Mezi řádky

Chcete-li z nevzdělatelného čmouda s IQ 85 udělat překrásnou bílou kultivovanou duši, dejte mu přečíst deníček Anne Frankové a voilà... úspěch je zaručen. V tomhletom naivním propagandistickém multikulturním škváru dokáže sexy árisjká učitelka se zručností Harryho Pottera vykouzlit z partičky polodebilů jakože lidské bytosti. Stačí jen rozsvítit malé světélko a dotknout se srdce na pravém místě. A já se ptám: Proč na to ještě nikdo nepřišel? Kurva, proč?!! Ať mír dál zůstává... (18.09.2015)

Velmi podmanivy, podnetny,uprimny  a velmi silny film pro zralejsi publikum. Amerika je pro me nejextremnejsi zeme na svete s mimoradne divnymi lidmi a nasilnickou kulturou. Pri sledovsni budete smutni, stastni, v rozpacich a nakonec vycerpani. Postavy jsou az moc typicke. Vse je zasazeno do rasivych nepokoju v Los Angeles v roce 1992. Je to politicky pohled z leva. (26.01.2023)

"We are all ordinary people - but even ordinary secretary, housewife or teenager can with their own small way turn on small light in a dark room. - Všichni jsme obyčejní lidé, ale i obyčejná sekretářka, žena v domácnosti nebo teenager může svým vlastním způsobem zapálit malé světlo v tmavém pokoji." A jedna taková učitelka zažehla tu naději a započala změnu myšlení v dětech ulice právě v tomto filmu :) (06.07.2014)

O výjimečné učitelce, pro kterou se povolání stalo posláním. Netuším, nakolik její příběh odpovídá realitě, jen si myslím, že skutečná Erin Gruwell musela vyvinout DALEKO větší úsilí, aby její žáci uvěřili, že je bere vážně … aby mohli respektovat i ONI JI. Vypadá to, že si snímek nasadil slušivé brýle lehce zabarvené do růžova - a tak možná nedokázal zachytit všechny aspekty jejího přístupu ke studentům. Ale snad se mu podařilo vystihnout podstatu její práce - a zároveň přiblížit divákovi nesourodé společenství těch, pro které se třída stala domovem, opěrným bodem, jistotou ... zázemím, které do té doby nepoznali. Za tu upřímnou snahu si hřejivé 4* zaslouží. (18.08.2013)

MAXimální zklamání!! „Nakopu ti prdel, negře!“ Průhledné, nezáživné drama o dětech, které sužuje etnický původ, násilí, drogy i nízká sebedůvěra, se vám brzy ztratí z hlavy. Patos by se tady mohl rozdávat po lopatách a doposud relativně uznávaný Richard LaGravenese si ode mě získal jen rozpačité kroucení hlavou. Nebylo tu prakticky nic, čeho bych se mohl chytit. LaGravenese jakoby jen plnil žánrový stereotyp, nic nového nenabízí. Práci se sentimentálně laděnou tématikou (sic dle skutečných událostí) viditelně nezvládá; široký úsměv zarputilé učitelky, Holocaust, čárová hra a Anne Frank pospojují partu nesourodých spolužáků, barva pleti jde záhy stranou a když se na scéně objeví jistá Miep Gies („Dosud jsem neměl svého hrdinu. A teď jste vy mým hrdinou.“), začnou divákům vstávat vlasy na hlavě. Uff.. Scénárista mnohdy opravdu neví, o čem chce vyprávět. I písemné výpovědi žáků (mimochodem viditelně nesedí jejich věk) jsou roubované na efekt, nejsou nikterak ucelené, chtějí pouze šokovat x dojímat. Což se jim trestuhodně nedaří. Další dějové linie nemají opěrné body k zaujmutí nebo jsou doslova vyumělkované (odpor ke změnám ze strany ředitelky školy, hrdinčino krachující manželství atp.), chybí zachycení atmosféry doby, naopak vhod by přišla recyklace klišé a jiné, než bezkrevné dialogy. Idealistka Hilary Swank je typově přesná, i když má rozhodně na víc – v druhé polovině snímku si naštěstí urve několik scén pro sebe a v klíčových momentech odvádí, co se od její postavy čeká. Jinak je mi líto.. (30.06.2008)