Ostrovní zprávy

Lasse Hallström je režisér jako stvořený právě pro takovéto snímky a Ostrovními zprávami to jen bezezbytku potvrzuje. Jeho vedení je bezchybné a precizní, herci jsou typově přesní a přesvědčiví, kamera vizuálně působivá, hudební složka ne příliš výrazná, ale zároveň tak nějak sladěná se vším ostatním. Podívaná je to každopádně zajímavá a 4 hvězdičky si snímek určitě zaslouží. (26.06.2003)

Tři zásadní Hallströmovy snímky jsem viděl před 15 lety a cenil jsem si je vysoko. Šlo konec konců o jeho výkladní skříň v podobě Čokolády a Pravidel moštárny. Poté jsem si dal dlouhou pauzu a nyní s velkým časovým odstupem mám co do činění s Ostrovními zprávami, které ve mě, jak jen to kulantně říct, vyvolávají rozpaky. Hallström neměl tuto látku nikdy dostat do rukou. Míjí se s jeho naturelem a filmařským viděním. Je příliš sladký a sluníčkový pro příběh zasazený do drsné přírody Newfoundlandu. Nedokáže pracovat s atmosférou a přidat nezbytný díl syrovost a bolesti. Výsledkem je nevýrazné "něco", které se za pár hodin vypaří z hlavy. Hrdina snímku Quoyle patří k typu pasivních moulů, o kterých jsem si dosud myslel, že se vyskytují snad jen ve filmovém světě Aki Kaurismäkiho. Katastrofální manželství (jehož konec by kterýkoli jen trošku soudný muž přivítal jako osvobození z pekla) by patřilo spíš do žánru bláznivé komendie než romantického dramatu. Quoyle je každopádně postavou, které se negativní nebo pozitivní věci "dějí". Jak považuju Kevina Spaceyho za výborného charakterního herce, tohle není typ role, která by mu sedla na tělo. Obsazení je sice silné, ale nezdravý základ už nezachrání. Celkový dojem: 40 %. (14.02.2021)

Lase Hallström přichází s poutavým příběhem o lásce, uzdravení a znovuobjevení schopnosti žít. Ostrovní zprávy jsou příběhem podle románu, oceněného Pulitzerovou cenou, spisovatelky Annie Proulxové. Scénář: Robert Nelson Jacobs. Kamera : Oliver Stapleton. Soundtrack k filmu nahrál a zmixoval Robert Fernandez. (23.05.2011)

Môj rovesník Lasse Hallström nakrúca priemerné aj nadpriemerné filmy. Ostrovné správa patria podľa mňa skôr k tým priemerným. Je v nich málo, čo môže diváka zaujať.Film je zmesou aktuálnych udalostí premiešaných s démonmi minulosti. Podarilo sa obsadiť ho štvoricou kvalitných hercov, ale ani oni nedokážu prispieť k tomu, aby film zanechal v divákovi výraznejšiu stopu a po nejakom čase sa nutne ocitne vo vzdialenej časti pamäte. (27.10.2019)

V tomhle filmu jde především o naději. Naději nás všech, kdo jsme příliš sami, příliš obyčejní, příliš nudní, příliš nesmělí, příliš zařazení do své malé levné škatulky, příliš naivní romantici, příliš velcí zastaralí dinosauři. O naději na to, že se ze svých škatulek vymaníme, nebo se ty škatulky začnou líbit náhle i jiným lidem. Tenhle film je poetičtější víc, než by se na první pohled zdálo. A nemám na mysli zrovna jen styl vyprávění nebo prostředí natáčení, ale spíš lidi, kteří tu jsou popisovaní. Připadalo mi to jako americká obdoba našich starých vesnických komedií, kde se každý s každým zná a s každým je z některé strany příbuzný. Zároveň ale mají takovej ten zvláštní přístup k životu, určitým způsobem velice praktický, ale zároveň zvláštně lyrický. Příběh je pomalý, s občasnou humornou nebo dramatickou vsuvkou, ale není ostatně takový i celý lidský život? A herecky nemám co vytknout. Možná dokonce přijdu na chuť i Julianne Moore, která se mi tu ve snad druhým filmu vůbec opravdu líbila. (02.09.2007)