Santa666

Rychlí a zběsilí jsou rychlou otočkou na ručce a zběsilým návratem zpět ke kořenům série. Nejenom že zcela ignorují dědictví předchozích dvou snímků, oni ho zašlapávají do země a na jeho místě se snaží postavit oslavný pomník prvního dílu. Návrat minulých motivů v podobě jednání na hraně zákona, krysáctví a upozadění aut ve prospěch příběhu o osobní pomstě vmetává do tváře jasné poselství, že tady se na originalitu nehraje. Spíš než samostatný film ale čtvrtý díl série připomíná ujištění pro fanoušky, že série je v dobrých rukách a že nepovedená rozhodnutí z minulých dílů se už nebudou opakovat. Řemeslně skvěle natočené, ovšem díky své sterilitě v otázce zábavnosti ztrácející na více stylizované předchozí filmy.

Nevim, kolik verzí v distribuci koluje. Já viděl tu, ve které se Melissa McCarthy pitvoří v uzoufání nudných konverzačních scénách proložených příležitostnou, neumně zrežírovanou akční scénou či rádobyhumorem v podobě postavy Jasona Stathama. Rád bych se ale podíval i na tu verzi, ke které je přibalený to piko, abych si to taky pořádně užil.

Klasická hororová nuda bez nápadu, ale s přesvědčením, že je mnohem víc než to, co je. Z pohodlně odsýpající první půlhodiny se film překlápí do jedné hodiny opakování jedné a té samé scény v různých variacích. Snímek pak selhává ve všem možném, od navození atmosféry strachu po dodržování logiky chování "toho". Hloubku to nemá. Ty metafory si strčte někam. Stejně je to nakonec jenom prostoduchý sdělení o tom, že předmanželský sex je špatný. M'kay?

Komorní studie zodpovědnosti a toho, co to znamená být hlavou rodiny. Ruben Östlund je neuvěřitelně talentovaný režisér, který dokáže vytěžit drama z běžných situací a to pomocí nekonvečních prostředků. Ve Vyšší moci si tak počíná pomocí absence hudby a zdůrazněním zvukových efektů, jež by bez kontextu málokdo bral jako dramatické (skřípání ocelové konstrukce, sněžení). Režisérova ruka je znát i na výkonech, které dokázal z herců Östlund dostat. Snad jen s vyjímkou dvou dětských herců se na adresu žádného z představitelů nedá říct nic špatného. Vyšší moc je autorské zjevení, které plně vyzdvihuje Östlundův talent a dělá z něj jednoho z režisérů, na které bychom měli v budoucnu dávat pozor.

Pan Nikdo je příkladem filmu, který si hraje na něco, k čemu má na míle daleko. Totiž na intelektuální, pointou vytříbený snímek. Ve skutečnosti ale celé pozornost vyžadující několikastupňové vyprávění vede k naprosto neuspokojující pointě. Van Dormael vodí dvě a půl hodiny diváka za nos, přednáší mu na první pohled hluboké myšlenky v očekávání orgasmického zakončení, kdy do sebe všechno zapadne jako chrup orovnátkovaného dítěte. Pak ovšem přijde konec a uspokojení je to tam. Vážně, takhle neuspokojivý konec se jen tak nevidí. Nejenže je dost naivní a nelogický a staví diváka před otázku, k čemu vlastně bylo to prokládání příběhu vědeckými teoremi a hypotézami. Hlavně ale dělá z předchozích ne nijak zábavných dvou a půl hodin nepotřebnou frašku, která se svými prkennými dialogy a snahou zaujmout diváka barevnou kinematografií byla jen nekonečná vlna pseudointelektuálního průjmu.

[Lehké, neznatelné spoilery] Excelentní filmařina, která hází bobek na nějaká příběhová šprťouchlata a vystačí si se stokrát ohranou cestou klaďase k cíli s tím, že mu cestou pod nohy hodí pár překážek a sem tam ho postaví do solidní louže. To vše se ovšem odehrává na pozadí skvěle vymyšleného světa, kam čápi a vrány nelétají a Británie je fašistickou zemí, plnou dohledu nad obyvateli a nekompromisně se vypořádající s ilegálními imigranty (Sex Pistols souhlasí). Ten potenciál tam byl, Cuáron ho ovšem smetl ze stolu a zahladil několika naprosto skvělými dlouhými záběry, v jejichž srovnání bledne závistí i Gravitace, a dokonalou prací s kamerou celkově.

Škoda, že se film bere vážně a místo toho se nedrží brakovitosti krásně reprezentované ohavným CGI lvem. V téhle podobě je snímek pouze neúspěšným pokusem o coolovost třístovky a choreografické hody Spartaka. To vám ale nevyjde, když hlavní hrdina v životě neviděl, jak má člověk správně běhat nebo házet kopí. Dvě hvězdy za to, že jsem se u filmu dost nasmál a chyběl mu jen kousek k pořádně guilty pleasure.

Čtyři hvězdičky jenom proto, že s horrorovými filmy mám velice málo zkušeností a tak jsem zřejmě většinu odkazů na ostatní díla nepobral. Ale i tak mě svědil pravý ukazováček, který chtěl nekompromisně kliknout na maximální hodnocení. Snad se po zhlédnutí více horrorovek dostaví ta pravá filmová extáze.

Takhle by asi vypadal animák, kdyby se ho rozhodla udělat skupinka pošuků z ulice, kteří celý den sedí u Tumblru, smějí se tamním bizarnostem a představují si, jak by je mohli zapasovat do normálního života, o kterém samozřejmě nemají žádné ponětí. Ale protože ho dělali jakžtakž normální lidé, je z toho jenom nejzábavnější animák roku..

Vizuální veledílo, díky kterému se může do vesmíru podívat i Jarda ze sousedství, který si na zahradě staví z kusů kartonu první skutečnou vesmírnou loď na hyperpohon a na balení koček.