Aluska88

Legendární filmový debut "Malého Velkého muže." Rozmýšlela jsem nad úplným hodnocením, ale stále mi k němu něco chybí. Často mám pocit, že názvy, ohlasy či jen existence a kultovní status spousty legendárních filmů, jakoby mnohdy převyšovaly jejich skutečné kvality. Nemám pocit, že toto je případ i Absolventa, ale přiznávám, že mě to ovlivňovalo při hodnocení. Váhala jsem právě proto, jestli mám hodnotit nejvýše kvůli tomu, že se jedná o kult, nebo ne, protože to tak prostě necítím. Dusty je jako roztržitý a nezkušený Benjamin Braddock fenomenální. Děj, jednotlivé scény i dialogy jsou nabity osobitým, nesmělým kouzlem pramenícího z Dustinova herectví, stejně jako vtipem i lehkostí. A Simon & Garfunkel to všechno jistí:) Hlavně The Sound of Silence, nádherná skladba. Byla jsem překvapena, jak rychle mi film uběhl. Najednou jsem se podívala, kolik je hodin a zjistila, že snímek za pět minut končí. Přitom jsem měla pocit, že uběhl hrozně rychle a že by mohl být ještě více obsáhlejší, klidně i přes dvě hodiny:)

Já ten pořad měla opravdu velmi ráda:) Ač mi v té době bylo okolo deseti let a už si z něj moc nepamatuju, bude to pro mě jeden z "nestárnoucích" českých pořadů mého dětství. Sice nechápu, jak jsem tehdá mohla pochopit spoustu témat, ale zajímalo mě to:)

Tváří v tvář vykonavateli zla. Dokonalý příklad chladnokrevné, mrazivé, lstivé a vychytrale prolhané podoby osobnosti. Člověka, který na povrch působí, že je tvrdý jako kámen. Vystupuje krutě, nepřístupně a neporazitelně, ale uvnitř je zbabělcem, slabochem a neuvěřitelně malým člověkem se svým vlastním strachem a nočními můrami. Při určitých záběrech kamery na Eichmanna, při pohledu na jeho šílenou a přitom tak klidnou tvář, na jeho nepřítomné oči za velkými brýlemi, mi připadal podobově srovnatelný s fotkami ruského kanibala, přezdívaného "The Rostov Ripper" Andreje Chikatila. Thomas Kretschmann musel být v minulém životě mužem pochodujícím v holínkách, oblečeným v uniformě a zvedajícím pravici. Jinak si nedovedu vysvětlit jeho časté, a tak strhující herecké ztvárnění pohlavárů Třetí říše. Troy Garity skvěle ztvárnil vyšetřovatele, jemuž při postupných návštěvách "šéfa" konečného řešení, zůstaly jen neuvěřitelně prázdné oči. Není možné, aby se člověk setkal s různými formami zla a jakési geniální šílenosti, aniž by tím nebyl jakkoli poznamenán. Je to snad jakási zvrácená fascinace smíšená s odporem, která přitahuje člověka ke zlu, jeho formám a nekonečné prázdnotě. Podobným příkladem byť snímky 8 mm, Mlčení jehňátek a Půlnoční vlak. Film mi svým specifickým barevným nádechem a celkovým zpracováním příběhu, připomínal podobně zaměřeného Vraha od Green River. "Ukázal nám naši velikost tak, jako nikdy předtím", "Setkal jsem se s ním během státní návštěvy Palestiny, ale nebyli jsme si blízcí, on obdivoval Hitlera, ne mně", "Ten člověk nás rozdělil, úplně ti vzal duši..."

Krásný romantický snímek s nádherným "plážovým životem" Austrálie a vynikající Naomi Watts a Robin Wright v ústředních rolích krásných matek (no, kdo byste jim hádali jejich věk?) Obě jsou tak dokonale sehrané, že jsem jim úplně věřila, že jsou nejlepší kamarádky už od dětství. Úžasná chemie a jiskření mezi Robin Wright a Xavierem Samuelem. Už ne však tak úžasná mezi Naomi Watts a Jamesem Frecheville. Naomi je krásná a výborná, ale pokud druhý z páru postrádá nějaké to charisma, tak to prostě nebude fungovat tak silně, jak by mělo. Opět mě potěšil, již tradičně skvělý Ben Mendelsohn v roli manžela. A i když toho tato postava po charakterové stránce nenabídne o nic moc víc, než aby spadala do škatulky "hodný, milující, pracovitý manžel", dostává slušný prostor a Ben v ní dokáže zaujmout, takže díky němu se nejedná jen o nevýraznou, šablonovitou postavu. Perfect Mothers nabízejí příjemnou a vkusně podávanou romantiku, která je očištěna od jakéhokoliv patosu, křečovitosti, a citového vydírání. Nechá nás splynout s postavami. Snímek má evropský feeling a je na něm krásně poznat neamerický filmařský přístup.

No jo, španělský film. To by bylo, aby se v něm zase neobjevili hezcí, mladí kluci že:) Mé dojmy jsou ale docela rozporuplné. Máme tu dva herce, kteří jsou výborně sehraní, mají mezi sebou parádní chemii a působí přirozeně a pak je tu jejich vztah. Ten je zpracován tak úhledně, že mezi nimi dojde jenom k malé puse, která navíc ještě působí, jako pusinka od maminky na dobrou noc:) Člověka to prostě naštve a nejradši by nějakého scénáristu nakopal "někam.":) Nakonec jsem se rozhodla pro čtyři hvězdičky, protože už jenom za to jiskření mezi nimi, scénu se zalepováním kolene a závěrečnou scénu s tím krásným objetím prostě nemůžu jít níž. A ten úplně závěrečný, dlouhý záběr na Rafiho ve třídě... A beztak si myslím, že ho ten jeho nejlepší kámoš miluje:)

Účastníci zájezdu zažijí vzrušující Pařbu v Chile a poté je čeká Nezvratný osud. Aftershock je drsný, krutý a značně gore. A nelíbil se mi. Nevím, v čem přesně, ale zkrátka se mi nelíbil. Nejspíš je to celkovým zpracováním a samotnými charaktery postav, které jsou tak tuctové, nelíbivé a nezajímavé, jak jen v tomto žánru můžou být. Snad jen postava, jíž ztvárnila Andrea Osvárt si získala nějaké mé sympatie. Připadala mi nejvíc zajímavá, chytrá a celkově prostě žádná prsatá, uřvaná pinda:) Možná i proto ji tvůrci filmu nechali dojít tak daleko. I když ani ona nemá zdaleka vyhráno. Závěr filmu, kdy kráčí po pláži, dává tušit, co asi bude následovat. Během sledování jsem si říkala, že to stejně musí přijít. Aftershock má dobrý nápad, i herecké výkony jsou slušné, ale celkově se mi to jaksi nedokázalo trefit do filmového vkusu.

Po Blízkém setkání s třetím druhem, které mě uchvátilo svým vizuálním zpracováním a atmosférou, jsem si říkala, že A.I. Umělá inteligence by mohla být na stejné úrovni. Vizuální stránka je opět skvělá, jako ve všech Spielbergových filmech, ale zase mi zde chyběla více propracovanější obsahová stránka a zcela jsem postrádala tu emoční. Zhruba první hodina je výborná, do momentu, než se rodina kybernetického Davida elegantním způsobem zbaví, příběh funguje. Jenže jsem myslela, že David stráví se svou novou rodinou podstatně větší část času. Poté, co je zanechán sám v lese, se film jakoby dělí. Začíná jeho zdlouhavé putování za hledáním Modré víly. Vizuál a několik dobrých scén to drží, ale samotný příběh je dost slabý a jaksi futuristicky chladný a robotický. V závěru filmu se pak objevuje Spielbergovo kýčovité hraní na city. A.I. má výborný vizuál, nevyrovnaný příběh a pro mě naprostou absenci jakýchkoliv emocí. Dostala mě scéna s manželi, kterak se připravují na večírek, kterou Steven zcela okatě okopčil od Kubrickova Eyes Wide Shut:)

Navzdory předlouhé stopáži jsem se vůbec nenudila, neměla jsem dojem, že je rozvleklá či nezáživná a s jistým očekáváním a napětím jsem sledovala celý děj. Především kvůli jednomu člověku. Colinu Farrelovi. Jeho vtělení se do role Alexandra je, jako vždy, zcela přirozené, uvolněné, opravdové a osobité. Je mu zcela oddán:) Nejvíce jsem se však těšila na ztvárnění jeho celoživotního, "milostně přátelského" vztahu s oddaným Hephaistionem, v podání úžasného Jareda Leta. "Romance" mezi nimi je vylíčena elektrizujícím způsobem a chemie pracuje na úrovni bodu varu. Mé smysly jimi byly zcela okouzleny. Toužebně jsem si přála, aby spolu měli spoustu vášnivých scén, protože jim to spolu nehorázně sluší a všechna ta náklonnost a láska jen čekala na to, až se oddají své touze:) Takové moje malé osobní opojení:) Samotný snímek sice disponuje velkými kvalitami, především ve výpravě, příběhu či kostýmech, ale celkové zpracování na mě zapůsobilo spíše průměrně. Olivera Stonea považuji za skvělého a velmi zručného režiséra, ale myslím, že ač zvládl tento historický epos plný "hvězdných jmen" na vysoké úrovni, tak jsem z něj více pociťovala Hollywood, než jeho vlastní rukopis.

Ještě dlouho před tím, než jsem vůbec věděla, že tuto píseň původně nazpíval Alice Cooper, jsem ji slyšela v tanečním nářezu od Groove Coverage. Rocková klasika, která se mi však více líbí v dance verzi:)

Jeden ze "zvířecích" filmů, které jsem jako malá měla velmi v oblibě. Bylo mi zhruba dvanáct a zbožňovala jsem ten příběh o malém krokodýlkovi, kterého tatínek spláchne do odpadu. Po letech se, již velmi rozrostlý tvor, vrací zpět do města, aby zde rozpoutal krvavá jatka:)