Marigold

Úmyslně apatická detektivka o unavené spravedlnosti a jednom případu, který se pro hlavní postavu osamělého komisaře stane noční můrou. Vysoce relevantní ztvárnění násilí na ženách a institucionálního victim blamingu, především ale krásně depresivní procedurál o naději a marnosti. Moll po Only The Animals opět skvěle.

Le Carré v prostředí muslimské univerzity. Přiznám se, že jsem chvílemi prd rozuměl, co se děje a proč mě to má zajímat. Je to vypravěčsky tuhé, charakterově nezáživné a tak nějak na půl plynu.

Magický realismus aka mezi dětstvím a smrtí na portugalském venkově. Neobjevné, ale osvěžující a poetické.

Nihilistický Kaurismäki po flašce metanolu a ráně sekerou do hlavy. Deadpan mrtvý na spodek i vršek.

Absolutně nejsem cílovka téhle neurotické anabáze ženy 35 plus, přesto tomu přiznávám určité kouzlo a vtip. Jen ten tón a infantilní animované vsuvky mě z toho vytrhovaly.

Výtvarně i režijně nádherný spirituální cestopis Islandem 19. století, ale dramaticky je to extrémně podchlazené, enigmatické a tím pádem hodně odtažité.

Nekompromisní morální procedurál o ztrátě věnečku dospívající hrdinky. Vedle panenství se tu hraje o něco víc - první (a možná zásadní) kompromis s komunistickou mocí v Rumunsku 70. let. Precizní, antiklimaktické (nejspíš jediná vada na kráse) a vysoce relevantní.

Film elegantně demonstrující zkreslenou optiku náctileté oběti a pravou povahu sexuálního násilí v rodině, které nespočívá v ubližování, ale komplexní manipulaci s tím, co pokládáme za normální. Famózní výkon Zeldy Sampson.

Coming of age, jaký může vzejít leda z Quebecu. Na pomezí okouzlené euforie a hororu.

Kultivované, hezké, ale taky doslovné, předvídatelné a operující s takovým tím "cestovatelským patosem pravého poznání", který mě krapet irituje.