annihilation

Na první pohled shluk nesmyslných povídek, které spojuje jen kofein a nikotin, které by se dalo svým stylem přirovnat k některým povídkám od Kafky – rozhovor najednou skončí a myšlenka je mockrát skrytá nikoliv v pointě, ale kdesi hodně hluboko, nebo není přímo řečená, takže podporuje vaše podivné uvažování. Zprvu jsem měla chuť film vypnout, ale nějakým záhadným způsobem mě vtáhl do děje a docela dost jsem se pobavila. Akorát bych se neodvážila tvrdit, že jsem všechny příběhy pochopila. Doporučuji, ale ne každému a ne na každé rozpoložení mysli.

Ne všechno, ale většina jejich scének mě dostává svými vtipy do kolen, je to někdy tak blbé až je to dobré, někdy potěší černým humorem, jindy zase úplně překvapí. http://www.youtube.com/watch?v=bg1I6OM_9HE Jak tohle někoho může napadnout? :)) Řekla bych, že většina lidí se slabostí pro anglický humor si v tom najde něco, co se jim bude líbit.

Vztahy se řeší pořád, ale podat je takhle úsměvnou, téměř až roztomilou formou? Výborně jsem se pobavila při způsobu, jakým malý chlapec zjišťuje, jak "vyzrát" na ženské pohlaví a ještě víc při rozuzlení. Jednoduché, ale přitom složité - tak jak to mám ráda; snímek tedy mohu jen doporučit.

Začátek filmu je přímo strhující, podivný nápad s tajemnou knihou, která je hlavnímu hrdinovi jaksi povědomá, ale dohání ho k šílenství, je skvělý. Všechno si přepočítat na číslo 23 přeci není tak složité. Jenže v polovině filmu jakoby se děj zasekl a začne být nudný, i když nepředvídatelný. Co velmi oceňuji je obsazení Jima Carryeho do hlavní role, mám pocit, že mu postava schizofrenního šílence sedí mnohem víc než jeho klasické role blbců se spoustou grimas. Dále je tu spousta krásných efektů, kterými jsem byla pohlcená – především představy knihy, kterou čte; dále pak zvláštní propojení postav do obou příběhů. Škoda toho unavujícího a zmateného závěru, který pokazil celému snímku atmosféru.

Jak už název napovídá, ostrov na který byli posláni detektivové Teddy a Chuck nebude právě tím nejkouzelnějším místem. Stojí zde psychiatrická léčebna pro ty nejnebezpečnější šílence a vyšetřovatelé sem byli posláni, aby pomohli vypátrat zmizelou pacientku. Teddy je pronásledován zážitky z války – především lidskou ohavností, se kterou se setkal při osvobozování koncentračního táboru Dachau; dále se mu vrací vzpomínky na smrt jeho ženy a to vše se mu promítá do nočních můr. Příhodné místo pro takové šílenosti, že? Díky svému instinktu vycítí, že se na ostrově děje něco špatného, má podezření ohledně léčebných metod, které se zde praktikují a příběh se začíná pomalu rozvazovat… Určitě jde o působivý snímek, nejen kvůli ponurému a místy až nepříjemnému prostředí, ve kterém se odehrává, ale především je plný napětí a podivných zvratů – sami nevíte, v co máte věřit. Bohužel to pravé překvapení lze zažít jen při prvním zhlédnutí.

Bohužel jsem viděla asi tři díly a stačilo mi to zhruba tak...na celý život? Naprosto se děsím, že se něco takového mohlo dostat mezi nejlepší seriály. Ubohé rozhovory smetánky, pointa žádná a přímo přetékající povrchnost z obrazovky přímo k vám. Ale pokud je vám třináct, rádi čtete krásnou.cz a jste uchváceni trapným americkým vzorem, doporučuji!

Klasický seriál pro náctileté plný trapných zvratů a samozřejmě upírů, kteří jsou v této době žádaným tématem. Dialogy jsou příšerné, řekla bych typicky americké - nebo vy snad dokola vedete dlouhé rozhovory s někým, koho nesnášíte? Pro absolutní nereálnost ještě obsadit samé modely a modelky a celosvětový trhák je na světě. Hvězdičku ode mě dostává proto, že o hodinách nudné fyziky nám byl s kamarádkou velmi příjemný společníkem - pro ní díky Paulu Wesleymu, pro mě zase díky Ianu Somerhalderovi. :))

Zprvu až trapná zápletka o tom, že se sourozenci David a Jennifer omylem dostanou do televize - a to do oblíbeného seriálu právě Davida, kde mají ztvárnit role středoškoláků z padesátých let, se začne úžasně rozvíjet hned poté, co Jennifer začne „psát“ příběh po svém a změní tak rádoby dokonalý život všech obyvatel. To vše se stává pozorovatelným, když se černobílý svět začne měnit na barevný, do nedávna prázdné knihy se zaplní příběhy a lidé začnou realizovat své skryté touhy – za idylkou se totiž skrývala spíše prázdnota. Jenže – ne každý chce změnu, někteří z ní mají dokonce panický strach, a tak nastává souboj mezi zatrpklými „šedými“ a šťastnými „barevnými“. Snímek není zajímavý jen pro své nápadité prolínání černobílého a barevného obrazu, ale především proto, že naráží na hlubší věci odlehčeným způsobem – celou dobu se bavíte, přemýšlíte, ale neupadáte do deprese. Navíc nejde o ohrané téma.

Nápad o posledním smrtelném muži, který právě umírá a vypráví svůj život, respektive své životy je fantastický – pohrává si s myšlenkou výběru dvou cest. Určitě jste si už někdy říkali, že kdybyste udělali něco jen trochu jinak, mohli jste být úplně někde jinde s někým úplně jiným. A teď si to představte až do konce, každou možnost. Takový je příběh – spousta alternativ, spousta bolesti, spousta lásky. Jak říkám, nápad dobrý, ale provedení sklouzává ke kýči – zabývá se spoustou zajímavých teorií, ale velmi povrchně. Navíc se mi zdá, že se někdo trochu inspiroval v Butterfly effectu, Donniem Darkovi a filmu Eternal sunshine of the spotless mind. Mohla to být fantastická podívaná, škoda. Ačkoliv pořád stokrát lepší než některé hollywoodské braky.

Ne vždy jsou kreslené filmy pro děti a to o princezně Mononoke platí dvojnásob. Setkáváme se tu s věčným soubojem člověka a přírody, avšak podaném způsobem, jakým to dokáže jen anime. Máme tu samozřejmě jistý příběh lásky, souboj sil a postavy, o kterých by se dalo přímo tvrdit, že jsou kladné nebo záporné. A bozi v podobě zvířat, duchové stromů a samotný Duch lesa jsou tak nádherní, že si je ani nemusíte představovat do reálné podoby. Je to film na zamyšlení, ale nezpůsobuje vám nepříjemné psychózy, je hluboký, ale zároveň si u něj odpočinete. Co víc dodat?