dawnie

Knížku jsem četla, a snažila jsem se na to koukat nesrovnávacím okem. Chápu, proč scénáristi Gideon a Evans vypustili těch několik scén, které knize dodávaly ještě další, nadpřirozený rozměr. Na plátně by to nejspíš způsobilo rozklížení hlavní dějové linky, čehož by byla obzvlášť škoda. NEUVĚŘITELNĚ identická atmosféra, která se jim z knihy do filmu podařila obtiskonout, mě opět dostala. A ještě jsem si pobrečela na Riverem, protože celou dobu sálal charismatem jak meteor. Kinga miluju a tady všechno prostě funguje naprosto přesně. I pijavice.

Přitáhl mě samozřejmě Quentinovo scénář, kterej se teda absolutně nezapře (viz joke o Siciliánech a jejich nečekaným původu). Kombinace s rozkošně nadsazenou atmosférou a ještě rozkošnější love story boduje! K tomu zdarma: Plejáda áčkovejch jmen v bizár roličkách. Zimmerův všudypřítomnej ňuňu motiv + nehostinnej Detroit. Slunná Kalifornie a do očí bijící barevný kostýmy. Pokud chcete sakra dobrej romanťák, tady ho máte!

Mě ty Norkové baví. I když jsem měla tady i jinými zmíněný pocit, že se tu zůstaly povalovat ještě kila nevyužitýho potenciálu, nemůžu jinak než za pět. Od vyňuňanejch vtipností, který tak OSVĚŽUJÍCNĚ vyskakovaly co několik minut až do nádherně vybalancovanou atmosféru depka-melancholie-válka gangů-romantika-komedie (!). Velice trefnej výběr písní jak do podkresu (vzpomínám si na moment 'padá snížek bílý' aka -SPOILER- koksík), tak do samotného scénáře, kdy tvoří základ pro další roztomilý scény (problémy s rozdílným hudebním vkusem pasažérů). Trochu mi to tím božím humorem, často spojeným s násilím, připomnělo další severskou záležitost, Lovce hlav. A inteligentní chování postav (Vikingova žena i syn, oujé) taky zahřálo na duši - zvlášť v těch coloradských mrazech. Liam Neeson ve své alma mater roli mě přitáhl, ale dostala jsem víc. Halellujah, že ještě existujou originální žánrovky (jo, vím, předělávka), kde se člověk může od srdce zasmát a vychutnat si spojení zatím neviděného. Native Americans a zimní sporty rock! "Máte rezervaci?"

Ještě nikdy mi nikdo takhle srozumitelně nevysvětlil what went down there. Chvilkama možná trochu roztříštěný, ale nic to pro mě nemění na tom, že to je prohnaně zábavný. Jo, a strašně sympaticky meta - SPOILER: poslední scéna o Killary a oranžovým Cheetos mě rozsekala.

Úúúúúúúúú! To je takový potěšení, vidět komedii, která je dělaná s láskou, a proto šlape! Herci na tom přirozeně mají nemalý zásluhy - nikdo mě neštval, líbilo se mi, že občas nastal krůček přes limit (kousnutý varle, líbací lekce) toho, co divák očekává, že v danám okamžiku uvidí. Millerojc určitě budu chtít vidět znovu, jsou výborný na boost nálady! A závěrečnej fórek na Rachel, pardon, Jennifer, byl perfektní třešinka.

Já vlastně nevim, proč jsem tenhle film brala na lehkou váhu. Než jsem si ho pustila, měla jsem z něj pocit povrchnosti a mainstreamový vypočítavosti - ale ten se okýnko po okýnku (filmovým) vytrácel. Viděla jsem, jak se tady všichni snažili - úspěšně - do toho příběhu dát skutečnost v různejch podobách. Allyina nervozita, nedostatek sebevědomí nejen u její pěvecký osobnosti (se kterým se ztotožňuju), Jackovo deadly smyčka závislosti, jejich povznášející love bublina. Všechno tohle mi vyvolalo zimomriavky a slzy a jsem za to, kurňa, ráda. Je dobrý strávit 2 hodiny s upřímnym filmem, to je samozřejmý. Ale ještě lepší je strávit 2 hodiny s filmem, kterej tě inspiruje. P.S. Bradley za ty otěže vzal úplně neuvěřitelně. Ta pocitová kontinuitá, jakou svojí režií stvořil, mě nenechala si dát ani malou pauzičku.

Hezky to plyne, celé drama se vrtí pod povrchem, což je ve své podstatě docela osvěžující. Co mě ale dostalo nejvíc (možná proto, že venku je zrovna -10°C), je atmosféra rozpáleného lenivého léta, kterou film dýchá a příjemná multi-kulti.

Only the Brave jsou důkazem, že se i očividná ždímačka na slzy dá natočit s vlastním přístupem. Děj (díkybohu) postrádá povinné dramatické oblouky - nebo je spíše velice svěžě modifikuje, čímž děj nenásilně plyne a postavy dostávají daleko více skutečného prostoru než žhnoucí požáry. A tak to má být. Oheň a akce jsou tím, čím mají být: hypnotickými herci ve vedlejších rolích, kteří jsou nedílnou součástí filmu (zejména z hlediska atmosféry). Nikdy ale nepřekračují linii, která byla vypálena, aby film neshořel v plamenech průměrnosti a patosu. Chlapi z týmu jsou sympaťáci a jejich konverzační sekvence nejsou jen prázdnou výplní momentů, kdy nejsou v akci - naopak, Kosinsky je využívá do mrtě a staví tak postavy, na kterých vám skutečně sejde. Závěrečná čtvrthodinka pak bolí na těch správných místech.

Nádherný retro, který stojí z velký části na dětskejch hercích a svý vyňuňaný atmosféře osmdesátek, kde se pro informace ještě chodilo do obrázkových encyklopedií a kde kluci hrajou po večerech Dračí doupě. Děj je, pravda, občas trochu nalajnovanej a řídkej a po odhalení --toho-- jsem byla vyloženě zklamaná - ale stejně to převálcujou herci, který jsou neodolatelně sympatický a přesvědčivý, výborná muzika (instrumentální i písničková) a to, jak to všechno je krásně strange. Jako soulmate Stephena Kinga prostě nemůžu shodit tu * dolů, protože takovýhle divný věci je třeba podporovat.

Limo-ná-da a vizuální orgie jak od Baye/Bruckheimera pro mě trošku říznutý vibem Tropický bouře. Zle hodnej Kong a vykrádačka jeho dinochvatu od Jacksona. Pro Hiddlestonovi modrý oči, slovo překombinovaný nemůže zdaleka pojmout míru přeplácanosti, kterou to na diváka útočí. Ale bavila jsem se, to zase jo.