dawnie

Shyamalanův rukopis je nelze zaměnit, a zase jednou to ukázal naplno. Navíc dokáže stejnou měrou děsit i vtipkovat, což pro mě z The Visit dělá neskutečně sympatickej film. Přidejte si finální zvrat a můžeme si být jisti: ten legendární Ind, kterej udělal Sixth Sense, je zpátky.

Ještě tomu něco chybělo. Nicméně, tu Zamperiniho nezlomnost Angie zachytila neskonale sugestivně, a dostal mě i jeho vztah k "Ptáčkovi", který byl plný odstínů šedi (ne TĚCH odstínů šedi:).

Filtrů jak na Instagramu, nenamalovaná Kristen Stewart, sterilní WC používané k zakázaným rendez-vous... why the hell not? Ostrov to vzal akčnější a rozmáchlejší cestou tam, kde Equals jen hebounce hladí povrch a dávají přednost sugestivnímu narůstání napětí podepřenému padnoucím soundtrackem. Na herce ze Skins budu trpět vždycky a bílé kombinézy mi nevadí. Pokud to máte podobně, klidně se taky nechte nakazit SOS.

Zrovna před nedávnem jsem našla článek o Kongovi v jednom ze starých čísel časopisu Premiere, a hlavní věci, které v něm vypíchli, jsou v úplné symbióze s tím, jaký z tohohle filmu - né, BIJÁKU - mám pocit. Prýští z něj láska k řemeslu, i k starým dobrým 30. létům, a při tom se náš drahý Peter Jackson dokázal nevy-... na zásadní aspekt, který by mohla případná fascinace digitální moci, kterou mu umožnil LOTR, úplně zastínit: postavy. Watts - Brody - Black, toť svatá (v Jackově případě nesvatá) trojice, která prostě šlape, a je "doplněna" (kdybych to měla formulovat dle velikosti, tak "převýšena") kým jiným než samotným velkým Kongem a jeho velkým srdcem. (A pseudo T-Rexem, obřím hmyzem a dalšíma potvorama, který už sice zas tak velký srdce nemají, za to jsou ale prostě bezva:)

I přes to, jak vše jede dle zajetých žánrových kolejí, tenhle film má pro mě něco, co mě jednou za čas přiměje se na něj podívat znovu. Není prázdnej jako většina těch Step upů a jim podobných, který sází čistě na krásný tělesný schránky představitelů, a velkou zásluhu na tom dle mě má Julia Stiles, která mě tedy občas svým chováním patřičně se*e, ale má společně s Seanem Patrickem Thomasem charisma, který to drží pohromadě.

Moje teenagerský nadšení z Van Helsinga očividně vyprchalo. Pustila jsem si ho dneska k práci na DVD, a pořád víc jsem žasla nad tím, jak je to celý přiblblý. A jaká je to škoda. Hugh Jackman neměl co hrát (ty dialogy občas, PANEBOŽE!), stejně jako Kate a všichno ostatní osazenstvo, které je omezeno na karikatury: Wenham - funny postavička, Dracula - WTF trapák-rádoby-villain s nepovedeným přízvukem, Velkan - skrz nazkrz ušlechtilej brácha v nesnázích, atd atd. O nevěstkách ani nemluvím, ještěže se na ně dá aspoń koukat. Ach jo, a přitom miluju upíry, vlkodlaky i všechno s nima spojený. Tenhle překombinovanej, a přesto levně působící gulášek na to ale fakt nestačí.

Jeden z nejnervydrásajících filmů, co jsem kdy měla možnost vidět. Podobně jsem vyšilovala při sledování Prisoners, i když tady je víc akce - vlastně na tom to asi stojí. A taky na skvěle zahraném bad guyovi, ze kterého se mi nejednou zvedl kufr. I Halle Berry a Abigail "Little Rock" Breslin to pomáhají držet na té vysoké laťce napětí, díky které je z obrazovky téměř nemožný odtrhnout zrak. Hudební doprovod dokonale dokresluje situaci, a scénář poskytuje x wow momentů a dějových kliček. Já jsem fakt spokojená a jedno jsem si z tohohle pokoukání vzala určitě: radši bych uklízela záchody než mít tenhle job.

Ta schematičnost... je to škoda, protože Freedom Writers jsou film s velkým potenciálem stát se něčím nezapomenutelným. Často se stalo, že mě mrazilo, a vyprávění jednotlivých studentů mi pomohla alespoň trochu porozumět absurdnímu rasovýmu ostrůvkování. Za mě by to bývalo chtělo nápaditější zpracování scénáře, a byli bychom home, yo.

Odešla jsem před hodinou z kina naprosto (u)spokojená tím, jak James Wan krásně systematicky narušoval pravidla žánru bez toho, že by je porušil - tohle osvěžení bylo pro mě tak vítané, že jsem si souhlasně pokyvovala u mnoha záběrů (nečekaně barevné knihy v knihovně, hra s odrazy v kalužích a deštěm, Edova píseň...), takže si o mě můj kamarád teď nejspíš myslí, že mám zvláštní druh tiku. Detaily, detaily... a kuráž jít na to jinak a přitom to ustát přesně na hranici, ať už se jedná o strašení, vtip nebo slaďárny. Druzí Démoni to mají vše.

Moc hezká variace na zombie tematiku. Pravda, občas si trochu zívnete při už tolikrát viděných vzorcích chování postav, které chtě nechtě musí řešit že je --SPOILER-- bývalý milenec/moderátorka/drag queen --KONEC SPOILERU-- hodlá zdlábnout, ale co bychom asi tak v jejich situaci dělali my, že?:) Naštěstí, leckdy to ale neplatí - některé scény umí překvapit, a navíc se člověk často fakt zasměje snadno rozlišitelnému britskému humoru (vozíčkář). Navíc hutná atmosféra i příběhové napojení na Big Brothera tuhle minisérijku pozvedávají zase o stupínek výš. Nemrtví jsou prostě láska na celý život, a Dead Set je hrdým přírůstkem do mé sbírky zombie-zhlédnutí.