Ivi06

Jeden velký kolotoč všemožných emocí s tím, že ty temnější rozhodně převládají. A přitom jsem se, paradoxně, už dlouho takhle u filmu nenasmála... černý humor je tu dotažený do dokonalosti. Pro lepší zážitek doporučuji si o rodině Beksińskich před filmem nic nevyhledávat. Tohle je jeden z těch filmů, o kterých si řeknete jak je úžasný a strašný zároveň... a pár dní ho nedostanete z hlavy. Soundtrack je neskutečně povedený, stejně tak jako výběr herců, kteří se dokonale podobají skutečným protagonistům. A pak celé to zpracování uplývajících let - tak propracované detaily jsem už dlouho neviděla.

Francouzům se zase něco povedlo... a to, vzbudit v člověku snad všechny možné emoce. Budete se smát, budete dojatí a budete taky zuřit vzteky a bude se Vám chtít vraždit... Ten vztek ve mě asi převládá. Někteří lidé - v tomto případě matka Glorie, v sobě nemají ani špetku studu. Že jí není hanba... za to koule má pořádný, když si tam prostě nakráčí a nárokuje si něco, na co nemá absolutně žádné právo... nebo teda podle francouzské justice asi teda má... Jo to by se jí líbilo... odložit dítě, nechat ty nejnáročnější léta výchovy na otci a pak si tam po letech nakráčet a "kukuč, jsem tvoje maminka, tak teď si tě beru, ju?". Jako krásný film... s důležitým poselstvím... ale, jsem naštvaná prostě :)

Po delší době zase film, kde počínání hrdinů není úplně předvídatelné, a takové mám ráda. Úvod je velmi povedený, ty delší stopáže, kde se vlastně nic neděje, kde pozorujete Katherine jak kouká z okna, usíná na pohovce, ty dokonale vykreslují tu šílenou nudu, kterou zažívá. Do toho ta kamera a krásná scenérie : anglický venkov druhé poloviny 19. století, který je ale zároveň tak strašně depresivní, že já osobně : mít za manžela slizkého podivína, s ještě odpornějším tchánem, zavřená furt doma a jediné kam se venku dá jít je do toho hnusného počasí... no já bych si hodila mašli. Hlavní hrdinku tedy logicky musíte hrozně litovat... alespoň tedy do určité doby, pak byste jí tu mašli totiž rádi uvázali sami.

Jsou dvě kategorie herců. Ti, kterých si všimnete a časem zjistíte, že jste je vlastně už v nějakém filmu viděli, ale jejich herectví nebylo natolik výrazné či zajímavé abyste si je zapamatovali. James McAvoy pro mě představuje tu druhou kategorii herců. Jsou to ti, kteří Vás něčím dostanou hned poprvé, co je vidíte. A i když je to úsměvné, McAvoy si mě získal svou rolí pana Tumnuse v Narnii. Už dlouhá léta patří mezi mé oblíbence... a po SPLIT prohlašuji, že je bůh. To, co se svým obličejem a hlasem dokáže je obdivuhodné. Dokáže být roztomilý, slizký, děsivý, ale i citlivý. Chvílemi z něho máte strach a husí kůži a v další scéně Vás dojme k slzám. Prostě herecký koncert. Až po druhém shlédnutí jsem dokázala patřičně ocenit hloubku celého příběhu a význam poslední osobnosti. Ne, že by to poprvé nebylo pochopitelné, ale podruhé už můžete víc vnímat detaily a souvislosti... a hlavně si naplno užít to dokonalé herectví McAvoye. Herečky si vedly také velmi dobře... moc se mi líbila postava milé psycholožky, jejíž osud může být akorát trochu předvídatelný. A dobrá byla i Casey, jenom teda... chudák holka. Konec může působit trochu přehnaně, ale mě osobně to vůbec nevadilo. Nesmím opomenout krásný ústřední hudební motiv, který se hned stal součástí mého soundtrack playlistu. Výborný zážitek.

Okej, všichni dobře víme, že je naprostá blbost, aby astronautka utajila těhotenství a dostala se na Mars... ale budiž, to bychom pak neměli film, a asi by to byla trochu škoda... neříkám, že to musíte bezpodmínečně vidět... ale bylo to takový slaďoučký a dojemný... asi na to zrovna byla nálada. Vizuál je krásný, celý score a soundtrack je povedený, a hlavně Asa Butterfield mě v této roli strašně moc bavil. A ta otázka, co mi bude dlouho zvonit v uších... "What's your favorite thing about Earth?".

Mělo by se to spíš jmenovat 117 minut nudy... Jediné na co se snad dá koukat je Dornanovo tělo.... a ani to film nezachrání. Ráda bych Dakotu viděla jinde, v nějaké hlubší roli, protože mě její herectví baví... je takové nenucené a přirozené... Jednou za čas mi nevadí se podívat na něco nenáročného, ale tohle bylo o ničem. První díl byl teda o hvězdičku zábavnější...

Výborně gradující thriller, který vás nenechá vydechnout a u kterého díky všem těm zvratům nevíte jak to celé skončí. To postupné odhalování pravdy pomocí časových skoků mě bavilo a nebylo nijak zvlášť matoucí... bylo to tak akorát, aby to posílilo napětí a divákovu zvědavost. A hlavně, Duris a Le Bon jsou výborní, věříte jim každý pohled, každou vrásku, každou slzu. Snímek by si zasloužil určitě více diváků.

I přes to, nebo možná naopak právě proto, že jsem ateistka, filmy s náboženskou tématikou patří mezi mé oblíbené... jsou plné otázek a rozporuplností a tenhle film přesně zahrál na mou notu. A nejlepší na celém tom zážitku bylo, že jsem hlavní hrdiny vnímala jako záporáky. Nemá smysl se dlouze rozepisovat, tohle prostě stojí za to vidět. Vše tu šlape jak má a kupodivu na svou délku a to množství dialogů, film nemá žádný hluchý moment a ani vteřinu nenudí... Garfield se letos překvapivě celkem dobře vybarvuje, a Driver, i když neměl tolik prostoru, nemůžu jinak než zase pochválit... ten ušoun mě baví a dojímá v každé své roli (vyjma Star Wars teda :D).

Gibson je zpět a je to dobře. Líbil se mi plynulý a pomalý přechod z pohádkového, vtipného začátku, přes vážnější, ale pořád, díky Vaughnovi, vtipem přítomný výcvik, po již vážný, drsný a krvavý boj v druhé polovině filmu. Stejně tak oceňuji, že se boj netočil jenom kolem hlavního hrdiny: v první části boje ho vlastně až tolik nevidíme a pozorujeme hlavně osudy ostatních vojáků... Mel zde netlačil na pilu a udělal dobře. Možná jenom ke konci mohl vynechat to odpinknutí granátu. Kde ale Mel tlačil na pilu, a to v dobrém slova smyslu : bojové scény... V tomto duchu mě velmi pobavil komentář *Zecka* a jeho představa Mela, který : "se svým šíleným výrazem řve: "VÍÍÍC KRVEEE, KURVAAA" :D Ale mě se to naopak líbilo. NE, v boji jsem nikdy nebyla... nikdy jsem výbuchy, ani střeva, ani souboj na život a na smrt neviděla na vlastní oči... ale přesně takhle si to představuji. Vše na mě působilo neuvěřitelně reálně... všechny efekty byly poctivé... a toho si velmi cením. Za mě se Hacksaw Ridge řadí k těm výborným válečným filmům, které si ráda pustím znovu. Na závěr řeknu už jen, že chci VÍÍÍC GIBSONA, KU***** !!! :D

Mnozí asi snímek označí jako prvoplánový a vypočítavý doják... tak ať. Já jsem náhodou nadšená, že jsem po velmi dlouhé době potřebovala kapesník na potok slz. Hudba a kamera určitě zasluhují pochvalu, stejně tak jako samotný režisér, vzhledem k tomu, že se jedná o jeho první celovečerní film. Natočit snímek podle skutečné události je vždy oříšek, režisér by měl respektovat příběh, ale zároveň točí film pro diváky... není to lehký úkol a já myslím, že Davis to zvládl dobře. Jenom ty nominace na Oscary letos moc nechápu... neříkám, že Dev Patel a Nicole Kidman hráli špatně, ale malý Sunny Pawar je oba přeci přímo rozdrtil. Sunny je pro mě malý okatý zázrak a objev, a co do talentu dětských herců ho řadím hned vedle Onaty Aprile ("What Maisie Knew") a Jacoba Tremblayho ("Room"). Tihle tři mě dokázali dojmout víc než jejich dospělí kolegové... První polovina filmu mi trhala srdce, člověk si uvědomí v jak odlišném světě žije... a hlavně jsem si celou dobu říkala: Facku fakt, tos kurňa nemohl zůstat na té lavičce?