SjamK

Příjemné pozastavení. Ústřední dvojice postarších manželů byla bezchybná (obrazně i doslova), výborné herecké výkony Jima Broadbenta a Ruth Sheen. Jejich typicky anglický domek s krásnou zahrádkou se stává místem pohody a bezpečným útočištěm mnoha jejich přátel. Další rok je pěkný film a svým způsobem se určitě dotkne každého. Proti hlavní myšlence proto nemám námitek. Jen je škoda, že nebyl dán větší prostor některým z vedlejších postav, párkrát jsem v tomto směru měla pocit jisté nedomyšlenosti. Co mě brání hodnotit čtyřmi je ale především stopáž. Film je poměrně roztáhlý a přestože se mi líbil, už někde před polovinou jsem se začala pravidelně dívat na hodinky. Nejsem si jistá, jestli bych to dokoukala podruhé. Možná někdy další rok :)

Když se mě ptají, jestli jsem četla Harryho Pottera, odpovím popravdě, že ano... Druhá část pravdy je ale taková, že už pomalu ani nedám dohromady jména všech dílů (kolik že jich vlastně je?), pletu si postavy, hůlku jsem zlomila a kouzla si nepamatuju :) Vlastně už jsem Pottera hodila za hlavu, stejně jako včerejší úkol z matematiky. Pokud vím, tak za záchranu před pádem do věčných pekel vděčím jedinému: filmům o HP (alespoň těm, co jsem viděla). Takto jsem zatím nebyla vyloučena z elitního klubu "způsobilých lidí" (rozuměj lidí, kteří si stále můžou dovolit předstírat, že ví, o co jde, když se řekne slovo... no třeba... eeh... no, prostě něco z Pottera.) __A teď k věci, vlastně k filmu. Relikvie smrti vpodstatě překvapily. Jako záplata na "mezeru v pátečním plánu" posloužily výborně. Byť jak byť, nenacházím nic zásadního, co by mi nedovolilo hodnotit čtyřmi (sic se o to možná částečně zasloužila pohodlná sedačka v zádech a velké plátno v čele). Znaky "univerzální líbivosti" (polibek, lekačka, tklivá scéna) se daly vystopovat snadno, ale našly se i světlé momenty, které u mě nakonec (a vcelku překvapivě) rozhodly. Relikvie smrti? Proč ne.

Blbost na entou. Proč to muselo vzniknout? Hromadná sebevražda mozkových buněk. Příště prosím něco inteligentnějšího.

Opět ten pocit, který jsem měla už u Dokonalého triku a u Temného rytíře: jako když zapínáte zip a sledujete onu nepochopitelnou lehkost, se kterou do sebe všechny zoubky zapadají. Přesně tak na mě tyto jeho filmy působí (viděla jsem zatím jen jeho poslední čtyři věci). Nolan megaloman perfekcionista. Pojem "dějová linie" u něj získává obludných rozměrů, které by se daly popsat ještě obludnějším spojením "absolutně promyšlená pekelná složitost". Nikdy jsem dost dobře nepochopila, jak se mu vždycky podaří z té zatracené komplikovanosti vlastního příběhu tak elegantně vybruslit (představuji si při tom sebe, jak se marně snažím rozmotat klubo drátů všemožných tvarů a délek, které za běžných okolností leží ke vší spokojenosti netknuté za mým počítačem). - A buch, ono se mu to, Nolanovi, povede zase. V Počátku nasadil takové tempo, že než se nadějete, je Konec. (Mimochodem, že on si vždycky ten poslední záběr ve svých filmech tak pěkně puntičkářsky vychutná!). Na nudu můžete zapomenout rovnou. Tohle chce pořádný kus soustředění, i tak nejspíš nebudete zpočátku z Počátku příliš moudří. (Ale jak říkám, ty kabely... vždycky nějak rozmotáte... nebo když ne vy, tak Chris jo ;) Úplně stoprocentně to sice nakonec nevidím (hlavně kvůli trochu béčkově naivním přestřelkám a podobně), ale na čtyři hvězdičky u mě Počátek s přehledem dosáhne. Ten rejžův scénář má hodně do sebe... nebo ty hvězdy patří hercům?

Tanec s vlky poněkud zlepšil můj názor na Kevina Costnera. Musím přiznat, že se tu všeho všudy výborně předvedl. Párkrát jsem se sice myšlenkami zatoulala někam úplně mimo obrazovku, ale rozhodně ne tolikrát, aby mě film celkově přestal bavit. Dlouhou stopáží se opravdu nenechte odradit. Tanec s vlky za to stojí.

Občanský průkaz ničím neohromil, což je vpodstatě to, co jsem skepticky předvídala. Proč tak? OP nestojí na žádném skutečně nosném příběhu. Přišlo mi, jako by se jen skládal z padesáti miliónů různých situací, které se v minulém režimu zajisté děly, ale zde působily jako neskutečně samoúčelná klišé. Tisíckrát zdůrazňované fronty na cokoli, karikaturně despotičtí otcové versus jejich rebelující vlasatí synkové, hodná nezkažená učitelka versus učitelský sbor, brutální estébáci... a další a další. Mnohem více by se mi zamlouvalo využít tyto známé záležitosti o něco citlivěji a nenápadněji - jako přirozené (a o to více šokující) kulisy lépe vypracovaného příběhu. Šanci pozvednout tento film tak měla jediná věc - humor. Já se ale zasmála asi tak ve třech záběrech, jenže už nevím, které to byly. Občanský průkaz bych nejspíš doporučila učitelkám na základní škole do hodiny dějepisu ("No, tohle se tenkrát nosilo. A tamto se muselo. A to se zase mohlo stát, když...."). Ale pro ukrácení dlouhé chvíle bych po něm v dohledné době podruhé nesáhla.

Slušné, žel stručné shrnutí začátků počítačové éry. Nadšenecká nálada té doby je z filmu cítit, což považuji za veledůležité, možná naprosto zásadní, plus. Přitom se film vkusně drží při zemi a nešpiní si sako přehnaným patosem. Stejně tak ukazuje i ty méně populární stránky "otců zakladatelů", přičemž si pochutnává hlavně na Jobsovi. O poctivé prácičce svědčí i překvapivě trefný výběr herců, kteří snad až na Wozniakova představitele jako by z oka vypadli svým skutečným vzorům. Jen si říkám, že dané téma ještě není zdaleka vyčerpané. Určitě by se na něm uživilo několik dalších celovečerních filmů, neméně poučných, zábavných a zajímavých. Už se na ně těším!

Výborná komedie, Mackendrickova prvotina. Podle knižní předlohy líčí příběh malého skotského ostrůvku, kde najednou dojde whisky. Hrozná pohroma to je! Až jednoho dne... u pobřeží ztroskotá loď. A my víme, co v ní je. Bělovousí staříci k ní z pobřeží toužebně vyhlížejí při romantických západech slunce, už už se jim vrátit chuť do života... Příběh už sám o sobě je velmi vtipný, k tomu výborný situační humor a neopakovatelné zobrazení skotského temperamentu. Mám pocit, jakoby si všichni zúčastnění s takovou zvláštní grácií dělali legraci sami ze sebe. A ještě jedna věc: kamera neměla chybu. Stačilo by film snímek po snímku rozstříhat a máme přímo výstavní kolekci krásných fotografií. Inu, Whisky Galore!

V anotaci ke druhé Caveově knize Smrt Zajdy Munroa je putování dvou hlavních postav přirovnáváno k McCarthyho Cestě. Byla v knihovně hned vedle, tak jsem po ní sáhla a Zajdu Munroa nevděčně odložila na časy budoucí. Už tomu bude tak rok, mýma rukama prošlo několik dalších Carthyovek, Zajda prozatím nikoliv. __Až teď, jaká náhodička, oklikou a naprostou náhodou si všímám, tito dva autoři mají společného mnohem více než jednu skromnou anotaci: John Hillcoat. Zfilmoval oba scénáře, které Australan Nick Cave napsal (vedle dvou knih), ten druhý z nich nese název The Proposition. A zfilmoval Cestu Cormaca McCarthyho. __A je tu ještě něco: Kdyby mi nikdo neřekl, že The Proposition je od Cavea, tipla bych si nejspíš McCarthyho. Podivuhodné. Oba dva nepokrytě zobrazují brutální a nesmyslné lidské násilí a nesmlouvavost, přitom se pohybují v podobném prostředí a historickém období, ikdyž na jiných kontinentech. (Jen mě napadá, že McCarthy by určitě Proposition nechal skončit spíše opačně = nejhůř, co by to šlo...) Myslím na chystaný Krvavý poledník, pokud dopadne v podobném duchu jako The Proposition, budu ráda. __To máme letmé srovnání. Přičemž Nick Cave je samozřejmě především hudebník. Společně s Warrenem Ellisem dělali soundtrack již k několika filmům (mimo jiné i k výše zmiňované Cestě a k Zabití Jesseho Jamese). Jejich velmi specifický styl mě zaujal hned napoprvé. Jsou to ponuré, pozvolné melodie s old-timeovým nádechem (Ellisovy housle), které dokáží skvěle podtrhnout náladu filmu, zejména přinést napětí. Přitom mají jednu výbornou vlastnost - dají se skvěle poslouchat i bokem jako soundtrack. __Takže abych své poznatky shrnula: Děj filmu není složitý, ale vše je vyváženo jeho surovostí, tragikou postav (Winstone), umístěním, kamerou a hudbou. Excellent job! ___PS (o týden později): Bonusová výbava DVD je vskutku vyčerpávající.

Jaké příjemné překvapení! Aneb kdesi na americkém jihozápadě žilo bylo malé město... Aneb jak se lidé vzbouřili. Tento film krásně zobrazuje specifickou poetiku míst, kde se odehrává. Vyprahlá příroda, ohnivé západy slunce, španělština se volně prolíná s angličtinou. Skromné příběhy lidského temperamentu napříč generacemi, upřímný humor. Země svébytných vousatých dědulů.