Trustme

Trailerová kampaň slibovala rozvernou komedii ze zákulisí panoptika svatebních peripetií. Výsledkem je spíše vážný dokument o realitě nemožnosti zvládnout bez problémů velkou, snobskou svatbu s bandou náhradníků, amatérů a nástrah. Styl týmu Nakache - Toledano stejně jako u Nedotknutelných je spíše v kanonádě herecké, scénaristické, střihové a kombinaci ušklíblého úsměvu s cynickým dojetím. I když nejde o čistou komedii a i ta svatba je zde taková zvláštní, tak se jedná o velmi zdařilé, nápadité dílko, které má nejblíž k sociální romantice.

Jeden z nejbizarnějších filmů, kde je divák otloukán víc a víc, čím se film a vlak blíží ke konci. Pokus o tajemno, hru s kočkou a myší. Nelogické, překombinované, absurdní. Role šitá na míru pro vyplašenou tvář Liama Neesona (nejlepší herec v akčním filmu = zvládne náročnější herecké výkony) a k jeho věku. Film se drkocá od počátečního zaujetí "co to teda z toho vyleze" až po fázi "wtf". Přesto je zde určitý nádech napětí, hitchcockotismu© a zvědavosti. Film bývá uměním hravosti, fantazie, přehánění, představivosti, nereálnosti. A tento snímek, ač chtěl být jistě nenudícím distingovaným thrillerem v uzavřeném prostoru to nakonec nevydržel a urval se z řetězu jak dramaturgicky, tak dramaticky a proměnil se do přehánění. Od špičkové bitky mezi McCauleyem s černošským "kytaristou" (úžasné kyvadlové záběry), přes nejokázalejší vykolejení vlaku v dějinách vykolejení až po cimrmanovskou scénu "Kdo je Prynne?!", kdy se ozvou postupně všichni zbylí cestující. Zde už i americký divák musí potlačit slzy... smíchu. Odstranit onen rádoby tajemný nelogický prvek (máme velkou moc, uděláš co ti řekneme, vše máme pod kontrolou), přiznat, že tohle je jen další akční neesonovka ("ublížíte mojí rodině a zabiju vás") a bez uzardění dám čtyři hvězdy.

Jerry Bruckheimer nasypal chechtáky do vojenského filmu, obstaral nejhrdinštější ksicht Hollywoodu do hlavní role velitele, trikaři vytvořili krásné válečné scenérie, správně válečně ubrali barvy a celé to působí velkofilmem, který je vždy u tohoto military/specforces žánru vzácný, jenže... Jenže to režíroval člověk, který nevydoloval nic, co by oněch 12 Strong nějak přiblížilo divákovi. Postavy jsou sterilní, nesmrtelné, celá akce až neuvěřitelně neuvěřitelná, byť se jedná o "pravdivou tajnou operaci". Tedy proč si pár hrdinských scén nevymyslet, dělali to už Rusové za II. světové války. Film přichází již natolik vzdáleně od událostí po 11. září 2001, že i velký patriotismus Američanů nepomůže k nějakému nadšení a trojnásobnému návratu rozpočtu. Mnohem lépe zvládl podobnou výzvu Michael Bay se svýma 13 Hours. Takže tu máme dobrý zapomenutelný akční film: Kterak pár amerických vojáků naviguje bombardér na Talibánce a ve finále se pěkně po Rambovsku prostřílí na koních přes špalír nepřátelských AK47 & RPG.

Jeden z nejameričtějších filmů, co do reálií a nátury kovbojské Ameriky. Skvěle vystihnuté chlapácké buranství i emoce. Pohled na práci hasičů, kteří nehasí hadicemi, ale ohněm, hlínou, prořezem stromů, což jsou metody hodné obdivu k těmto drsným borcům a nezáviděníhodné za pekelnou práci v divočině. Film není akční, nemá očekávané napětí ani si nevytvoříte k nikomu divácký vztah. Vše je natočeno dějově z pohledu standardního života, osobních běžných problémů a veskrze až dokumentárně nudně: "běžné dny arizonských hasičů". Jenže on je režisérem Joseph Kosinski a kameraman Claudio Miranda a najednou je tu co si, co z tohoto filmu dělá jeden z nejlepších eposů o hrdinech a dokonce je to film podle skutečné události bez patosu, kýče a podbízení k emocím, které stejně na konci neudržíte.

Do třetice opět za 5. Pravděpodobné uzavření trilogie režijní, scenáristické a herecké kulometné palby satirických komedií o boji mezi zkaženou mládeži a učiteli za pomocí ironie a černého humoru. Souhlasím, že poslední díl je i zároveň nejslabším. Možná proto, že není už tak čerstvý a originální jako díl první. Stále jde ovšem o nadprůměr v žánru jak pojmout film o adolescentech, který není jak z Disney Channelu.

Prequel: Je vám okolo 40. let, prošli jste úžasnou popkulturní osmdesátkovou dobou, kdy hudba byla hravá a zapamatovatelná. Vaše mládí hltalo všechno americké/západní (nové, jiné, úžasné). Po roku 1990 jste sháněli, pátrali po zahraničních filmech doháněli všechny ty báječné, kultovní bijáky a chtěli mít nakoukáno a hláškovat slavné výroky filmových postav a být cinema znalcem během jednoho roku sjížděním 20. filmů za víkend. Mezi tím stíhat ranou dobu počítačových her od hranatých 8 bitů až po engine Quake III. Být u zrodu online her a zažít adrenalinový pocit virtuálních bitev, kde se lehce ztrácí pojem o času, realitě, životaschopnosti. Celý život mě provází zájem o tuhle tu popkulturu a technologie a stíhat ty neustále se valící nové a nové přísuny informací. Jednou o té době třeba napíšu konečně knihu a natočí se podle ní český historický sci-fi film :) LOADING. . . Hra začíná: Spielberg je tím nejpopkulturnějším režisérem v dějinách a má na svém kontě filmy, které vždy uhranou další a další generace. Na svém sklonku tvorby ještě připravil opus magnum, které pravděpodobně bude za mnoho let uctíváno jako kultovní dílo s vizí reálné budoucnosti a jsem přesvědčen, že kromě zjevných easter eggů do svého filmu Spielberg ukryl ještě něco navíc, co budou konspiračně lidé dlouze řešit po internetových diskuzích. Že by klíč ke Spielbergovu dědictví? Jeho příběh je tak trochu hallidayovský a rád si hraje. Ready Player One: Sedím v kině, předlohu jsem nečetl a jsem tudíž plně připraven k čistému zážitku. Po prvních minutách se mi mění výraz na grimasu blaženého Buddhy a prsty mám zaseklé do stehen. Takto zkoprněle zůstávám až do konce filmu. Tuto extázní polohu přeruší jen občasné diskrétní utření slzných kanálků. Nestíhám kakofonii vizuálních náletů, vtípků, narážek, odkazů. Směju se tam, kde zbytek teenagerovského diváctva mlčí a občas mlčím, kde oni se smějou. Není univerzální divák, co by pojmul veškeré gagy. Užívám si tuhle neutuchající virtuální jízdu a zábavu a přeji si ať to má ještě tak 2 hodiny, i když mé končetiny a sedinka v křesle reálného světa trpí. Emočně vyčerpán s pocitem, že jsem spatřil něco, co na dlouhou dobu předběhlo kinematografický vesmír a potěšilo tu geekovskou duši nás všech, co si přáli spatřit ultraremix všech těch herních artefaktů, unreal entit a okouzlení říši filmů v jednom balení. Řekl bych takový svatý grál pro většinu ČSFD uživatelů, neboť kdo není tak trochu Wade Watts a nebo Samantha, nechť vynuluje svůj uživatelský profil. Suma sumárum, máme zde film, který má úplně vše, co by měl mít výrobek určený pro pasivní zábavu, pokud tedy 140 minut u něj netleskáte. Uděluji nejvyšší hodnocení - šest hvězd, ta šestá je bonus navíc za to, že mi tento film vrátil vzpomínky a obrovskou radost. Díky Steve! YOU WIN!

Motto: Střílí celá rodina. Primitivně jednoduché jak film z dávných VHS časů. Ta osmdesátková jednoduchost je zde až učebnicová: Obyčejný muž (má ale sílu a odhodlanost) připletený do mezní situace, kde ochraňuje rodinu. Chata uprostřed horské krajiny, kde si zloduši ukryli své zboží, jen netušili, že narazí na nečekaný odpor statečné rodinky. Film je ovšem velmi nejednotný. Na jednu stranu je vše až reálné, skoro by se dalo říct "natočeno dle skutečné události" a na stranu druhou zde tvůrci lupnou až úsměvné gagy (manželka s kladkovým lukem, nástražná past ve finálním souboji a opravdu terminátorovští zloduši, kterým nějaká ta kulka či nůž nevadí). Jason Momoa není úplně charismatický a sympatický hrdina, ale pojal svojí postavu vcelku lidsky, tj. dostává rány, nemá navrch v každé situaci. Proč dám čtyři hvězdy jinak průměrnému filmu? Fandím filmům, co jsou v přírodě, v zimě, mají spád, hrdina není nadčlověk a celé je to natočené roztomile nostalgicky dobrodružně.

Určitě tohle není nejlepší Pixarovský film. Naopak je, co do příběhu tím nejslabším. Animačně již standardní kvalita, kde už bohužel není nijak poznat, že sledujeme něco mimořádného, co by nezvládla jiná obrázková studia. Námět, respektive myšlenka filmu je ušlechtilá a veskrze lidsky mravní. Kámen úrazu je zde poměrně nevýrazný a zkostnatělý příběh, kde děti budou trošku překvapené z tisíců koster a dospělák jim bude mít, co vysvětlovat a sám se nudit. V tomhle Pixar v posledních letech ztrácí, že pozbývá ten wau efect a zároveň nejsou jejich filmy komplexní jak dřív, kde se opravdu dospělí smáli i žasli. Zde je zdroj vtipu a parodie v perfektním nastudování a přednesu mexického koloritu, kultury a karikaturních kreatur. Možná už i začíná vadit stále stejný Disney model: Rodina základ života - I slabý, malý, otloukánek dokáže být hrdinou. Co si Oscara zaslouží je pouze maska a animátorský herecký výkon babi Coco. V roce 2017 mě bavily víc jiné animáky, např. The Boss Baby

Karty se otáčí a nebude dlouho trvat a američtí herci budou brát role v čínských filmech, protože Čína bude produkovat a tvořit mega blockbustery a opravdové akční filmy, na které USA už nestačí (všechno tam jde do pubertálního komiksu). Wolf Warrior II je monstrózní spektákl, kterým Čína zhmotňuje svojí celosvětovou sílu na poli akčního žánru i mocnosti své země (dost to zavání, ale Číňané rádi ukazují ve filmech svojí vlasteneckou mentalitu a nadřazenost). Pro druhé pokračování bylo využito Afriky jako kontinentu zla, což je divácky atraktivní (než obligátní Blízko východní lokace) a Wu Jing alias Jacky Wu zde rozpoutal akční militaristické peklo jaké "Afrika" nezažila a možná ani tento filmový žánr. Ono to totiž hraničí až s tím komiksovým nereálným hrdinstvím (viz fantastická úvodní scéna likvidace protivníků pod vodou). Ale pořád se to tu drží úmrtnosti, krvácivosti a vytrénovanosti hrdinů. A protože jde o asijskou produkci, tak je zde ta výdrž a síla hrdinů o něco vyšší, než u standardních jedinců. Řekl bych, že právě to hrdinství je tady na maximální možné úrovni, kde už skoro začíná superhrdinství. Ale tady to odpouštím, protože je tu vyvoláno nelidské zlo a málokde je k vidění taková fatální hromadná likvidace civilního obyvatelstva, tudíž síla protiúderu musí být adekvátně dvojnásobkem síly zla, která vyvolá v divákovi patřičnou emoci (revenge mod). Evropský divák si ovšem musí zacpat uši při některých soudružských či naivních dialozích, kterými se to tu jen hemží. Tento film je ale akční a to jedním z nejlepších, co se týče robustní akce, nápaditosti a efektnosti v rámci moderního pojetí a možností tlačit na pilu bez ohledu na směrnice EU a OSN. Je čínský a dělá si to, co chce a důkazem je jeho rekordní komerční úspěch.

Jackie Chan hraje Číňana s vietnamským jménem hledajícího jména, která mají vinu za smrt jeho dcery. Jeho obličej se nepohne jinam, než do podoby kamenného Boha pomsty a pozvolna tušíme, že tenhle starý hospodský má za sebou nějaký ten nindžovský výcvik, neboť se dostane všude a nikdo ho nechytí. Často je štěstěna scénáře na straně Jackieho (produkce je vesměs totiž čínská) a tak je mu zde nadržováno. Režii má Martin Campbell a ten zase udržuje, aby obvyklé asijské Jackieho kousky působily k věku herce i sofistikovanosti evropského dramatu. Jackie Chan umí velmi dobře přepnout do ztrápeného charakteru (vynikající je jeho Mr. Han v The Karate Kid, 2010) a docela střídmě udržel většinu fightů do reality. Zápletka je malinko béčková, ale díky Campbellovi naprosto důstojně zpracována. The Foreigner je dílko, kde si Britové, stejně jako Američané vyřizují účty s teroristy prostřednictvím filmu. Zde ve stále palčivé situaci pro Británii, kde působí odnože ilegální paramilitární organizace irských republikánů.