Marigold

Poprvé mi vůbec nevadila Boylova povrchnost. Ta inscenace je obdivuhodně konzervativní a až na pár "boylovských" úletů (lokomotiva, ptáčci) přináší jen technicky precizní a herecky zcela virtuózní kreace s několika bezmála geniálními momenty, v nichž Boyle dokázal minimem prostředků vyjádřit věci grandiózní, které hýbou vědou i uměním po staletí. Bez nadsázky, že si na nejlepšího Boyla budu muset zajít do kina a že půjde o přímý přenos divadla, to bych fakt neřekl, ale poprvé jsem z díla tohoto rozmařilého efektáře odcházel s čertovským knedlíkem v krku. Apropos, Benedict Cumberbatch je bůh... je to definitivní.

Takové barevné mauzoleum Václava Havla. Film tak strašně přetížený úmyslnou absurditou, nevkusem a různorodými vlivy, že v něm zaniká jakýkoli osten původního textu a bohužel stejně vadne i jeho smysl. Je to úplně stejný syndrom, s jakým se po smrti Petra Lébla potýká Divadlo Na Zábradlí. Smíchat Čechova, Shakespeara, western, první republiku, totalitu, podnikatelské baroko a spoustu dalších ingrediencí tak, aby měl výsledek jasně daný smysl a něco skutečně vypovídal, to je výsada velkých režisérů. A tím Havel (při vší úctě k němu) prostě není. Odcházení je místy docela roztomilé a zábavné, ale jako celek působí bezbarvě a zbytečně. Nevím, co tím chtěl básník říci - i když mám jinak jeho verše strašně rád.

Tři důvody, proč by měl našinec Draquilu vidět: 1. Přehledné a věcné rozkrytí toho, jak může demokracie posloužit jako zástěrka totalitě (berlusconismu) 2. Modelová ukázka toho, jak snadné a neproblematické je pro některé (početné) jedince existence ve zjevně normalizované společnosti 3. Technicky brilantně zpracované, živé, s výborným hudebním podmazem a exkluzivní kamerou... Sabina Guzzanti odvedla skvělou práci a kdo si myslí, že se to týká "jen těch bláznivých Taliánů", měl by se občas rozhlédnout kolem sebe. Iluze "levné svobody pro všechny za príma cenu" může totiž snadno sloužit jako rouška sprosté a populistické manipulace, za níž stojí porušování zákonů a svět zločinu. Nedělám si iluze, že by se u nás pár podobných, byť lokálně zmenšených, politických zázraků také nenašlo.

Grandiózní příspěvek k obřím hovězinám kapitalistického realismu, přikrytý hodně řídkou rouškou "doku-kamery" a dynamickou válečnou akcí ala Black Hawk Down. Liebesman krom občas povedených vykradaček Scotta / Bigelow naprosto selhal, ten film je absolutně nefunkční, nezajímavý, zcela postrádá emoce a doslova přetéká pekelnými dialogy, které ve zvoleném pseudo-autentickém tónu vyprávění odpudivě trčí (... nesponzoroval ten film U. S. Marine Corps náhodou?). Občas hodně zaskřípe i vizuál (odpudivé digitální figurky), ale ono to v té kakofonii všech složek zanikne. Film bez koulí, bez hlavy, bez paty a bez kouzla. Dokonalé naplnění škatulky epic fail. Četl vůbec někdo ten scénář, než tomu přiklepl rozpočet? P.S. Pro šťouraly... Kapitalistický realismus není můj výmysl, ale běžně používaný termín - na propagandistické filmy jako Den nezávislosti či právě Světová invaze opravdu pasuje (ohrožení demokratických hodnot primitivní ničivou silou z neznáma, vůdčí osobnosti z armády či politiky, které vedou kolektiv neochvějně k vítězství...) Ideologie žije dlouho a blaze...

Typický Verbinski. Nápady je to natlakované k prasknutí, během pár minut je to schopné semlít Leoneho, Coppolu i Baye a jen tak si to lehce krkne. Jako westernová besídka je to mnohem funkčnější než jako filmový celek. Rozptyl jednotlivých částí je až surreálně štědrý, takže výsledný dojem je poněkud neposedný. S připočtením českého dabingu to kecavého chameleona stojí pátou hvězdu, což nic nemění na faktu, že se nejspíš jedná o animákový vrchol sezóny.

Dánská dramata začínají mít happy endy? Svět je nepochybně v prdeli. Bier kráčí podobnou cestou jako kolega dogmatik Vinterberg. Její drama o vině, násilí a odpuštění je výtvarně libé, vkusně a tak trochu literárně završené. Několik věcí se mi opravdu líbilo: typická režisérčina práce s krajinou, která slouží jako zrcadlo duševních stavů postav, výborně vymodelované i zahrané postavy, netuctové využití africké linie, která koresponduje a prohlubuje tu dánskou. Lepší svět obsahuje úctyhodnou porci tradičních severských námětů: smrt, pomstu, truchlení, sociopatické chování, a to v překvapivě koherentním skupenství, které svědčí o výtečných schopnostech Bierové a její dvorního scénáristy A. T. Jensen. Bohužel, ze završení tak odkopaný nejsem. Nemám nic proti ideálu bezpodmínečné lásky, ale nelze přehlédnout, že autorka v závěrku postavy spíše zneužívá a z filmu se vytrácí pnutí i plastičnost a o slovo se přihlásí dosud dřímající angažovanost. Navzdory tomu, že katarze je poněkud jalová a chtěná jde o další z řady důkazů, že Dánové umí zobrazit současný krizový stav Evropy bez křeče a ideologických frašek.

Milé překvapení. Damon a Blunt se k sobě čile mají a Nolfiho pokus zpestřit romanci (ex)kongresmana a tanečnice sci-fi prvkem "kontrolórů osudu" vyšel, obzvlášť proto, že v jeho retro přístupu je cítit nadsázka a ne pokus vytěžit z Dickovy povídky něco extrémně efektního. Proti sobě tak stojí zamilovaný politik a roztomilá ekypa úředníčků v kloboučcích, v jejichž ošoupaných notesech je vepsána jakási přehledná pravděpodobnostní mapa světa. Pokud v tom přestaneme hledat filozofickou konzistenci či logiku, odmění se nám Správci překvapivě svěžím mixem thrilleru a romantického dramatu. Oproti 500 Days Of Summer či Věčnému svitu nemají sice tak úplně vyhraněnou poetiku, ale debutant Nolfi je hodně zručný a ví, co chce natočit. Po prvotní skepsi a úvodním sarkasmu (čtyři strejdové v hučkách řídí svět? WTF?) už jsem se jen a pouze skvěle bavil ( i když sem tam se zdviženým obočím), což u filmových lovestory většinou nedělám. Body pro Nolfiho. P.S. Konečně jsem pochopil, kde se vzal pan Tau.

V crackových výparech a v zápachu peroxidu na boxerský Olymp. Sympatická, byť nedůsledná, syntéza royckovské žánrovky s rodinně-sociálním dramatem, která tak trochu netuší, na kterou stranu mlátit víc, tak tam radši sype jistotu. Díky Balovi a hodně šťavnatému finále vítězí především sympatie, i když otázka, proč Aronofsky sáhl po efektnější pomádě z Čajkovského mě nepřestává trápit. "Fighter" je prostě skromnější a sympatičtější látka. A nejenom proto, že má koule.

Vykořisťovatelský film... vybraně natočená a nazvučená ukázka koloniální fantazie s přidanou hodnotou v podobě očistné katarze. O Indii Milionář z chatrče nic nevypovídá, jen si ji vypůjčuje jako vycpávku do soucitného šrapnelu mířeného na západního diváka. Esence soudobého ideologického eskapismu, jakkoli strhující po technické stránce. Tomu filmu nevěřím ň. Boylova posedlost neviditelnou rukou osudu je z tohoto pohledu typická - jen křiklavé barvy na prázdném betonovém bloku "zaručeného hitu".

Fat old man... to bohužel neplatí jen o bohatýrském korpusu Johna Waynea, ale i o bohatýrském korpusu téhle nostalgické westernové podívané, která viděna současnýma očima doplácí na proklatě těžkou zadnici. Navzdory několika pěkným místům je to jen taková plakátově sytá koňská estráda pro penzisty, která zejména po starozákonně potemnělém remaku Coenů vypadá jako hodně muzeální exemplář.