Mort09

Spolu s časovým posunem, který nás zavádí do období vlády královny Alžběty, přichází i posun v humoru, ten je inteligentnější a propracovanější, s čímž souvisí i charakterní růst postav. Jenž je nejvíce vidět na samotném Edmundovi (R. Atkinson), který je o poznání protřelejší a mazanější, což mu velmi herecky sedí. Navíc má velkou protihráčku v podobě královny Alžběty (M. Richardson), která je úžasně ztvárněná. Tato série je pro nás, oproti první, přijatelnější větším odklonem od typicky anglických vtipů a dějinných události.

Jeden z nejpovedenějších kousků se Segalem (lepší je jen Přepadení v Pacifiku). Je to jednoduchý akční film z doby, kdy kladní hrdinové ještě měli koule, a dělali z hromady nepřátel fašírku bez podpory teamu nebo supermoderních vychytávek. Ekologický podtext je celkem snesitelný, takže jako jediný větší úlet bych viděl transpersonální eskymácký zážitek. Rozhodně slušná žánrovka.

30 minut humoru vtěsnaných do 15 minutového filmečku. Prakticky každá věta je perla a každá scéna je dovedená k dokonalosti. Báječný přídavek, k už tak skvělému seriálu.

První série sice trpí některými neduhy, které se později povedlo odstranit, ale i tak se řadí mezi seriálové skvosty. Typický britský sitcomový humor, okořeněný notnou dávkou vulgarismů a zasazený do období vrcholného středověku vytváří neopakovatelný dojem, který stojí za to vidět. Pozor, je důležité sledovat v originálním znění, dabing naprosto ničí vyznění mnoha vtipu a degraduje seriál na 2*.

Velmi dobrá žánrovka, která vrací zašlou slávu upadající sérii. Celé to má pouze dva nedostatky. Prvním je téměř nulový prostor pro hlavního padoucha, ve filmu se o něm prohodí pár vět, a pořádně si ho můžeme prohlédnout až ve finálním střetu. Což je škoda, protože jeho dřívější nasazení by mohlo personifikovat, atomovou hrozbu, kolem které, se celý film točí. Druhým nedostatkem pak je posledních 10 minut filmu, které jsou naprosto prázdným patosem, a podkopávají vyznění celého filmu, jenž se podobným sladkobolným věcem úspěšně vyhýbal.

Prequel ke Spartakovi (blood and sand), který se nad očekávání povedl, i přesto, že byl točen jen jako výplň mezi sériemi. Oproti „hlavnímu“ seriálu je zde slabší dějová linka, která je nahrazena ještě větším množstvím sexu a násilí než v první sérii, což je vidět hlavně v 4 a 5 dílu, které jsou hodně nadstavované. Naopak velkým plusem proti Blood and sand, jsou nové postavy, jimž jasně dominuje gal Gannica, jaký si playboy arény, který díky svému charismatu dělá ze Spartaka malou rybu. Celkové hodnocení je 3+, sice to dýchá Spartakovi na záda, ale pořád tomu ke kvalitě „předlohy“ kousek chybí.

Přesnější název by měl, být Spartakus: krev a kozy. Sexu a „koz“ je v každém dílu více, než v mnoha současných erotických filmech americké produkce. Hojně se pak vyskytuje i krev, která stříká na všechny strany ve stylu 300: Bitva u Thermophyl, a její vizualizace je podržena častými zpomalovačkami. To vše v kombinaci s příběhem, který si v intrikách nezadá s Římem nebo Borgii,vytváří velmi koukatelnou směs, která vás vtáhne do děje a nepustí.

Klasické příběhy Sira A. C. Doyla předělané do současnosti, s dech beroucím citem. Stále je to Ten Sherlock Holmes, geniální sociopat využívající dedukce k řešení těch nejzapeklitějších zločinů. Jen doba se změnila, místo drožek taxíky, místo knih smartphone a malá výsuvná lupa do kapsy, na místo nepraktické velké. Vše podtrženo skvostným hereckým výkonem Cumberbatche a Freemena, kteří tvoří velmi povedenou a přirozenou dvojici. Slabiny se u tohoto seriálu hledají těžko, takže pokud nejste chorobní konzervativci, lpící na tradičním provedení, vřele doporučuji.

Film mě více než zklamal, čekal jsem poutavý příběh dvou největších mužů psychologie, jejich přátelství a rozchodu. Místo toho jsem byl nucen zhlédnout drama o zakázaném vztahu, kde postavy chrlí rádoby chytré věty, které jsou, zvětší části použity účelově a bez většího psychologického kontextu. Opakem k, plytkým dialogům, pak jsou herecké výkony. Fassbender i Mortensen báječně zapadají do svých rolí a jsou důstojnou tváří takových velikánů, jako byli Freud a Jung. Keira se jim sice snaží sekundovat, nicméně zvláště při svých záchvatech, je až příliš afektovaná, a radost udělá spíše fanouškům Vetřelce. Celkově pak film zůstal někde na půl cesty mezi dramatem a životopisem, který bych doporučil milovníkům sociálních věd, zvláště pak psychologům, aby věděli, jak vypadá pohled „zvenčí“ na historii jejich oboru.

Na svoji dobu až nečekaně syrová sonda do prostředí fotbalových vlajkonošů a násilí, která se navíc může pyšnit nálepkou „podle skutečných událostí“. Bohužel kouzlo filmu se vytrácí s uplynulým časem. Doba kdy tlupy vlajkonošů terorizovali při svých výjezdech železnice je pryč, stejně jako zmizel strašák Bruselské tragédie. Jediné co zůstalo je průměrný, dokumentárně laděný, se spoustou známých tváří, který osloví buď to pamětníky té doby, nebo fotbalové nadšence.