campix

Naprostá šílenost. Skeč Looney Tunes skřížený s němou taškařicí ala Buster Keaton a roztažený do celovečerního formátu. Otázkou bylo, jak tohle může vlastně fungovat a kupodivu to funguje poměrně dobře. Začátek je trošku vlažnější, ale jak přijdete látce na chuť, tak tahle podivnost, kde zařve opravdu stovky bobrů aniž by to zpočátku tak vypadalo se dostane pod kůži a nabírá na zábavných obrátkách. Finále je nicméně docela natahované a trošku se ukáže, že tohle prostě nedokáže fungovat hodinu padesát. Cením originalitu, autentičnost a také tým kina Aero, že se rozhodl něco takového podpořit a poslat do distribuce.

David Leitch je zárukou zábavné akční podívané a o to víc zamrzí, že tahle pocta kaskadérskému řemeslu v kinech kasovně vybouchla. Nepomohla ani aktuální starpower Ryana Goslinga doplněného o Emily Blunt, které prakticky nezklame. Chemie mezi ústřední dvojicí funguje na výbornou a dost mě bavilo, že po stránce příběhu nejde o nějaké velkolepý elaborát nebo záchranu světa, ale naprosto jednoduchou záležitost protkanou spoustou zajímavých nápadů, filmových hlášek a odkazů. Já se bavil na výbornou. Tohle má náběh na klasiku streamovacích platform, nicméně škodou je, že do kina nikdo nepřišel.

Tenisová sportovní dramata už jsou prakticky vymřelým druhem a Luca Guadagnino se pokusil do nich vnést svěží vítr s pomocí aktuální megastar Zendayi a dobře trefených sidekicků O'Connora a Faista. Výsledek je takový nemastný neslaný. Rámcová kompozice jednoho zápasu a do něj zasazených flashbacků z minulosti se stane nakonec poměrně otravnou záležitostí a milostný trojúhelník po čase ztrácí na peprnosti a údernosti. Finální Guadagninova exhibice (dalo by se říci až honipéřina) je dost mimo, to co jsme sledovali celou dobu a působí až rušivě. Mohl to takhle dravě natočit celé a nemuseli bychom se o tom vůbec bavit. Takhle finále působí hodně podivně a nepotili se jenom hlavní aktéři, ale i já v kině.

Povedená režijní prvotina Deva Patela. Překvapivě zábavná indická varianta Johna Wicka, kde se trošku více vysvětluje. Náboženství se dostává hodně do popředí a ve finále tu není až zas tolik akce, jak bych očekával. Pokud tu ale je, tak je velmi dobře nasnímaná a velmi zábavná. I přes poměrně velkorysou stopáž filmu nespadne řetěz ani před finálním náběhem na barák plný zlosynů a rozhodně si odnesu několik památných momentů. Příjemné překvapení. Má to svoje mouchy, ale na režijní prvotinu nelze než smeknout.

Guy Ritchie chrlí jednu filmovou novinku za druhou a přesto si našel čas na tuhle minisérii pro Netflix. Nutno říci, že posh kriminílní prostředí Velké Británie mu sedí naprosto nejlépe. O tom není třeba diskutovat. Seriálový Gentlemani rozhodně nezklamali a je to zábavná jízda od začátku do konce. Trošku mě nicméně štve schématičnost velmi podobná počítačovým hrám plných sidequestů a postav, které hrdinovi pomůžou, ale až po tom, co jim sám hrdina vytrhne trn z paty. Takhle to jde prakticky celých osm dílů a finální rozuzlení na mě bylo trošku uspěchané.

Těžká lobotomie. Asi nelze čekat, že remake akčňáku z konce osmdesátých let s Patrickem Swayzem bude oplývat scénáristickou brilantností nicméně alespoň trailery slibovali akční nabušenou zábavu s vyřezaným Jakem Gyllenhaalem v hlavním roli. Dostanete, ale jenom takový tupý výtažek, kde je strašně moc vedlejších postav, jejichž osudy nejsou vůbec důležité a hlavně nikam nevedou. Největší problém vidím ale u akce, která mohla být stěžejní esencí filmu, ale je jí poměrně málo a především je hodně divně nasnímaná a nevypadá vůbec dobře. Přičtěte si takový nemastný cast a podivného Conora Mcgregora a máte tu velmi podprůměrný film.

Tři bristké teenagerky jedou dělat bordel do party letoviska v Řecku. Jedou do plnejch stejně jako většina lidí na tomhle místě. Párty, alkohol, drogy a sex. Někoho to rozhodí, někoho ne. Nejde se tolik úplně do extrému, co se týče eskalace děje a působí to tím pádem hodně civilně a uvěřitelně. Věřím, že tohle se děje stovkám podobných dívek. Bohužel já v tom asi i díky tomu nevidím nic stěžejního nebo ocenění hodného. Obrovský úspěch v Cannes připisuji tomu, že za vším se hledá senzace a je potřeba něčemu dát kredit a dát tomu punc události. Stále je to indie film, který uvidí naprosté minimum lidí. Tím pádem s minimálním dosahem. Nicméně je nutné ocenit dívčí sestavu v tomto filmu. Velmi dobrá herecká práce. Nic víc tam nevidím.

Hodně oldschool romantika. Nesmyslně až platonicky hezká ústřední dvojice. Nesmyslně hezký lokace a zázemí všech zúčastněných postav. Prostě když nad tím trošku přemýšlíte, tak je to všechno holý nesmysl, ale ono to fakt funguje. Nenáročná klišé zábava, které naprosto přesně ví kam patří a pro koho je. Na nic si nehraje a díky tomu to asi funguje. Sweeney x Powell chemie funguje a S tebou nikdy je hodně dobře konzumovatelná spotřební zábava, která jednou za čas rozhodně nemůže uškodit. Will Gluck tohle umí.

Tvůrce Paddingtona si tentokrát vzal na paškál další rodinnou zábavu v podobě muzikálového originu Willyho Wonky s tváří Timothée Chalameta. Zdá se to být jako tutovka a tutovka to také je. Zábavná a barevná podívaná s parádním hereckým obsazením a která je rozhodně hodně přístupná, i přes věci, které se v ní dějí. Hugh Grant jako umpalumpa výborný. Tady mi ta jeho pitvořící poloha vůbec nevadila a dobře se sem hodila. Tohle snad nemohlo skončit ani jinak než hitem a uvidíme, co bude dál.

Waititiho humoru jsem se po přesunu k hollywoodským blockbusterům tak trošku přejedl a Next Goal Wins beru jako úkrok stranou a malý návrat ke kořenům založený na skutečných událostech. Klasický sportovní feel good film, kdy dříve úspěšný trenér (Fassbender) padá na dno a jde trénovat jeden z nejhorších týmů na světě do Americké Samoy. Na místě nejenom že pochopí mentalitu místních, ale zároveň najde řešení všech svých osobních problémů. Zní to jako klišé a obrovské klišé to také je, ale za mě to ve finále poměrně dobře funguje a byla to příjemně strávená hodinka a půl.