Barghest

Ach jo, zase další zapomenutelná, přebarvičkovaná hollywoodská pohádka, kterou nedokázal z průměru vytáhnout ani talent Kennetha Branagha. Lily James je sice sympatická a okouzlující, ale sem se moc nehodí. A vlastně ani Richard Madden ne, kterému ta slaďouškovská stylizace sebrala charisma. A to ho jako herce celkem můžu. Plášť, obří meč a zlovlk po boku mu prostě sluší víc než vykleštěné princátko s modrýma lampičkama. Nerada to říkám, ale tentokrát jsi mě zklamal, Kene. Kdy konečně někdo natočí tu pravou, grimmovsky brutální Popelku s odsekáváním nohou?

Důkaz, že i televizní snímek z minulého století může být napínavý, přestože se svého televizního looku nedokáže úplně zbavit. Stephen Rea mi přišel poněkud prkenný, zato Jeffrey DeMunn byl slizký, až se mi z něj dělalo blivno. A to se oproti skutečnému Čikatilovi ještě krotil. Nejvíce chvály si ale zaslouží nevyzpytatelně se tvářící Donald Sutherland. Skoro stejně děsivé jako samotné zločiny bylo zpodobnění zaslepené komoušské byrokracie, která odmítá přiznat svoji chybu. Režisérovi se podařilo udržet napětí až do konce, takže i když člověk ví, jak to s Čikatilem bylo, stejně musí detektiva buzerovat, aby toho sadistického parchanta koukal chytit. A že to byla docela hutná podívaná.

První polovina je skvělá. Pečlivě budovaná atmosféra a napětí nenechá diváka v klidu a neznámé, dosud skrývané zlo ho donutí nervózně poposedávat na okraji sedačky. Jenže zhruba v půlce se to zvrhne v prachobyčejné vesmírné béčko s děravým scénářem, který nedává moc smysl, což je strašná škoda, protože potenciál tu rozhodně byl. A velký.

To byla ale nádhera! Píseň moře působí nejen díky okouzlující vizuální stránce v době digitálních animáků jako zjevení, o to je ale vítanější. Zvlášť když dokáže tak lehce spojit současný příběh s keltskými pověstmi. Irská mytologie patří k těm nejzajímavějším a rozhodně si zaslouží důstojné převedení na velké plátno. Víc takových osobitých a po všech stránkách vybroušených animáků a víc filmů inspirovaných mytologií. Jakoukoliv.

"Johne Spartane, máte pokutu jeden kredit za porušení slovního morálního statutu!" Budoucnost je naivní.

Nesmrtelná béčková klasika, která baví i po letech od premiéry. Na nahého JCVD nelze zapomenout.

Krásně temná a depresivní pohádka. Chýlková je tak přesvědčivá, že by ji člověk nejradši vzal polenem po hlavě.

Druzí Avengers trpí typickými manýry druhých dílů. Všeho musí být víc, až se zapomíná na to hlavní - dobře napsaný příběh, a dobře napsaného záporáka. Postav je tu skutečně až příliš, takže buď moc nezaujmou (Ultron, Quicksilver, Black Widow) nebo nedostanou dost prostoru (Vision, Scarlet Witch, Ulysses Klaw). Ovšem Hawkeye je čestná výjimka, protože z postradatelného podržtašky se konečně stal zajímavý charakter. Proti hercům ale nelze říct půl slova. James Spader sice nedostal moc dobře napsanou postavu a role Andyho Serkise je spíš takové větší cameo, přesto oba dokážou přes nepřízeň hereckých podmínek excelovat. Co se týče akce, její nepřehlednost působí dost rušivě, v hlavě utkví snad jen to Hulkovo řádění. A taky Thorovo kladivo, které se zcela nečekaně postaralo o nejlepší scény z filmu. To nejzajímavější dění se ale rozjíždí okolo Visiona, jehož schopnosti, výjimečnost a původ z něj dělají bytost až nadpozemskou. A Paul Bettany je tradičně parádní! Druzí Avengers tak sice pobaví, přesto ale zůstane na jazyku nahořklá pachuť, že měli na víc. P.S.: Více hraných rolí pro Andyho, ten chlap je boží!

Sběratelům kostí jsem se dlouho vyhýbala v domnění, že jde o tuctovou hypermoderní kriminálku, která je spíš o přehlídce technologií a Supermanů s odznakem, než o opravdovém pátrání. A ona to vlastně přehlídka technologií tak trochu je, ale až ve druhé nebo třetí řadě. To, co tuhle partu odděluje od záplavy CSI a podobných záležitostí, jsou zajímavé postavy v čele s ústřední dvojkou. Kůstka je tak trochu - teda vlastně hodně - chodící wikipedie se sklony k nerdismu a s osobností připomínající člověka s Aspergerem. Zatímco třeba taková Saga Norén z dánského seriálu Most ukazuje, že s člověkem s Aspergerovým syndromem je občas dost těžké vyjít, Kůstčino mírně asociální chování a pokulhávající empatie se starají mnohem víc o komické situace než o dusno mezi členy týmu. Doktorka Brennanová je rozhodně nejzajímavější postava seriálu, ale ani její parťák, bývalý sniper s oním neuchopitelným vyšetřovacím čichem, za ní téměř nezaostává. Zvláště když je občas nucen odhalit něco ze své ne zrovna sluníčkově pozitivní minulosti. Scény z úvodu dílů, kdy rozežrané, červy prolezlé a hnijící kosti náhodně padají ze stromů, vynořují se z bahna a vůbec rády způsobují doživotní traumata nic netušícím rodinkám, jsou někdy až nepříjemně realistické. Pokud jde o samotné pátrání, vyšetřovací postupy si většinou udržují na uvěřitelnosti, občas člověk dokonce žasne, co ta parta vzdělaných individualit dokáže vyčíst z trochy práchnivějících ostatků. Sběratelé kostí nejsou veskrze zas tak moc objevní, ale pořád je to velká zábava. A navíc je to jedna z mála kriminálek, která s přibývajícími řadami kvalitativně neztrácí.

Úžasný dokument! Kdo by dokázal vyprávět o letech na měsíc lépe než ti, kteří je sami absolvovali? Astronauti jsou frajeři už tak nějak z povolání a je jedno, jestli je jim 35 nebo 80. Když jsou jejich vzpomínky navíc doplněny archivními záběry, jde o neuvěřitelně poutavou a autentickou podívanou. Speciální dík za moudra na závěr. P.S.: "Nejosamělejší muž" Mike Collins z Apolla 11 je opravdu sympaťák.