playboxguest

Tak na mě pod stromečkem vykoukl Playstation 3 a jelikož se mi PS2 už nějaký čas válela netknutá pod tv a na kompu dělám všechno možné, jen k instalaci her (a že jich tu mám) se ne a ne donutit, ztratila jsem pojem o novinkách ve videoherním světě. Rozhodla jsem se tedy, že si dám re-play tohoto pořadu pěkně od prvního do posledního dílu a doženu díry v orientaci. Momentálně mám za sebou prvních 13 dílů a musím uznat, že jsem se ani u jediného nestačila nudit. Pětadvacet minut na jeden díl je tak akorát, veškeré reporty, recenze apod. mají perfektní stopáž a kritika je taková, jaká má být. Pochválí klady, porýpe zápory, sem tam přizve i někoho z venku, kdo z nehráčského pohledu hru posoudí (což považuji za velký klad), přihodí kopec ingame videí a sem tam pobaví i známým to scoráckým humorem. Krom Tukana se navíc objevují i další redaktoři zmiňovaného magazínu (alespoň jak score pamatuji, už cca dva roky jsem ho neměla v ruce) a sem tam se zastaví i Honza Modrák, aby nám řekl, co je nového ve světě PS3. Já si nemůžu stěžovat, přesně takhle má pořádný herní pořad vypadat, je vidět, že ho mají na svědomí opravdoví fanoušci herního světa, kteří dané tematice perfektně rozumí. Pět hvězd nedávám jen proto, že re-play přece jen, vzhledem ke svému informativnímu zaměření, není na opakované sledování, ale ty čtyři jsou setsakamentsky silné. Abych se přiznala, baví mě jeho sledování v těchto dnech víc jak samotné hraní her a sledování filmů. Game Page je mrtvev, ať žije Re-play.

Dlouho jsem se tak nad žádným, a ještě ke všemu českým, pořadem nepobavila. Zahlédla jsem v práci asi půlku čtrnáctého dílu, načež jsem si po příchodu domů sehnala nejdříve pět dílů a pak i všechny ostatní, které jsem následně za dva večery sjela a musím říct, že se mi málo kdy stane, abych se u zavedeného konceptu dokázala tak smát ještě při desátém díle. A já se vážně smála. Fakt výbornej kousek s celou škálou zlatých českých charakterů (dělám v báru a přesto mě kolikrát dokázala komunikace některých dvojic zaskočit), tak trochu i psychologickej reality majstrštyk, aneb každý funguje trochu jinak a není nudné to sledovat. Blonďatá dáma s "Prckem" v druhém díle u mě zatím jednoznačně vítězí, její přístup mě dostal do kolen a jeho reakce též. 80%

Stejná binge watching návykovka jako jiné show od Netflixu (Love is blind, Too hot to handle atd). Skoro jsem nestíhala chodit včas do práce. Natočit tuhle show u nás, je to nejspíš samá pomluva, závist a hádky, nevěřím, že by se u nás budovala taková "skutečná" přátelství, už jsme prostě takoví. Americká verze The Circle (pořád nechápu, proč se štábu vyplatilo přivézt všechny účastníky z USA do britského Salfordu, ale ok) je dost pozitivní a přátelská. Účastníci jsou ten typ, kdy jsem si u úvodních videí říkala: "Pane Bože, tak ty seš dobrej k***t" (Joey, Chris...), aby mi ti samí lidé, k mému překvapení, po několika dílech přirostli k srdci a bála jsem se o jejich existenci při vyřazovačkách. Finální čtyřka je pro mě ve výsledku nezapomenutelná banda lidí se srdcem na správném místě a sama bych je brala za kamarády. Nečekala bych, že se někdy "udělám "do reality shows ale ty Netflixovské mě fakt baví. Jen v případě Circle mě mrzí, že se zatím neobjevil žádný "reunion" díl, informující o tom, jak to bylo dál, jak to má teď Netflix ve zvyku u jiných reality (zmíněných na začátku) i dokumentů (např. Pán tygrů). Těším se na verze z dalších zemí. USA to u mě začala hodně slibně.