VaHo

Bibli jsem nečetl, přesto zprostředkovaně a stručně znám příběh o Noemovi a Arše. Nevím, nakolik se film drží předlohy, (je mi jasné, že to ani nejde). Proto jsem neřešil, jestli Noe, řekl to a to a udělal to a to. Do kina jsem šel bez toho, abych si o filmu něco zjišťoval a aniž jsem četl recenze. Byl jsem mile překvapen, jak dobře je to odvyprávěný příběh. Místo opulentních efektů (kterých je i tak dost), je největší důraz kladen na vztah mezi jednotlivými členy Noemovi rodiny. To znamená, rozhovory o trestu, kolektivní vině, lásce, vůli člověka, víře apod. V desítkách jiných filmů, by to byly hloupé žvásty, ale tady jsem je se zájmem sledoval. Tvůrci dokázali tato složitá témata, podat tak, že to i obyčejného diváka dokáže zaujmout. Děj postupem času začíná gradovat, a ke konci jsem už skoro nedýchal napětím. Velmi krásné jsou i záběry na přírodu (různé hory, rozeklané pustiny, pouště a pobřeží), různé kamerové přelety nad krajinou a nastínění některých scén jako siluety a další podobné vychytávky. Párkrát se sice postavy chovaly hloupě (to sice nepovažuji u tohoto typu filmu za něco nepřijatelného, ale nedostatek to je). Nicméně, jsem si skončení filmu říkal, že by možná stálo za to si v té Bibli přečíst, jak to píše tam. A to se počítá.

Hodnotím z pár mlhavých vzpomínek, už si totiž ani nepamatuji o čem to vlastně bylo. Vím jen že tam byly roboti, parta mladých lidí oblečená v divných barevných kostýmech a nějaká čarodějnice. Jako dítě se mi to líbilo, ale když dnes vidím ukázky ze seriálu, tak je vidět, že to byla strašná blbost, ale ta nostalgie...

Po zhlédnutí prvního dílu jsem nevěděl, co na tom má být tak vtipného. Nenechal jsem se ale odradit a díval jsem se dál, postupem času se mi to líbilo čím dál víc. Nyní můžu říct, že jsem se stal fanouškem. Trpaslík je pohodový sitcom, britcom, seriál, (čert vem označení), všechny hlavní postavy jsou sympatické, i když mají negativní vlastnosti. S dalšími a dalšími díly se Trpaslík stává příjemnou záležitostí, jako setkání se starými známými. Sice některé pozdější řady jsou o něco slabší, ale pořád je to nadprůměrná zábava. „Připravte mi uzenáče, na snídani jsem zpátky!“

S jinými herci by to bylo průměrné komorní drama, to se ale naštěstí nestalo. Hácha brilantně zahraný Rudolfem Hrušinským se divákovi představuje jako tragická postava nemilosrdného soukolí dějin, kde je jen na jediném člověku rozhodnutí, které ovlivní celý národ. Na Hrušinském už byla vidět fyzická slabost a léta, ale i ve svém posledním filmu ukázal, že je to pořád Pan herec. Hrušinskému sekunduje Josef Abrhám jako doktor, který zastává názor, že lid se má bránit a nesklonit se před tyranem. Naproti němu stojí František Němec, který jako racionální ministr tvrdí, že nepodepsání přinese jen zkázu a smrt. Film předkládá morální otázky a dilemata, jestli jeden člověk může v takové věci rozhodnout, co je to vlastně hrdinství a jakou cenu má skutečný život oproti planým řečem politiků. Na závěrečnou otázku, kterou Hácha položí postavě doktora, ať si každý odpoví sám.

Zklamání. Je zde sice více akce, více krve, více testosteronu, více muskulatury, ale to kouzlo první třístovky se někam vytratilo. Celý film působí jen jako úvod do mnohem větších událostí. Teprve v okamžiku kdy se děj začne konečně rozjíždět, a já už se těšil na tu opravdovou bitvu, se objevily závěrečné titulky. Nic mě snad nedokázalo otrávit víc. Představitel hlavního hrdiny Themistokles nemá charisma, a vůbec se nemůže rovnat Gerardu Butlerovi. Hlavním plusem je Eva Green, je vidět, že si svou nemilosrdnou válečnici užívala, co to šlo. Film jinak působí jako zbytečné pokračování, které nemá co říct.

Stallone v životní roli, drsné prostředí amerických hor a policisté kteří jsou vedeni šerifem, jehož slovo je zákon. Zkrátka klasika, která se nikdy neokouká.

Jednou se na to podívat asi neuškodí, ale zpětně to byla strašná blbost. Škoda, že jsem to neviděl když mi bylo 12 let, to bych mluvil jinak.

Jsem Lego fanoušek, sice si s legem už dávno nehraju, ale vždy když někde vidím tu stavebnici přepadne mě nostalgie. Film přesně na tuhle nostalgii cílí, a daří se mu to na jedničku. Při sledování jsem měl na tváří takový ten přihlouplý úsměv, vždy když se na plátně objevila postavička nebo dílek, se kterým jsem si často stavěl. Je vidět, kolik nápadů (a hlavně kvalitních) měli tvůrci. Ať už jde o napínavé akční scény, příjemný humor, odkazy na Star Wars, Pána prstenů, Harryho Pottera nebo Batmana. Děj je chytrý a svižný a hloubku mu dodává závěrečná pointa, u mě za 5*, můžu jen doporučit.

Místy sice roztomile naivní film, ale i tak je příjemný a romantický. Chemii mezi Humphrey Bogartem a Ingrid Bergmanovou jsem těm dvěma naprosto věřil. Po právu uznávaná klasika.

To není Faktor strachu, to je Faktor hnusu.