Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Dokumentární
  • Animovaný

Recenze (364)

plakát

Faunův labyrint (2006) 

Čekal jsem brutálnější, surovější verzi Alenky v říši divů. Ve skutečnosti mi přišel Faunův labyrint především jako válečné drama. Ta kouzelná část s nádherně vytvořenými bytostmi (skvělé masky, jak bývá u Guillerma zvykem) mi přišla ve filmu druhořadá, což mi vadilo. Možná jsem si v tom filmu jen neuměl srovnat priority a zaměřil se spíš na tu reálnou část. Závěr – vysvobození pro malou Ofílii celý příběh pěkně uzavře, ale žádné vlny emocí se u mě nedostalo.

plakát

Děcka jsou v pohodě (2010) 

Zajímavý film. Rodinné drama, které nám prezentuje civilní příběh lesbické, americké rodiny, která si prochází krizí středního věku a do cesty se jim nemile připlete dárce spermatu Paul ( M. Ruffalo). Děcka jsou v pohodě by zapadly do průměru nebýt skvěle napsaných a hlavně ZAHRANÝCH postav. Trio Ruffalo, Julianne Moore a Annette Bening jsou prostě výteční a Wasikowska s Hutchersonem jim dobře sekundují. Ruffalo měl opravdu dobrý rok a věřím, že aspon nominaci na Oscara za vedlejší, herecký výkon urve.

plakát

Občanský průkaz (2010) 

Neskutečně mladé, dravé a energické. Plné života v neživé zemi. Tak bych charakterizoval nové dílko Ondřeje Trojana Občanský průkaz. Tragikomický příběh mladé party kamarádů, kteří po svém dospívají v komunistické zemi je místy neskutečně smutný a někdy naopak doslova komický. Viděl jsem spoustu filmů, kde tento rozkol celkový dojem z filmu kazil, ale to není případ Občanského průkazu. Vše do sebe perfektně zapadá, občasné slabší herecké chvilky mladších hbitě suplují dospělí a to především Martin Myšička, který mě zaujal již v Protektorovi a svým hereckým talentem mě nepřestává překvapovat. Moc se těším na jeho další filmy. Vykreslení atmosféry hodnotit nemohu, ale můžu prohlásit, že pro mě osobně je zatím Občanský průkaz nejlepší český film roku a možná největší překvapení vůbec.

plakát

Na doraz (2010) 

Když jsem poprvé uviděl Pařbu ve Vegas byl jsem unešen, ale s odstupem času jsem se na to podíval podruhé a měl jsem problém to dokoukat. U nového filmu Todda Phillipse mám po první projekci podobné pocity. Převládá spokojenost, ikdyž jsem byl vůči dvojci Downey Galifianakis spíš skeptický. Fungovala dobře a já se bavil. Příběh je oproti Pařbě ve Vegas značně jednodušší, jedná se o klasickou road movie, která ovšem obsahuje pár nápaditých odboček. Jediný problém, který jsem s filmem Na Doraz měl, byla délka. Nenudil jsem se, ale měl jsem pocit, že by se film bez pár posledních zápletek obešel ( akční scéna na mexické hranici). Závěrem bych rád napsal, že je film Na Doraz lepší nebo horší než Pařba ve Vegas, ale zatím to nejsem schopen říct. Pařba ve Vegas byla originálnější a nápaditější, ale Na Doraz vyhrává po emocionální stránce. Ano, je to stále jen šílená, americká komedie pro lidi, který se chtějí u filmu odreagovat, ale přesto obsahoval pár vážnějších scén, které byly kupodivu povedené. Pro mě osobně zatím komedie roku.

plakát

Skrytá identita (2006) 

Herecké obsazení plné hvězd, udělený Oscar za nejlepší film roku a na židli sám Martin Scorsese. To je dost, aby to běžného diváka zaujalo, ale jak je to vlastně s tím filmem jako takovým? Začal bych možná právě hereckým obsazením. Nemohu tvrdit, že bych zrovna DiCapria měl v lásce, ale musím říct, že tento film patří jemu. Očekával jsem, že bude kralovat spíš Nicholson, ale ten byl v tomto filmu především jako pozér, který neustále něco mlel o kundách a na konci mi přišel jako úplně tupá postava. Matt Damon mi vyloženě nevadil, až na to, že často používal ten jeho nevinný obličej, který byl k vidění například v Agentovi bez Minulosti. Okouzlující Vera Farmiga a Mark Wahlberg nebyli vůbec špatní. Vlastně Skrytá identita je možná úplně první film, kde mi Wahlberg nelezl úplně na nervy. Neviděl jsem asijský originál a možná díky tomu jsem si film užil více. Přesto má největší výtka patří na gradaci děje. Ano, nejspíš to takhle Scorsese chtěl natočit. Chtěl to natočit odlehčeně bez zbytečných dramatických výlevů, ale mně to vadilo. Ani moment jsem filmu nevěřil tu lehkovážnost a dávku černého humoru s kterou fungovaly například Ritchieho britské gangsterky a jiné. Furt jsem doufal, že konec vyústí v nějaké dramatické finále, ale namísto toho se mi jen dostavilo pár prostřelených hlav a Wahlberg v modré sportovní soupravě. Ne díky. Nadruhou stranu se mi moc líbil soundtrack ( především potěšili Dropkick Murphys) a rád bych také ocenil to, že mě Scorsese s kameramanem dokázali na celých 151 minut slušně zabavit, ale tentokrát to na plné hodnocení vážně nebylo Pane Scorsese. http://www.youtube.com/watch?v=x-64CaD8GXw

plakát

Megažralok vs. obří chobotnice (2009) odpad!

Tento brak proslavila scéna, kdy obrovský žralok doslova sejme letící letadlo. Zní to bizarně a bizarně to díky šíleným efektům i vypadá, ale nejsmutnější na tom je, že za těch 90 minut utrpení a nudy stojí právě jen ta scéna, takže pokud si o tomto filmu chcete udělat obrázek bez újmy na zdraví, doporučuji na youtube vyhledat pouze tu jednu scénu a absolutně o nic nepřijdete. Zbytek filmu nelze hodnotit jinak než odpad. Celý film působí spíš jako výsměch a nikdo Megažralok vs obří chobotnice snad ani nemůže brát vážně ( doufám, že ani tvůrci ne), protože je to sračka na entou.

plakát

Once (2007) 

Byl jsem okouzlen. Okouzlen malou, nezávislou romancí, která se nevtírá umělými momenty. Prostě vám vypráví příběh o lásce a hudbě a je na vás, zda-li ho pustíte k sobě. Za irského, ryšavého barda Hansarda hraje především jeho kytara a charizma. Přesto Once obsahuje originální nápady ( myslím, že bychom si ještě chvíli počkali, než by v americkém mainstreamu zrealizovali scénu s vysavačem, aniž by to nebylo kompletně trapné), divák je filmem pozván i na menší folklórní odchylku, ale právě v těchto chvílích skvěle zafunguje výtečný soundtrack. Celkově je OST k Once vynikající a díky získanému Oscaru za skladbu "Falling Slowly" i hlavní magnet pro většinu diváků proč film zhlédnout. Přesto jako dlouholetý a loyální fanoušek irské kapely The Frames (kde je Glen Hansard frontmanem) musím říct, že už Hansard složil mnohem lepší skladby než Falling Slowly, ale přesto je na prvních několik poslechů vážně kouzelná. http://www.youtube.com/watch?v=rqsaETH5_J0&feature=related

plakát

Poslední vymítání ďábla (2010) 

Zklamání. Současný fenomén točit horory na obyčejnou ruční kameru za účelem získání co možná největší reálnosti je sice obdivuhodný, ale cítím se tím už být trochu přesycený a The Last Exorcism to odnáší nejvíce. Původně jsem byl dost zvědavý, jak bude tento styl fungovat ve vymítačském subžánru a mohu říct, že zrovna zde mi to vadilo nejvíce. Atmosféru to až na jednu noční scénu vůbec nenazovalo a do poloviny filmu se prakticky nic neděje. A divně otevřený závěr vše jen podtrhnul. Někdo se snažil o závěrečný efekt v Záhadě BlairWitch? Opět to nefungovalo tak, jak asi tvůrci zamýšleli... Opravdu hořké zklamání.

plakát

Pohřben zaživa (2010) 

Buried je kvalitní klaustrofobický thriller, na který jsem se řádně těšil měsíce dopředu. Ryan Reynolds si zde užívá své One-man show a podobně jako třeba Farrelovi v Telefonní budce to jde náramně. Mezi největší klady filmu patří právě zminované herectví R. Reynoldse a atmosféra. Ztísněnost, pocit bezmoci je využit na stoprocent. Bohužel se zaplněním celkové stopáže nápady je to občas trochu horší ( smysl akční scény s hadem mi naprosto unikl). Film má pár hluchých míst a scénář mi přišel lepší u Telefonní budky, která byla napínavější. Abych furt jen nekritizoval, musím pochválit závěr, který mě dostal. Myslím, že tomuto geniálnímu námětu by zkrácení stopáže určitě prospělo, ale co už. Doporučuji.

plakát

Odpor (2008) 

Filmy Edwarda Zwicka mám rád pro svoji epickou podstatu a výpovědní hodnotu. Ani Odpor není vyjímkou. V popředí hrají dva dobří herci ( osobně mě nejvíce zaujal Liev Schreiber), ale i Craig se ukázal jako schopný herec, jemuž jsem jeho vůdcovské dilema věřil do nejmenšího detailu. Hudba Jamese Newtona Howarda je líbezná a do tématiky a prostředí filmu zapadá skvěle. Zatím jsem film jenom chválil a vy si možná říkáte, proč dávám průměrné hodnocení. On Zwick nenatočil vůbec špatný film, problém je, že celkově film působí jen jako slušně odvedená rutina, kterou jsme už měli možnost vidět x-krát dříve. První třetina má slušný rozjezd, ale následně napětí zamrzne spolu s uprchlíky v lesním táboře a závěrečná bitva je například oproti té v Posledním samurajovi zatraceně slabé kafe. Zajímavé na tom filmu je, že celý film zhruba tušíte, kdo kdy a koho zachrání, ale stejně vás to baví dokoukat až do konce. Na jedno zhlédnutí slušné.