RasputincZ

Ben Affleck se ukázal ve velkém stylu. Pro svůj první film získal špičkové herce i neherce žijící přímo v Bostonu a vše to jen přidává na autenticitě díla. Hlavní herecké obsazení je úžasné. Nejvíce mě zaujal svým výkonem Ed Harris, který miluje děti. Freeman vzhledem k prostoru hrajé také dobře, ale jeho chvíle příjde v závěrečných cca. 10 minutách filmu. U C. Afflecka mi celkem vadila ze začátku ta nevinnost, která byla s jeho postavou a hlavně vzhledem spjata. Nutno říct, že to bylo úmyslné. Ve výsledku rozhodně lepší než Tajemná řeka, především co se týče emocí a hlavně hloubky. Závěrem Tajemné řeky jsem byl zklamaný, zatím co zde jsem byl unešen. Snad se mi ještě nestalo, abych u jednoho filmu tipoval už 3x konec :) P.S.: Scénka, kde se zminuje televizní hlasatel o zápase Bruins vs Flyers samozřejmě potěšila! http://www.youtube.com/watch?v=-8dULwUaVoM

Cloverfield není tak tajemný jako Záhada BlairWitch ani tak autentický jako REC. A dokonce mi nepřišel ani tak monstrózní jako Godzilla. Příběh je béčkové klišé, které vám rozzuzlení katastrofy neposkytne, a proto se musíte spokojit s hloupým žvatláním hlavního kameramana, který vás bude doprovázet téměř celý film. Za kvalitní zvuk, stříh a jednu scénu v tunelech ještě tři hvězdy.

Vizuálně perfektní jak bývá u Snydera zvykem, ale to je tak všechno. Oproti například velmi dějově podobnému Valiantovi zde vítěží úžasná animace, kterou považuji za nejvydařenější letošního roku. Ostatní je rutinní práce, která se opírá o spoustu klišé momentů a celková atmosféra filmu se tak proměnlivě kolíbá z depresivního příběhu ztracené a uvězněné sovy do klasicky naivního animáku. Je to tak, jak napsala spousta přede mnou, Snyder točil animák, ale zřejmě si nebyl úplně jist, jakou věkovou kategorii tím vlastně chce zasáhnout, část filmu působí spíš pro starší kategorie, ale následně si Zack uvědomí, že je přeci jen ten film zatím moc ponurý, a proto tam rychle naprosto nevysvětlitelně obživí malou sovičku, aby se přeci jen neřeklo a film šel i lépe naodbyt. Z mého pohledu zatím nejslabší Snyderův film.

Neskutečně poutavé drama, které reaguje na budoucí hrozbu neonacismu a americkou svobodu slova. Film doslova nutí k hlubokém zamyšlení. Přesto je film především rodinné drama, hlavní příběh se točí kolem Dereka, kterého poznamenala smrt otce, za kterou viní obyvatelé černé pleti. Ve městě se cítí stejně jako další osoby bílé pleti ohrožen, pevně věří, že právě imigranti jsou zkázou ameriky, která brání bílým občanům pracovat. Cameron, hlavní pohlavár neonacistického hnutí ve městě vidí v Derekovi potencionálního vůdce, který má charisma a schopnosti vést dav. Z Dereka se stal zapřísáhlý neonacista s hákovym křížem přes půlku hrudi a vše vyvrcholí právě nazačátku filmu, který je nejbrutálnější scéna z celého filmu. Bohužel následnou osvětu ve vězení jsem Derekovi vůbec nevěřil, působilo to neskutečně naivně. Jsem si jistý, že kdyby byla delší stopáž, filmu by to rozhodně prospělo a ted nemluvím pouze o části ve vězení, ale třeba i závěr je dost uspěchaný. Edward Norton je naprosto fenomenální a Edward Furlong mu velmi schopně sekunduje. Především závěr dost vyzdvihuje výborná hudba Anne Dudley. Kult hákového kříže je vůbec první film, který jsem o neonacismu viděl a nebýt kýčovitého konce a pro mě osobně neuvěřitelné, vězěnské osvěty, bylo by to za 5*. http://www.youtube.com/watch?v=pp2eV7QEK0A

Andyho pokoj po 11 letech vypadá smutně a zašle. Po podlaze stále pobíhají hlavní hrdinové v čele s Woodym a Buzzem, ale chybí jim ostatní milé hračky, které tak doplnovaly Andyho pokoj (vojáci, pastýřka, opičky, mikrofon, tučnák a další). Je to logické, Andy jde na výšku a nemá chut ani čas si s hračky hrát. Mrzelo mě to, protože právě kvůli neskutečné fantazii co všechno dokáží lidé z Pixaru převést do živé podoby, mám Toy Story nejradši. Omylem (který je dost podobný dvojce) se parta dostává do komplexu Sunnyside. A právě zde mi Pixar opět vzkázal, že je ve formě. Při uvítání hrdinů v Sunnyside je vidět, kolik nových, pestrých a nápaditých hraček si pro vás Pixar opět přichystal. Brzy na to se taky ukáže záporák, který je vlastně jen zlomená hračka, která ztratila milujícího majitele ( opět menší podobnost s druhým dílem – zlatokopem). Útěk je nápaditý, nejvíce mě pobavil pan Brambůrek tedy pan Tortilla! A hlídací opici považuji za jednu z nejstrašidelnějších postav animovaných filmů vůbec :) Akční část na skládce ( tolik podobná té z letiště ve dvojce, kde se vám aspon vryje do paměti pás se zavazadly, zde nic převratného není) je pro mladší diváky určitě plná napětí, ale starší divák může zůstat klidným, protože předem ví, že tohle je Toy Story a žádný z tolik oblíbených hrdinů prostě nemůže, ba dokonce nesmí zemřít! Konec je vážně nádherný. Viděl jsem všechny filmy od Pixaru a jen v UP (při rekapitulaci staříkova života) a na konci Toy Story 3 se podařilo tak perfektně vytvořit emoce i za pomocí hudby. Bohužel slza neukápla, ale žádný animák k tomu ještě neměl tak blízko. Po zhlédnutí How to train your dragon jsem myslel, že by letos Pixaru mohl Oscar proklouznout mezi prsty, ale ted o tom dost pochybuji a jsem vážně zvědav, jak to dopadne, protože Pixar znovu ukázal, že jsou v animovaných filmech nejlepší.

Je neuvěřitelné, jak může hlas jedné osoby nabýt nesmrtelnosti. Rudolf Hrušínský je Pán herec a právě on je pilířem celého filmu. Propojení jednotlivých časových rovin funguje dobře a zážitek z filmu to rozhodně nekazí. Film má několik velmi silných scén. Například odvedení tatínka, závěrečný návrat, ale dominantní scéna pro mě byla návštěva v kriminále. Když při vstupu Hrušínský pošeptá vnukovi, aby se nezminoval otci o smrti maminky. To byl pro mě asi nejsilnější moment filmu. Nepamatuju si, kdy jsem naposledy narazil na film, který by měl tak vystihující název...

Výborně navozená atmosféra. Především ten televizní záznam působil během prvního zhlédnutí mrazivě. Mel Gibson je zkrátka výborný. Hodnocení dost snižuje absence výraznější závěrečné pointy, na kterou jsme u Shyamalana po Šestém Smyslu tak zvyklí. Škoda.

V porovnání s Gone Baby Gone je příběh jednodušší a film celkově postrádá jakékoliv dějové zvraty. Vše je předvídatelné už z traileru a vy jen očekáváte, kdy se Dougova milostná aférka provalí a co bude následovat. Město těží především z výborně napsaných postav, které jsou všechny zajímavé a dobrých hereckých výkonů ( hlavně Jeremy Renner zaujal). Affleck si pohrává s myšlenkou, jak jedno místo, jedna čtvrt může zkazit generace mladých lidí, kteří jen jdou ve šlépějích svých rodičů nebo neumějí žít jinak. Přesto jsem za tou hromadou akce, lásky, lží viděl i něco víc. Na konci Gone Baby Gone Affleck naznačil, že člověk se prostě změnit nemůže. V jeho druhém filmu se naopak snaží diváka přesvědčit, že se člověk dokáže změnit, pokud má opravdu pro co bojovat. Jediné, na co si mohu stěžovat je hudba. Právě hudba mohla podpořit emocionální stránku filmu. Emoce ve filmu sice fungovaly, ale ne tak lehce uvěřitelné jako v jiných snímcích ( Eastwood v Gran Torinu, Al Pacino na konci Heat nebo třeba Gone Baby Gone). I tak považuji The Town za jeden z nejlepších filmů letošního roku a pokud si Affleck udrží tak vysokou latku svých režisérských počinů, můžeme očekávat, že se zařadí mezi elitu žánru.

Zezačátku dobře se rozjíždějící komedie, ale s odchodem Alana Arkina humor vázne a nezachrání to ani Steven Carrel svými pohledy. Osobně moc nechápu Arkinovu nominaci na Oscara, ale to není poprvé. Dobrý byl také Greg Kinnear v roli sebevědomého otce – tahouna rodiny. Závěrečný tanec Abigail byl úsměvný, ale čekal jsem víc. Chvílemi Malá Miss Sunshine odbočuje do rodinného dramatu a rozhodně to není čistokrevná komedie, přesto jsem se po dlouhém rozhodování mezi 3* a 4* přiklonil k té lepší variantě. Už dlouho jsem nebyl tak nerozhodný. P.S.: K lepšímu hodnocení jsem se z části přiklonil také kvůli této skladbě, která je vážně hezká http://www.youtube.com/watch?v=RSF21mYLnNI

The Lucky Ones je příjemný road movie, který staví především na výkonech ústředního hereckého tria ( Robbins, McAdams, Peña). Tři američtí vojáci se vrací domů a postupem času zjištují, že mají tolik společného a přitom jsou tolik rozdílní... Jejich příběh se různě klikatí a má pár překvapivých momentů, přesto jsem měl pocit, že se ve druhé polovině děj už trochu táhne.