IviDvo

No toto? Jedno velké překvapení, které mě nesmírně nadchlo. Skvělý humor, originální, neotřelé a zábavné dialogy... ale hlavně, co musím vyzdvihnout, jsou herecké výkony hlavních dvou mužských představitelů, protože u toho, co předváděli Asa Butterfield a Ncuti Gatwa, jsem se neskutečně bavila. Jejich postavy jsou zábavné a ten jejich projev, grimasy... no prostě dokonalost. Asa je talent, ale to už nějakou chvíli víme, takže Ncuti alias Eric je pro mě herecký objev roku. Je pravda, že jsem si trochu víc užívala ty komediální epizody, protože tam to má spád a šmrnc. Jakmile to začne být dramatičtější, tak to určitě nenudí, ale trochu to vybočuje od celkové nálady seriálu. Vlastně to má jedinou chybičku... málo dílů... klidně bych brala víc, kdyby to udrželo nastavenou kvalitu.

Vzhledem k tomu, že se jedná snad o zcela věrný remake italského filmu "Naprostí cizinci", nemohu dát plné hodnocení. U všech zúčastněných této večeře, (kteří "nemají co skrývat") se postupně odhalují jejich tajemství a lži... a právě v těchto odhaleních film nepřináší nic nového. Pořád to ale je neskutečná emocionální jízda a výborná konverzačka. Tato verze je jiná tím, jakou energii a výkony přináší francouzští herci, jinak je to prostě úplně to samé. Byla jsem však napjatá i přes to, že jsem věděla co všechno bude následovat, takže si tento remake určitě zaslouží vysoké hodnocení. Je možné, že ten kdo uvidí tuto verzi jako první bude stejně rozsekaný jako já, když jsem viděla tu italskou. Čili oba filmy jsou výborné, protože pracují se skvělým tématem, skvělým scénářem a se skvělými herci... ale pro mě - kdo dřív přišel, vyhrál.

V tomto seriálu se mi bohatě dostalo sarkasmu, cynizmu, černého humoru, ale také toho, co u starých lidí obdivuji - jejich nadhled a to, jak už se s ničím a kolikrát i s nikým nemažou. Mraky vtipných, pichlavě trefných a upřímných dialogů, ale také pár citlivých a dojemných momentů. Oba dědouškové byli skvělí, ale Douglas mi obzvlášť udělal radost.

Vtipné, kouzelné a hlavně neskutečně roztomilé. Na tom má zásluhu Mélanie Bernier, která tu je přímo rozkošná... Konečně nějaká příjemná vydařená romantická komedie.

Zrodila se hvězda... ačkoli je tím míněna postava Ally, pro mě osobně se zrodily hvězdy dvě. Lady Gaga herečka a Bradley Cooper zpěvák. A právě on především, protože kdo by býval tušil, že ten chlap umí tak zatraceně dobře zpívat... v mých očích tedy objev roku. Ačkoli film scénářem příliš nepřekvapil, zcela si mě získal zpracováním. Nikdy by mě nenapadlo, že se mi Lady Gaga s Bradleym budou k sobě tak strašně moc hodit, chemie mezi nimi je očividná. Lady Gaga jako Ally je úžasně přirozená a tak přístupná, že si k ní člověk hned musí vytvořit vztah a to samé platí pro postavu Jacka. Jsou prostě oba tak sympatičtí, že si je okamžitě oblíbíte. Hudbu musím taky maximálně pochválit, protože přesně zahrála na mou notu... trochu toho rocku, trochu toho folku a já si celou dobu spokojeně podupkávala nohou. Bradleyho režijní debut nemohl dopadnout lépe, proto doufám, že svou hereckou kariéru bude dál doplňovat tou režijní. Ještě pár dní po projekci nemůžu snímek dostat z hlavy a navíc jsem v kině musela utřít nemálo slz, což se ještě letos žádnému filmu nepovedlo...

Nepochopím, jak tenhle film může mít vyšší hodnocení než jednička. Ale předpokládám, že tohle časem snad hodně upadne. Jedničku mám moc ráda, je prdlá a úsměvná, příjemná... Toto pokračování ale hraničí s vrcholnou trapností snad každých pět minut. Je pravda, že Lily mám ráda a myslím, že se jí dobře podařilo ztvárnit tu ztřeštěnost svého staršího já v podání Meryl, ale celkově mi to absolutně nesedlo. V jedničce celá ta zápletka Meryl a 3 muži, 3 možní otcové byla taková zábavná ale nechávala prostor pro fantazii, tady nabyla konkrétní formu a ta se mi prostě nelíbila. 1 hvězdičku dávám za Lily, za scénu, kdy návštěvníci připlouvají na moři a v neposlední řadě : jak to popsat bez spoileru - závěrečná scéna v kostelíku... jinak fakt docela utrpení.

První část filmu, která nás vnáší do výcviku námořní pěchoty je skvělá. V podstatě není o ničem jiném než o řvoucím a terorizujícím seržantovi, který vojáky dostává na pokraj fyzických i psychických sil. Tato část filmu Vás nenechá vydechnout... tady se prostě maká a bez dovolení si nemůžete ani usmrknout. Mezi vojáky pak máme vojína Pyla, který ačkoli dost nestíhá a zaostává, má můj obdiv, protože v tomhle výcviku bych odpadla po dvou hodinách a to si ještě fandím. Nicméně to po psychické stránce nezvládne... ten jeho prázdný maniacký výraz mě bude dlouho pronásledovat. Jen škoda, že vyvrcholení této zápletky nenabralo větší obrátky. Možná by to bylo skvělé téma pro další film. Druhá část pak trochu zvolní a lehce nudí, ale jakmile se dostaneme do boje, je to opět velmi dobrá podívaná. Jediná zvláštní věc - film má necelé dvě hodiny, a ačkoli jsem neměla pocit, že by se nějak dlouze táhnul (narozdíl od Vesmírné odysey, kde tempo je pomalejší)... pocitově měl tak 3 hodiny... ale nevadí, líbil se mi i tak.

Tuším, že jsem tento film poprvé viděla v televizi jako patnáctiletá, a jak se na tento sentimentální věk patří, řádně jsem jej obrečela. Druhý den nato, jsem soundtrack už měla v MP3 a následoval snad půlrok, kdy jsem neposlouchala nic jiného. Po necelých patnácti letech, kdy jsem jednou tolik starší, jsem měla možnost Moulin Rouge vidět na velkém plátně v rámci muzikálového balíčku na LFŠ 2018. Moje láska k tomuto filmu je zjevně nehynoucí, protože i přes to, že jsem ho viděla snad padesátkrát, bavila jsem se víc než kdy dřív. Atmosféra v sále byla úžasná a bylo jasné, že jsem obklopena podobně smýšlejícími fanoušky. Důkazem byl potlesk diváků po scéně "Like a Virgin". Dalším úžasným momentem byla chvíle, kdy i do té doby naivně zaslepenému vévodovi dojde, že se Christian a Satine milují, a mnoho lidí v sále v tu chvíli vydechlo zděšením a já si říkala... jsou tu takoví šťastlivci, kteří film ještě neviděli a trochu jsem jim záviděla. Maximálně jsem si užila tuhle barevnou, kýčovitou a pompézní jízdu, hltala jsem každý moment, zpívala si v hlavě každou písničku, podupovala si nohou do každého rytmu, nasmála se při těch bláznivých scénách a uronila slzu při písni "Your Song" kdy v prvních vteřinách Christianova skvělého zpěvu Satine konečně sklapne a noční Paříž se rázem celá rozsvítí. Co vychválit víc? Dokonalý mix písní, výborně zazpívaných? Skvělé herecké výkony, které dojmou, ale i pobaví? Skvělé taneční choreografie? Kostýmy a scénografii? Kéž bych ještě mohla zvednout hodnocení, protože Moulin Rouge je ve všech směrech dokonalý a spektakulární a já se nemůžu dočkat až si film znovu pustím.

Asi jeden z vizuálně i obsahově nejpoutavějších dokumentů, co jsem zatím měla možnost vidět. Tvoří ho perfektně a kontrastně poskládané záběry mas lidí a netknuté přírody, doplněné o intimní medailonky jedinců, kteří se s námi podělili o střípky svých životů a o své pohledy na svět. Ten kontrast krásně podtrhuje to, že každý člověk má svůj příběh, ale také to, že se od sebe v podstatě zas tolik nelišíme. Nezáleží na zemi ve které žijeme, na barvě pleti, na pohlaví nebo na věku, všichni si dříve nebo později klademe stejné nejzákladnější otázky. Pro každého sice může láska, bohatství, rodina, čas, smysl života a smrt představovat něco jiného, ale nakonec jsme všichni příslušníky stejného druhu: jsme lidské bytosti, které čeká stejný osud. Ta cesta se pak může diametrálně lišit. Někdo má život veselejší, někdo naplněný bolestí, někdo žije v chudobě, někdo o život bojuje každý den, někdo pak zas žije v přepychu... a to zas způsobuje, že jsme každý jiný... Až mě někdy bude trápit nějaká blbost nebo mě přepadne nějaký chmur, pokusím si vzpomenout na lidi, kterým ke štěstí stačí to, že ten den mají co jíst a kde spát... Je to tedy dokument plný kontrastů, který nás nutí se trochu zamyslet, a takové mám ráda.

Jedna z nejlepších konverzaček, které jsem viděla... bezesporu originální a dosti aktuální, vtipná, zároveň smutná a trochu... nebo dokonce možná silně deprimující. Závěr filmu pak všemu co se při té večeři událo dodává převratný rozměr - eccellente!