen zlatavý strážce Heimdall a pak je tu ještě jedna scéna, kde se mohlo potěšit mé epické cítění (SPOILER) - majestátný návrat Kladiva sevřený jednou rukou raněného Thora. Tyhle božstva Vikingů si však ale zaslouží syrovější zpracování s pořádnými kladivy a ledovou zimou.
Mission Impossible - Ghost Protocol (2011)
Máme rádi špióny! Pokud tedy vypadají jako Tom Cruise, mají nadlidské schopnosti, šarm a úsměv. Tento čtvrtý díl Misí má asi právě nejvíce toho úsměvu. Není tu nějaké zásadní překvapení, žádný dvojitý agent, vše je bráno s nadhledem výšky dubajské věže a z celého filmu dýchá spíše agent Roger Moore, než-li Daniel Craig. Tak nějak se tu divák nebojí, že se postavám přihodí něco zdravotně nečekaného (tak jako v prvním dílu). Přesto mírný příklon k uvolněnějšímu stylu a scénám až parodickým na špionážní klišé to tentokrát sympaticky svědčí. Není to překombinovaná hra, kde divák musí číhat, aby odhalil víc než filmový agent. Je to jedna z nejlepších podívaných poslední doby, kde se doslova valí akce, napětí, příjemný humor po celou dobu filmu. Není to nejlepší díl, není to zcela naplnění trademarků tohoto fenoménu, ale jako filmařské řemeslo to je excelentní!
Kajínek (2010)
Žánr akčního filmu se našim tvůrcům vyhýbá a nedaří. Jak taky pojmout a o čem točit, když v našich luzích a hájích se to moc nehemží urostlými černochy a hispánci, kteří třímají robustní zbraně těžkých kalibrů a nejdou si daleko pro možnost vyprázdnění jejich zásobníků. Ani naše armáda nemá dostatek místních příležitostí, aby mohla být námětem pro akčně laděné filmy made in Czech Republic. A tak český "akční" film využívá alespoň jako zdroj konfliktů Romy, s noži, popř. nějaké ty skinheads se sukovicí (Nahota na prodej, 1993). Velmi blízko k akčnímu stylu a spádu má mnou velebený armádní epos Copak je to za vojáka (1987). Skvělé jsou, co do preciznosti akce i některé díly 30 případů majora Zemana... S příchodem nových postupů a vlivů v podání vizuálu u akčního filmu, dochází v některých evropských "Matrixem nepolíbených" filmových produkcích k pokusům být též IN... Režisér-Kaskadér Jákl ml. se tak pokouší o jakýsi první český thriller s nečesky dobrou akcí. Chytře volí příběh okolo desperáta Kajínka, kde jedině lze využít jak akční scény, tak dostatečné přilákání diváka na téměř kultovní žijící postavu. Technická stránka filmu, tedy forma je takřka dokonalá a opravdu tá snaha o americký nádech se povedla (barevné ladění, design prostředí, střih, švenky, makro záběry, zpomalé scény, Brabcovo skvělé kamerování). Z pohledu akčního fanouška a diváka chci taky vyjádřit pochvalu za detaily jako je střelba, crash scéna s autem, realná barva krve (ne vždy), střih, provedení akce. Přesto musím konstatovat, že i přes západní styl a zřejmou snahu ukázat, že i u nás umíme to, co v Německu (Kobra 11), tak mě film často zbytečně připomněl, že pravý český akční film se u nás natočit nedá.
Johnny English se vrací (2011)
Zlákán okázalými billboardy s Rowanem Atkinsonem, kde v bondovském ustrojení a po hongkongsku akčně pózuje s výrazem otupělého retarda, jsem se rozhodl v rámci příjemného romantického paradigmatického odpoledne pro tuto komedii. Kombinace výrazu vylekané sovy, chodící encyklopedie neverbálních projevů a britského ledového klidu do podoby opravdu Zvláštního Agenta je hlavním rozesmávačem v této taškařici. Atkinsonův výrazový rejstřík spoléhající se na prakticky jednu ultimátní podmračenou grimasu, kterou dokáže přinutit k úsměvu i podobně tvářícího se diváka, je vcelku spolehlivou metodou. Film je složen ze spusty absurdních scének (často už viděných v jiných Atkinsonových skečích) a "zneužívá" bondovskou romantiku a trademarky. Není to komedie, kde se válíte po zemi, ale na veselé rande v kině ideální... Rada pro fucking fast opouštěče kinosálů či nedočkavé vypínače TV po prvních závěrečných titulcích: nejlepší scénku filmu dali tvůrci úplně nakonec. (tento komentář je věnován L.)
Drive (2011)
Na tento film je třeba být citově připraven. Možná je to tím, že zrovna prožívám jakési podobné období jako Řidič. Tedy neloupím a ani nikoho nemlátím v rámci pomsty, ale ten příběh o pomoci někomu, na kom mi začíná víc a víc záležet, mi není cizí. Nestandardní režisér Refn tak přichází s filmem, který možná mohu označit jako " konečně nalezený film", kvůli kterému jsem musel shlédnout stovky filmů (na jehož špici trůní neochvějně Leon, Luca Bessona) a který má vše co jsem si kdy přál a jaký bych toužil natočit, mít tu možnost... Schéma nemluvného hrdiny, který se dostává do situace z které může odejít, ale on se vrací a přináší pomoc, která ho bude stát oběť. A celé to je uvěřitelné a tak nějak by se to mohlo i stát. Tím je tento film jiný a místy až krutě reálný. Je tu padouch, osudová žena, automobilové honičky, střílení, souboje na nože i břitvy... ale ono to je tak nepříjemně krásně mrazivě dokonale živé až je z toho člověku úzko. Tenhle film je filmem co přináší to, co už se těžko dnes hledá a přesto je žánrově klasický a nikterak originální. Má ale atmosféru, režiséra co s ní umí pracovat a střihače, který střihne přesně tam, kde už by se mohlo ďít něco zbytečného. A má ještě cosi, co považuji za kultovní směr, kterým se tento film vydá a to díky omamné hudbě. Po x letech film, který mě ukoval v kině k sedadlu.
Rychle a zběsile 5 (2011)
Díky za film, kde mohu naráz spatřit dva bitevní tanky pospolu (Diesel & Johnson). A díky za pěknou akci, co tu už v poslední době chyběla. Je to stále sice popcornová akce pro mladé a zběsilé, ale přítomnost obou zmíněných pánů jí dává pěkný těžkotonážní nádech. O scénáři, omílaném příběhu se toho tu napsalo už dost, takže to bude pravda. Režisér Lin servíruje všechny možné postupy co mu finance dovolí (a že jich má!). Napadá mě cosi o tom, kdyby ty všechny zničený krásný auta raději poslali do chudých východoevropských krajin... Pokud dostane tento režisér do ruk už něco pořádného z říše filmové akce, mohl by se tu objevit takový malinkatý náhradník Michaela Baye. Pátý díl je mezi slepými jednookým králem. Úvodní vlaková akce je fantastická a zvuk filmu je turbomotorově dokonalý. SPOILER: Scéna podání pomocné ruky Toretta zraněnému ležícímu Hobbsovi je pro mě ale nejlepší.
Kazatel (2011)
V tomhle filmu je snad všechno co se dalo vecpat a aby to ještě neprasklo! Stylizace, triky, postavy vše takové, aby se mozek netrápil a oči koukaly. Jednoduše načrtnutý akční příběh mixující pro jistotu pro všechny žánrově vyhraněné diváky, tak aby si našli to svý. Spokojeni budou i faráři, kazatelé, kteří si film pustí místo nedělní bohoslužby. Paul Bettany jako Kazatel patří za poslední dobu k té sympatičtější odnoži filmových hrdinů. Hrubě tesaná tvář s templářským křížem, zahalen v režném mnišském rouchu s kápí a obdařen nekřesťanskou sílou a schopnostmi. Do toho všeho krásné zpomalovačky při soubojích, fantasy světy, klišé scény a já nemám co vytknout téhle remixové podívané.
Blitz (2011)
Jason Statham trošku ulevil svému bojovému stylu a tak i když film nese úderný název Blitz neznamená to bohužel pro akční fanoušky NIC. V tomhle britsky komornějším filmu, tak Jason šetří své bijící tělo a protivníky umravnostňuje zejména tyčovými předměty. A tak se to ve filmu hemží různými pálkami, páčidly, kladivy atd... což vyvolává jistou syrovost v tomhle nečistém příběhu. Zařazení Stathamovy role do podoby razantního detektiva (trošku to zde připomíná filmové francouzské nesmlouvavé poldy), který hláškuje, nedělá jen roznožky a otočky, je směr, kterým se tento herec snaží občas ubírat. Bohužel i když je hlavním lákadlem filmu, fanoušci si ho moc neužijí a už vůbec se nepředvede v tom co umí nejlíp. Škoda za nevyužitý potenciál k jeho vizáži, hlasu, zručnosti a tím k zahrání opravdu drsného týpka v akčním filmu na který už dlouho čekáme.
13 zabijáků (2010)
Díky za každou katanu, která setne, kdy má. Alespoň v dnešní době, kdy se filmům o samurajích otupilo ostří. 13 Assassins však nebylo jednoduché shlédnout. Po martýriu s titulky, aby seděly na mojí vyhlédnutou verzi, až po přetrpění stopáže. Pominu-li logiku a složitost myšlenky filmu, kterak 13ti muži odstranit jednoho člověka stráženého 200 bojovníky, musím bohužel i zaskuhrat na docela vleklé pasáže, obvyklé u asijských filmů. Film je spíše drámou, než-li dobrodružnou podívanou s létajícími šermíři a snaží se vypovědět klasické problémy samurajských filmů: čest, pomsta, oddanost, krutost, obětování. Násílí a brutalita je zde podána trochu jinak, o to víc se však vryje do mysli. Souboje jsou dělány s láskou k předchůdcům tohoto žánru a zejména zvuk mečů je přesně takový na jaký jsme u samurajských filmů zvyklí. Film mě bohužel osobně neoslovil ničím, za co bych radostí seknul jen tak wakizashim do vzduchu.