Barghest

Kdo by to byl řekl, že se od seveřanů dočkáme dramatu o páru gayů, které neutápí diváka v depresi, ale naopak ho oblažuje hřejivým pocitem? Přestože se snímek zabývá tak závažnými tématy, společností stále ještě vnímanými jako kontroverzní, oplývá "feel good movie" nádechem. Pod povrchem ústřední dějové zápletky nebublají jen otázky týkající se homosexuálů, ale i předsudků obecně, odmítání, strachu a přirozené lidské touhy po lásce. Smekám před ústředním párem, každý muž, který dokáže přesvědčivě zahrát zamilovaného gaye, má můj obdiv.

Přiznávám, že miluju Skandinávii a navíc tam hraje Gustaf Skarsgård, takže tentokrát je to osobní. Ze všeho nejvíc mi Kon-Tiki připomíná polozapomenutý Master and Commander, ačkoliv nemají na první pohled zase tolik společného. Takováhle plnotučná dobrodružná podívaná, která nepostrádá duši, se už dnes skoro netočí. Proto děkujme Kon-Tikimu, jakožto i ostatním bohům, za každé povedené žánrové dílko a za tohle obzvlášť. Připadá mi scestné a nefér vytýkat snímku, který není a ani se nesnaží být dokumentem, že postrádá jeho atributy. Vyprávění se nezaměřuje na jednotlivé charaktery, ale spíše na vztahy a celkové vyznění, pročež by se všichni vedlejší aktéři mohli zdát upozadění, ale to je pouze dojem, herci jsou do jednoho parádní. Jedinou pihu na kráse vidím v intonaci Påla Sverre Valheim Hagena, která mě neskutečně rozčilovala. Režisérská dvojka dokázala přesně vystihnout atmosféru, jakou takovéto šílené podniky nejspíš mají, a navíc ji okořenila opravdu překrásnými záběry. Takové setkání se žralokem velrybím člověku vezme dech. Ačkoliv většinu doby divák sleduje šest chlapů na voru, nuda nehrozí ani v nejmenším. Je úplně jedno, zda ví, jak to dopadne, stejně ho režiséři napínají jako kotevní lano, že by si ohlodal nehty až po zápěstí. A v tom vidím hlavní důkaz, že Kon-Tiki je ryzí kus precizní filmařiny. Seveřani prostě umí a toho Oskara měli dostat.

Nechápu, jak se to mohlo stát, ale na mě ten snímek tak úplně nefunguje. Ano, vyprávěný příběh je silný a dramatický, ale ne tak, abych z něj padla na zadek. I přes jeho mnohovrstevnatost a závažnost otázek, které pokládá, zůstává podivně odtažitý a já marně čekám na nějakou emocionání odezvu. Snímek je kompaktní a jako celek neselhává, přesto se na nejvyšší kataraktické příčky nevyškrábe. Jedinou konkretizovatelnou slabinu vidím v hlavním představiteli, který nemá takové charisma a tak výrazný projev jako jeho hlavní oponent, a proto se jím nechává zastiňovat. Gustaf Skarsgård si toho arogantního hejska vyloženě užívá a díky tomu mě opravdu bavilo sledovat jeho povýšené terorizování všech společensky nižších jedinců. Ondskan rozhodně není špatné dílo, ale severské filmy se umí vrýt do paměti mnohem víc. A švédština je sice trochu divný, ale krásný jazyk.

TOHLE je ten správný Zorro se zrzavýma chlupama a Antoniovým charismatem!

Nemůžu se zbavit dojmu, že na papíře by Sweeneyho příběh vydal leda tak na kratší povídku. Ačkoliv je dramatický a skýtá určitý potenciál, přesto jsem podezřele často sledovala čas. Tim Burton by měl svým dvorním hercům koupit pořádně velký masový koláček, protože cynická Helena a zlomený Johnny mu tentokrát zachránili zadek. Webber prý nebyl k zastižení. Deppova nominace je sice překvapivá, ale zasloužená. Co se hudby týče, o ní by muzikál měl být především, ale Sondheimovy melodie jsou až příliš zapomenutelné. Žádná pecka, která by režiséra tahala z průseru á la Fantom opery, se nekoná. Vzhledem k mému hudebnímu polohluchu nemám nic proti pěveckým výkonům, jenže písničky působily docela otravně a nudně. Jeden nesporný klad ten film ale má (kromě zmíněných herců). Už hodně dlouho jsem ve filmu neviděla tak charismatické dítko. Jo a taliánského vejtahy S. B. Cohena bych snesla klidně víc.

Na jednu stranu je mi dost proti mysli dávat procentuální hodnocení filmu, který se zabývá tak těžkou tématikou. Na druhou stranu uznávám, že za působivostí Mysterious Skin, nestojí jen jedno společenské tabu, ale také perfektně odvedená práce. Arakiho snímek je velmi otevřený a s emocemi jde až na dřeň, aniž by sklouzával k lacinosti a vzbuzoval pobouření, které se ale stejně dostaví, neboť režisér hraje na jednu společensky nepřijatelnou a potlačenou strunu. Sigmund Freud by měl radost. Všichni, kdo se odvážili účastnit tohoto projektu, mají můj obdiv, především JGL, jehož role vyžadovala nemálo herecké kuráže. Tento snímek z paměti už nejspíš nevymažu, a to nejen proto, že jsem na to koukala večer před spaním a pak se mi zdály dost ošklivé sny, ale i kvůli absolvované katarzi, která byla tentokrát hodně náročná. Výpovědní hodnota totiž přesahuje rámec filmu a nutí diváka k zamyšlení.

Uběhlo několik týdnů od návštěvy kina a jediné, co si toho filmu pamatuju, je okouzlení vizuálem, což se mi nakonec zdá být nejvýmluvnějším zhodnocením snímku.

Oceňuji nesporné kvality tohoto seriálu, projev hereckého ansámblu v čele s ústřední dvojkou a snahu Američanů šlapat sami sobě na kuří oko, což je nejvíce hodno uznání. Ano, docela mě to bavilo, byla jsem napjatá, jak to s Brodym vlastně je a Damiana Lewise žeru, ale přes to všechno jednoduše neskáču nadšením dva metry vysoko a nemám chuť pustit si i druhou řadu, což jsem na začátku tak trochu očekávala. Politika holt není moje oblíbená škatule.

V tomto případě nelze přihlížet k procentuálnímu hodnocení a odborným recenzím jako k atributům, které o díle cokoliv vypovídají. Imaginárium je dost zvláštní film a ne každý ho pobere. Terry Gilliam má můj obdiv už jenom za to, jak se vypořádal s nezáviděníhodnou situací. Za ty vizuální orgie, nápaditý příběh a tvůrčí invenci si tento snímek zaslouží víc než nálepku "Poslední film Heatha Ledgera".

"Hlavně kurva neloupejte perníček!" Už dlouho se mi nestalo, abych, sotva vylezu z kina, měla chuť se vrátit dovnitř a dát si ještě jednu rundu. Tahle lahvinka totiž obsahuje pěkně řízný dryák, který vám sice lehce opraží mozkové buňky, ale následný trip rozhodně stojí za tu újmu. Tommy Wirkola dokazuje, že je tak trošku hovado a že seveřani mají černý humor v krvi. Casting je trefou do černého, v případě sourozenecké dvojky rozhodně a dřevnatá Famke aspoň konečně dostala roli přímo na tělo. Odmítám se šťárat v nedostatcích, protože ty se stejně ztrácí pod záplavou nápadité akce, zběsilého tempa a vysoké kadence gagů a hlášek. Jeníček s Mařenkou se nesnaží o nic víc, než házet do diváctva usekané údy a roztříštěné stromy a být při tom královsky zábavní, což jim obojí jde pěkně od ruky a ještě u toho mají pořádný koule (promiň Máří). Občas je prostě moc fajn dát si relax v lázni z krve, zvratků a vnitřností. Palec nahoru za parádní titulky, nadupanou hudbu, krásně neautentické cool zbraně a vtípek s trolem.