Scaevola

Herecký chameleon opět ukázal svou sílu a nikdo mi nevymluví, že N. Cage je vzdor výběru svých filmů geniální. Samotný snímek stojí zcela na jeho výkonu, přestože se scénář poměrně účinně snaží parafrázovat (či snad parodovat) post-postmoderní kulturu prostřednictvím fantastické zápletky. Ta ostatně zůstává nevysvětlena tak, aby vyznění působilo ještě úderněji se svým zneklidňujícím poselstvím. Snad by bylo záhodno si ještě více pohrát s prolínáním snů a skutečnosti, ale je jen mrzká výtka ve srovnání s výtečným celkem.

Očekával jsem prostinkou akční řežbu, avšak dostal jsem náročné drama se sociálním i psychologickým přesahem, pročež zcela chápu kulturní status hodnoceného dílka. Co mi ale nejde pod vousy, je neherectví mladinkého S. Stallonea, kostrbatý střih i zbytečně dlouhá a samoúčelná pasáž v jeskyni. Snímek se zajisté může pyšnit podařeným vyprávěním o antihrdinovi prostřednictvím jiných postav i stupňováním napětí (zjevení generála mi vzalo dech!), a konečně i nečekaným protiválečným vyzněním, ale ani tak se optikou uplynulých čtyřiceti let po čistě technické stránce nevyhoupne nad zábavný, nicméně neobjevný průměr. Snad bych hodnotil jinak, kdybych ho byl viděl kdysi dávno, ale nyní nemohu jinak.

Třetí díl vyjde dosti podobně jako díl druhý: Střet s realitou vyčpělé normalizace, morálně nepatrně problematický románek postrádající katarzi a excelentní gagy z hlavy nedostanu. Jen básnictví se trochu omrzelo a většina hlavních postav už nemá co hrát.

Uff... tvůrci se rozhodli vyložit všechny karty, které si ještě šetřili, a přišli s geniálním nápadem (a to není ironie), že pět řad je až dost. Finále tím získalo nečekanou údernost, uzavření většiny zápletek dává smysl, a dokonce i nějaké ty sebemrskačské a satirické vtípky se povedly. Závěr sice nezdobí tolik úmrtí, kolik bych jich v animovaném seriálu čekal, ale závěr je snad opravdu závěrem a z něj si odnáším příjemný pocit patřičně epického, byť velmi trhlého dobrodružství.

Dlouho jsem dumal nad výsledkem, ale nakonec musím konstatovat, že další historické drama mistra Scotta mne tentokráte nenadchlo. Ba co víc, ani mne neuspokojilo. Příliš široký záběr tak turbulentního období, jakým byla Velká francouzská vzpoura a následné války, a autorova snaha zachytit především politické a vojenské události řemeslně co nejpoctivěji bohužel vedly k tomu, že není možné se filmovému Napoleonovi dostat pod kůži. Jsou tu sice náznaky jeho nelidského velikášství v kombinaci s emocionální neobratností a sebestředností, ale po celou dobu jsem měl pocit, že sleduji málo fundovaný dokument, který se dramaturgickou chybou rozlezl na dvě a půl hodiny. Samozřejmě si nemohu stěžovat na výpravu, kostýmy a filmařskou zručnost, ale rytmus a údernost vyznění silně pokulhávají vzdor roubovanému pacifismus. Vlastně se naskýtá podobná výtka jako u nedávného Na západní frontě klid: Když už chci upozornit na skutečnost, že za Napoleonovy vlády zemřelo zbytečně toliko lidí, proč se tedy opájím vizuálem vojenského běsnění? A bylo-li cílem vykreslit osobnost císařovu, proč se neomezit na jednu epizodu z jeho života namísto pětiminutových, příběhově téměř nesouvisejících skoků po celé Evropě? Mnohé sice zachraňuje jednotící linka založená na vztahu k první manželce Josefíně, nicméně i tento motiv je upozaděn a po většinu stopáže selhává. Jako vždy vnějškově úžasné zpracování tak v mých očích protentokráte bohužel postrádá nejen duši, ale i smysl.

Nekoná se žádná událost roku ani se nejedná o kdovíjaké umění, ale bez problémů jsem na to tvůrcům skočil: Pohádkový úvod se rychle mění v survivalový thriller, který se obratem převtělí v akční finále ve stylu Predátorů, a dokonce dojde i na (poměrně dlouho očekávatelný) zvrat. To všechno dokresluje nucené protlačování něžného pohlaví do rolí, které jim příliš nesedí (teď jsem asi kecnul něco proti dobrému vkusu, že?), takže dětem raději nejprve přečtu klasické pohádky, aby vůbec věděly, co vlastně snímek dekonstruuje (ano, vím, že už to není ani ta dekonstrukce, ale vážně míněná propaganda). Ale nic z toho mi nevadí, protože jsem se u odsýpajícího filmu královsky bavil, hrdince jsem fandil a drak se vyjma několika výtek k fyzice podařil.

Třetí sezóna trošku ztrácí dech, protože se vzdaluje od svých jednoduše přímočarých začátků a v souladu s pravidly fikčního světa buduje širší, řekněme epičtější zápletku. Tato snaha je ve finále korunována působivým, a především zábavným úspěchem, nicméně hlavní hrdina se v průběhu jaksi vytrácí, protože už se nemá kam posunout, a pozornost se přesouvá na postavu K. Sackhoff. Ta je sice ve svém oblečku až nemístně sexy, avšak celé její kouzlo se rozplyne, jakmile si sundá helmu. Věrnému divákovi tak nezbývá, než se opájet hudebním doprovodem a přemítat, jestli by nebylo lepší už dílko definitivně ukončit.

A po druhé sérii zvedám hodnocení na maximum, protože vzdor všemu kovbojskému hávu, poklidné epizodičnosti a herecké nekromancii tohle jsou Star Wars s celou svou mytologickou epikou a napětím do posledního záběru.

Příběh se obejde bez jediů i sithů a bez většiny z nejcharakterističtějších prvků fikčního univerza (takže už to není Star Wars), a přitom je čistší, přímočařejší, a především přehlednější než většina z nové filmové produkce. Nemá smysl rozebírat podařené efekty a výpravu, ale musím se zastavit u odvážné stopáže, která naštěstí nemusí plnit žádné vnější podmínky a zaměřuje se pouze na odvyprávění epizodického děje. Bohužel ve mně přes všechny klady zbyl pocit, že podruhé seriál vidět nemusím, ač jsem zvědav, co tvůrci vymyslí pro druhou řadu.

Druhá podmořská výprava mne kupodivu přesvědčila o něco více než první smočení nohy snad díky rodičovským peripetiím, ale ani tak jsem po většinu stopáže nevycházel z údivu nad absurdní přepáleností. Rodinná linka nefunguje, protože maminku vyškrtal ze scénáře nesouvisející soudní spor, hrdina disponující pouze nesympatickým hulvátství proplouvá dějem, aniž by vlastně věděl co dělá a k čemu to bude, a záporný hrdina (ten afroamerický) vzdor mystické pomoci nikdy neměl šanci, protože prostě bojuje proti Aquamanovi, kterému tedy nemá cenu fandit. K závěru přibyli ještě ospalí a opsaní nemrtví a výsledek představuje otázka, proč vlastně nefandit P. Wilsonovi, který jako jediný dává smysl. Myslím proto (spoiler), že pro celý fikční svět DCEU je příznačné, že právě jemu je věnována úplně poslední scéna, kterak pojídá brouky.