Marigold

Přeplácané, zahlcené falešnými stopami, bizarní / hororové jen okrajově a ve druhé polovině třeskutě nelogické a nudné. Přitom ta premisa se strašidelným domem a creepy sousedy je chytlavá a Watts / Cannavale jsou fajn pár. Bohužel vyvrcholení je jak Poirot po oboustranný mrtvici a tý moralitě o hamižnosti se nedá moc věřit.

Je to zlobivej kluk, ten Ethan, ale přiznejme si, že bez jeho masitýho glam rockera by tohle byla sotva trochu strašidelnější epizoda Macha a Šebestový, který průběžně dochází kredit. Nápadů je tam pár, ale nejsou úplně nejvíc dotažený. U Derricksona trochu překvapí kolísavost tónu, ty goofball elementy jsou fakt úplně mimo. Celkově z toho fakt nejsem nijak unesenej, dávám spíš černej balónek. Deliver Us From Evil bylo možná corny jako prase, ale mělo hutnou atmošku. Tohle osciluje mezi roztomilou Stranger Things baladou a nanicovatým žánrovým hybridem. Příště už mu to nevezmu.

Všechno, co je špatně na českém filmu, úhledně na talíři. Mizerně napsané civilní dialogy, které zní jak zaseklá deska, absence jednotící režijní koncepce (část filmu vypadá jako artovka, část jako reklama na Kofolu), toporné herecké výkony a neschopnost ústřední tezi filmu doplnit čímkoli, rozvinout ji, prezentovat morální dilema jinak než jako patetický monolog. Už jsem vzdal naději, že se byť jen přiblížíme schopnosti Rumunů nacházet velké dějiny v obývácích běžných lidí. Tohle mě ale stejně šokuje. I to, jak už část publika otupěla a Slovo bere jako dobrý film.

Je to taková Östlundova Vyšší moc z Wishe. Dílčí scény jakž takž fungují, ale čím víc se film zaplétá do otravných, hašteřivých a malinko přestřelených postav a jejich neustálých střetů, tím méně to všechno dává smysl. Poslední třetina už je hodně na efekt, navíc emancipace hlavní ženské postavy je dramaticky úplně mimo. Vycpávání klasickou hudbou fakt nezakryje psychologickou rozklíženost. Body hore za dánského Obi Wana Kenobiho, který v maríně obskakuje otrávené polské paničky.

Lehce anemická záležitost tak nějak napůl nakročená k radikálnímu feministickému statementu a napůl k tradičnější impresi ze života celebrity, která boří zažité představy o krásné císařovně. Krieps je opět vynikající, ale režijně to dost kulhá, je to upracované a občasné provokace typu chlapa s náušnicí, zapomenutého mopu nebo moderní hudby to úplně nespasí. Kreutzer se vrací k oblíbenému tématu ženského neklidu, překonávání vnitřní sešněrovanosti, přidává kus císařské impotence a mrtvolných habsburských konvencí. Vlastní korzet konceptu to ale úplně neprodýchá a výkřik vzdoru v tom spíš zaniká.

Ale no tak hárd no, přes hodinu to jede měkce, wanking povislýho dicka si to kompenzuje něžným oslovováním dívek a pokusy o fekální humor, který nemaj ani nápad, ani smrad... naděje, že to bude radikální vomitózní kefír a český Jackass ztroskotává na situační nedomrlosti a taky faktu, že Marty je trochu režisér po obrně. Na závěr si to celkem příjemně sedne na píštěl, Gutalax zařvou své kultovní ahoj přátelé, suché i čvachtavé gagy najednou pasují a docela to frčí, byť prvenství si z vozíčku v klidu urvou sviňáci z The Tap Tap. Čekal jsem, že to bude radikální scheisse a skutečný vyhlášení války korektnosti, ale je to spíš takový příjemný posezení s kámoši na Mácháči, na kterém si občas někdo vlhce usere do starých trenek. Nic proti, dám to rád, ale můj věnec zůstal vcelku.

Jsem s tím v míru. Je to režijně totálně nevyrovnané (srovnání úvodní scény z Jedi chrámu a naprosto parodické honičky lupičů a Leiy je neúprosné), scenáristicky je to bordel, postavy se potkávají a odcházejí jakoby uprostřed něčeho podstatného. Trpí to Disney syndromem SW - má to strašně omezené mantinely, protože víme, kam to směřuje a ještě si je to zužuje tím, že to do hry vtahuje úplně zbytečně známé postavy v ústřední roli. Jenže jako kolekce hezkých set pieces, temné atmosféry inkviziční periody a zachmuřeného Ewana, který by vytáhl emoce i z hromady sušeného trusu, to prostě tak nějak funguje. Pokud si odmyslíme, že i nejlepší nová postava, posedlá Třetí sestra, nakonec moc dramaticky nedává smysl a očekávaný duel Bena a "vy víte koho" skončí předčasným odchodem jednoho týmu do šaten, je to vlastně přiměřeně zábavná a atmosferická jednohubka ze světa, který začíná připomínat mosteckou hnědouhelnou pánev. Akorát producenti už by se mohli smířit tím, že Leia, která se ledva přestala pomočovat a digitálně vyhlazený boomer Anakin možná nejsou to, co fans SW chtějí.

Úsečná, věcná a mrazivá rekonstrukce jednoho z nejbizarnějších únosů v dějinách. Je to poskládaný čistě z dobový footage, nic to nevysvětluje, nezasazuje do kontextu, jen to střízlivě zachycuje 54 hodin a nihilistickou mediální frašku, která se překlopila v dost brutální tragédii. Mám pro tyhle procedurální střiháky slabost a už dlouho mi žádný nesedl tak jako Gladbeck. „Ich scheiß auf mein Leben“

Totálně nefuknční dějový věšák na repetitivní akční scény, který skáče jako blecha jen proto, aby nakonec odvyprávěl už několikrát vyprávěné, ale mnohem neobratněji a bez emocí. Scénář je naprosto katastrofální, režie akčních scén sice šilhá po ose Bourne Bond, ale ani v tom není extra zručná. Nakonec je to směs nepřehledné dinosauří MMA a sira Attenborougha po těžké mozkové příhodě.

Úmyslně apatická detektivka o unavené spravedlnosti a jednom případu, který se pro hlavní postavu osamělého komisaře stane noční můrou. Vysoce relevantní ztvárnění násilí na ženách a institucionálního victim blamingu, především ale krásně depresivní procedurál o naději a marnosti. Moll po Only The Animals opět skvěle.