Barghest

Ačkoliv se na první pohled může Kenneth Brannagh jevit jako překvapivá volba na post režiséra pro tenhle film, až po (druhém) shlédnutí jsem pochopila, že je mužem na svém místě. Thor je už ze své podstaty teatrální a patetický a právě na tomto poli se ukazuje, jak chytrý byl tah angažovat Branagha. Ten díky svým divadelním zkušenostem dokázal Thorovu okázalou nadnesenost nejen prodat, ale ještě ji učinil zábavnou. Daří se mu kombinovat drama i akci, stavět na kontrastu mezi dvěma světy a způsobovat tak docela komické chvilky, třeba když si Thor objednává další kafe. Chris Hemsworth se na arogantního, leč sympatického boha hromu parádně hodí, Stellan Skarsgård je frajer i v profesorské roli a ani Anthonymu Hopkinsovi nemám problém toho vznešeného Všeotce Odina uvěřit. Tím, kdo vládne v každé scéně, v níž se objeví, je ale dokonalý Tom Hiddleston, jehož Loki je zdaleka nejzajímavější postava ve filmu. PS: Po třetím shlédnutí jsem autorům dokonce odpustila, že znásilňují moji milovanou severskou mytologii, neboť ta by se jinak než ve formě komiksové adaptace do kin nejspíš nedostala. P.S.: Já jsem ROZHODNĚ tým Loki.

Jonesovi klamou tělem. Tváří se, jako by neměli moc čím zaujmout, ale když jim člověk dá šanci (třeba když je náhodou potká večer v bedně, jako já), dostane od nich nečekaně dobrou podívanou. Podpořeni dobrým herectvem, nebojí se tvůrci prohnat postavy nějakou tou žumpou, a ačkoliv si při tom počínají trochu radikálně, zvládají svou vizi divákovi prodat a spolu s ní nenásilně podsunout pointu příběhu. Škoda jen toho závěru, který... který neprofláknu, protože nejsem spoilerující hovádko.

Zlatý kompas se snaží tvářit děsně originálně, jenže pozlacením se ze zašlého hliníku drahý kov udělat nedá. Nezajímavé postavy, přehrávající herci a děsný scénář ho z průseru nevytáhnou. A za to prznění skandinávské kultury a jazyků patří autory natřít dehtem, vyválet v peří a pověsit za koule do průvanu. Norasko, ty vole! P.S.: Čeští distributoři Evu Green dočista popravili.

Curtisovi se povedla věc téměř nevídaná. Natočil romantickou komedii, která nejen že je opravdu romatická, ale ona je dokone i opravdu vtipná. Už jsem dlouho nezažila, aby se celé kino od srdce smálo. Jakmile jsem se naladila na zvolna plynoucí tempo snímku a nechala na sebe působit odzbrojující feel good atmosféru, kolegyně depka byla nucena odebrat se do věčných lovišť. V tomto ohledu je Lásky čas velmi spolehlivou zbraní, jejíž kadenci zesiluje perfektní obsazení v čele se sympaťákem Domhnallem Gleesonem, příjemná hudba a celkem nápaditý scénář. Na klišé a oslí můstky sere Bílej Tesák, já jsem se prostě bavila. Třešničkou na dortu budiž pozitivní poselství nakonec, které mi zajistilo dobrou náladu ještě na týden dopředu. P.S.: Palec nahoru za cynického kámoše Harryho, v němž jsem se dost poznávala.

Nějak se mi zajídá ten americký sen, v němž si dokonalí lidé s dokonalou fasádou budují svůj průměrný předměstský život podle průměrné šablony, pořád se za všechno omlouvají a hrozně se diví, když jim jejich nevycvičený pes demoluje životy. Nejvíc mě nasrala hláška "Tak se ho zbavíme, je to jen pes." A právě kvli tomu pejskovi a dojemnému závěru nepůjdu s hodnocením níž a neodstřelím ten snímek úplně.

Nemám ráda příběhy z viktoriánského období. Většinou totiž tuto éru idealizují a zabývají se pouze lovem na ženicha, na drb, na nový ohoz či na blýsknutí se před sousedy. Cranford sice zpočátku působí stejně povrchně, jenže to by to nesmělo být od BBC. Když na konci druhého dílu děj nabere na obrátkách a tvůrci vláčí postavy bahnem, za něž by je i G. R. R. Martin pochválil, začne to být teprve zajímavé. A jsou to právě výtečně napsané a zahrané postavy, kvůli čemu jsem vydržela až do titulků posledního dílu a neodstřelila to hned na začátku, jak jsem původně chtěla.

Nádherné záběry drsné kanadské divočiny, dokonalá symbióza obrazu a zvuku a poeticko-dokumentaristický styl dělají z filmu čarokrásnou a poutavou podívanou. Najít si cestu k hlavní postavě není úplně snadné. Aspoň pro mě nebylo. Ale má krásný hlas. Závidím mu ten nádherný kanadský srub, pejsky i koně, tu přírodu všude kolem a tu svobodu. P.S.: Nesouhlasím s názorem, že by měl člověk na světě tak výsadní postavení. Jsme jen hovno na podrážce planety Země, která by nás bez většího úsilí smázla, kdyby se o to pokusila.

Představte si to ticho, kdyby každý říkal jen to, co ví. (K. Čapek)

Život Davida Galea má dvě podstatné slabiny a těmi jsou postavy a hlavně scénář. Když se přes tu hromadu keců konečně dočkám závěrečné pointy, přichází rozčarování. Jestliže ji rozpitvám do detailu, docházím k závěru, že postrádá logiku, z Davida Galea dělá pokrytce, celý dosavadní děj staví na hlavu a tím pro mě snímek znehodnocuje. Nevěřím, že by profesor filozofie nepromyslel hlubší význam svého rozhodnutí. Bohužel nemohu být konkrétní, poněvadž nechci spoilerovat.

Napravování škod, kterých se na nás dopustili naši rodiče, je zdlouhavá, problematická a obtížná procedura. Režisérovi se to podařilo vyobrazit docela trefně na tom malém rybářském městečku, jež je kaleidoskopem magorů všeho druhu a různé intenzity, jimž vévodí slaboch Quoile a jeho vzpomínková ženuška. Drsná krajina holt rodí drsné lidi. Lasse by to měl vědět.