dawnie

Tak, konečně jsem si ji pustila. For the first time. A bylo to skvělý, no tak jasně, Bruce je nenapodobitelnej s tim jeho něžným hlasem a viditelně improvizovanýma (díky mu za to) hláškama v nečekanejch (no, dobře, i v čekanejch) situacích (,,Giiirls....") prostě dodává filmu charisma jak bejk. Past má ale i spoustu dalších předností... kouzelný německý teroristy v čele s budoucim profesorem lektvarů - mimochodem, umím německy jen "danke" a "scheisse", takže jsem se bavila luštěním, co by ti namakanci se samopalama asi mohli říkat, ale vlastně jsem ani nemusela, protože tyhle řeči podřadných žoldáků jsou většinou nedůležitý, což byl nejspíš účel tvůrců:) Bavila jsem se královsky. Jingle bells, jingle bells, jingle all the way...

Ty jo. Poprvý za dlouhou dobu jsem se odvážila (nebo odvázala?) a šla do kina na českej film. A ještě že jsem to udělala, protože tahle občanka se okamžitě zařadila k Pelíškům a Gymplu, dvěma domácím počinům, který můžu vidět znovu a znovu, pořád dokola. Hlavní příčinou jsou neokoukaný herci, dialogy, za který bych Jarchovskému dala pusu, perfektní soundtrack a hlavně ta příjemná přirozenost všeho, co se na plátně odehrává. Začínala jsem být mírně alergická na všechny ty český tragikomedie, ale tady je všechno v chytlavý symbióze: prchavý momenty štěstí, při kterých se usmíváte se slzama v očích i smutný, někdy až brutální scény, z kterých mě nejvíc odrovnala ta v podchodu. Je to prostě neuvěřitelně citlivě natočený, sugestivní a... taky sakra vtipný, konečně žádný vtípky typu šel a zakop. Díky (nejen za to), Ondřeji. ,,Black Sabbath!!"

Will je king, o tom žádná - bez něj by se Seven Pounds zbořilo úplně. Jeho strhanej zjev doprovázenej častým mlčením je stránka, o který jsem netušila, že jí tenhle bezprostřední sympaťák v sobě má. Skvělej byl i Woody Harrelson, po jeho řezníkovi Tallahasseem v mým milovaným Zombielandu jsem měla potíže ho poznat a mrzelo mě, že nedostal víc prostoru. Rosario byla taky moc příjemná. Prostě, herci nejsem problémem tohohle filmu. Ale co fakt nechápu je předlouhá stopáž, která v tomhle případě nadělala hodně škody. Scénář mi navíc prozradil "nenápadnými" náznaky příliš mnoho a proto jsem byla po zbytek filmu trochu otrávená tím, jak brzo jsem na to přišla a jen čekala, kdy všechno nutné vysvětlování nabere pevnou podobu na plátně mojí obrazovky. Dobře, brečela jsem, ale bylo to tak trochu proto, že jsem byla vědomě citově vydíraná. Sečteno a podtrženo, ušlechtilej záměr podkopnutej průhledným zpracováním.

Paranormal activity je pro mě těžký hodnotit. Vzhledem k tomu, že jsem si s jeho prvním shlídnutím dala "načas", spoilery se na mě hrnuly už několik let ze všech stran, doprovázený nejrůznějšími názory, což dost, i když jsem se tomu snažila vzdorovat, ovlivnilo můj pohled na film. Kdybych nevěděla, co mě čeká, byla bych o dost víc nadšená, možná až o **. Protože námět a mrazivě realistický zpracování tomuhle dílku upřít nejde. Jo a bála jsem se. Hodně.

Důkaz, že i s klišovytým příběhem se dají dokázat divy. Tleskám režii a scénáristovi, dialogy jsou svěží, odvážné a hlavně neokoukané, herci hrajou na jedničku, hlavně Kevin Kline je nehorázně sympatickej chlápek a Jena s Haydenem za ním ani trochu nezaostávají. Vztahy sousedů se sousedy jsou zajímavě a často vtipně propleteny a díky šikovným kličkám nikdy neni překročena hranice patosu. Tenhle dům stoprocentně brzo navštívím znovu.

Jestli mě něco může spolehlivě odvézt od nudný/stresující reality, tak tahle úžasná pohádka. Když jsem poprvé uviděla skranta, naskočila mi husí kůže, a když se spustily ty zpropadený kropítka na trávník, vylítla jsem metr dvacet pět. A pak znovu. A znovu. Paul byl přirozenej, Bryce kouzelná, vlastně všechny postavičky, z nichž žádná nikam nespěchá, všechny prostě jen plní svojí úlohu v kouzelným příběhu. Je krásný věřit.

Dvě slova: ATMOSFÉRA a ZVRATY. Jo, a herecký obsazení. Haydena jsem předtím viděla nejenom jako Aniho/Dartha a Jumpera (toho jsem nudou ani nedoukala), ale i jako mladýho rebela v Domě života, kterýho zahrál opravdu jedinečným způsobem, tak jsem neměla tak nízký očekávání - a nezklamal. Vtisknul svojí postavě moc zajímavej rozměr, kterej mě ve spojení s tím, co se dělo (nejen) na operačním sále držel přibitou v sedačce a taky mě přiměl trochu si okousat nehty:) Brrrr, nejhorší okamžiky byly, když se ozval vnitřní monolog. Jessica hrála jako vždycky - přijde mi, že má takovej svůj styl, kterej používá tak nějak všude. A TAMTIM mě dost naštvala. Ale tak co, za Sin City jí odpustim všechno. Scénář se mi fakt líbil, při prvním zvratu mi spadla čelist a pak už to bylo jen zajímavější. Tenhle osobitej thriller vřele doporučuju.

Bylo mi při koukání líto Twilight Sagy... sice vim, že si o parodování přímo říká, ale takhle pitomá a nenápaditá spatlanina, to je fakt škoda peněz. Kam se poděly nápady?? Tvůrci by si měli akutně pustit Žhavý výstřely.

Přiznávám, ke koukání na Lekce mě přiměl Rupert, mam pro něj slabost a hrozně mě zajímalo, jaký bude v jiný roli. Postava Bena omezovanýho panbíčkářskou pokryteckou matkou mu krásně padla. Příběh byl mile nepředvídatelnej, a závěrečná scéna v kostele (a před kostelem) mě nadchla - to, jak Bena ta boží neustále fuckující stařenka přiměla žít, bylo osvobozující a já jim celou dobu držela palce. Tyhle osobitý malý filmy s britským humorem mam moc ráda, vždycky mě totiž překvapí něčím neokoukaným.