dzira

Pouze u tohoto filmu a ještě u Trierova Kdo je tady ředitel? jsem se v kině smál takovým způsobem, že jsem to absolutně neměl pod kontrolou, tekly mi slzy a dokázal jsem se nadechnout až když to začínalo být kritické..... Zajímavé je, že v Polsku diváky velmi zajímají české filmy a přijímá je dobře jak publikum tak kritika (což se často divím). Češi polské filmy nehodnotí zle. Problém je v tom, že je povětšinou nehodnotí vůbec, protože je nezajímají. Nechci se pouštět na tenký led srovnávání dvou kinematografií, ale domnívám se, že je to velká škoda, neboť polská kinematografie se té naší vyrovná a ta současná je možná o stupínek výš!

Pouze u tohoto filmu a ještě u polského Dne cvoka jsem se v kině smál takovým způsobem, že jsem to absolutně neměl pod kontrolou, tekly mi slzy a dokázal jsem se nadechnout až když to začínalo být kritické..... Scénář má rovněž divadelní podobu, která je i u nás k vidění.

Velmi dobře a uvěřitelně natočená jízda! Kdo nechce uvěřit reálnosti příběhu, minimálně by měl ocenit cit s jakým Gatlif přistupuje k folkloru, jak dokáže vybrat zajímavé tváře a pozoruhodné místa.

Bohužel jsem zatím neměl štěstí vidět originální více než stosedmdesátiminutovou verzi filmu. To co se před časem objevilo díky Řitce na stáncích je ale katastrofa. Zajímalo by mne ale, jak k této verzi vůbec přišli. Soudě podle informaci na obalu i log před začátkem filmu má zmršení tohoto velkofilmu na svědomí obskurní společnost Troma, proslavená především díky nízkorozpočtovým céčkovým filmům jako je Toxický mstitel (kterého mám jinak docela rád...). Kluci z Tromy si zřejmě řekli, že je to pro jejich publikum příliš dlouhé, tak sem tam něco namátkově vystřihli. Jak to pak lepili dohromady, tak jim to asi nějak upadlo a správnou posloupnost už nedokázali dát dohromady. Toto vydání filmu má cenu pouze jako rarita. Hodnotit původní film se podle něj ale nedá... / Po dvou letech se mi končně poštěstilo vidět původní verzi. A musím říct, že se mi potvrdilo to, co jsem tušil již podle zmrzačené verze z Řitky. Je to opravdu VELKOFILM se vším všudy. Válečné scény jsou impozatní a myslím, že nezestárly ani trochu. To se ovšem nedá říct o obsahu, který je velmi poplatný době.

Příklad rumunského historického velkofilmu ze šedesátých let. Některé scény (hlavně ty hromadné bojové) jsou natočeny skvěle.... A když uvážíme, že vše co vidíme se muselo při natáčení prožít, že tvůrci neměli nejrůznější počítačové berličky.... Solidní práce!

Dobrodružný rumunský film z šedesátých let. Není to šupa, ale za vidění to rozhodně stojí - uděláte si podle něj obrázek o jedné části tehdejší rumunské kinematiografie.... Rumuni v té době natočili více filmů podobného typu. Některé z nich museli mít, soudě podle výpravných scén, množství kulis, kostýmů a velikosti komparsu na tehdejší dobu slušný rozpočet....

Rumunská revoluce v roce 1989 v přímém přenosu. Chaos, nikdo neví co se děje a co by měl dělat. Posádka policejního transportéru, v jehož interieru se odehrává většina děje, má spojení s okolními událostmi především prostřednictvím vysílačky. Z ní zaznívá množství protichůdných hlášení a pokynů. Řadoví milicionáři (policajti) se rozhodují co dělat. Minimalistické, přesto naprosto strhující drama. Měl jsem pocit, jako bych zažíval rumunskou revoluci (která byla mnohem méně sametová než ta naše) na vlastní kůži. Marně jsem dumal nad tím, co bych těm nešťastníkům poradil já.... Můj zážitek z filmu umocnilo jeho uvedení na velkém plátně (Letní filmový maraton Vsetín 2008)...

Opravdu povedený snímek. Příběh člověka, který se dostává zcela bezdůvodně do vazby, ze které není cesty zpět, je tak trošku "kafkovský". Totalitní systém, který v okolním světě mele z posledního, je ve věznici stále plně funkční a hlavního hrdinu donutí k zoufalým činům, o kterých by si nikdy nepomyslel, že je jich schopen.... Film byl nominován na Evropskou filmovou cenu a dostal se do nejužšího výběru. Proti této nominaci intenzivně protestovali Řekové, kteří Makedonii dodnes neuznali a s makedonskou menšinou na řeckém území se vypořádali stejně, jako s ostatními menšinami - prostě popřeli její existenci tím, že její příslušníky přiměli přijmout řeckou národnost (na toto téma doporučuji film Kirila Cenevskeho Crno seme a Popovův první hraný celovečerní film Crveniot konj). Při vyhlašování Evropských filmových cen je zvykem, že se k názvu filmu uvádí režisér a země původu. V případě filmu Tetování udělal Wim Wenders - tehdejší předseda komise výjimku - uvedl pouze název filmu a jméno režiséra..... Natolik mu záleželo na nominaci tohoto filmu ze země, která se čerstvě odtrhla od Jugoslávie....

Stole Popov byl hostem Letního filmového maratonu ve Vsetíně v červnu 2010. Gypsy magic zde zaznamenala slušný ohlas. Jako perličku bych uvedl i to, že na představení přišlo také několik místních Romů a film je určitě zaujal. V diskusi po filmu pan režisér prozradil mimo jiné to, že prvotním impulsem pro napsání scénáře k tomuto filmu byla skutečná událost. Nerad bych prozrazoval jednu z hlavních zápletek filmu, řeknu tedy jen obecně, že způsob přivýdělku, který zvolil hlavní hrdina - otec romské rodiny Taip (skvělý Miki Manojlovič) někdo skutečně s úspěchem používal. Ve filmu hraje velké množství neherců, které Stole Popov objevil v převážně romské čtvrti Šutka, na okraji hlavního města Makedonie Skopje (představitele syna Bajrama později obsadil Kusturica do hlavní role v Černé kočce...) S romskou komunitou Popov učinil zkušenost již v roce 1979 při natáčení dokumentu Dae nominovaného v roce 1980 na Oscara.

Všem fanouškům Černé kočky.... a Kusturicy vůbec doporučuji film Gipsy magic makedonského režiséra Stole Popova, ze kterého Kusturica čerpá a ve kterém se kromě Mikiho Manojloviče, jenž stvárnil hlavní roli mihne více herců-neherců, které Popov objevil a které později využívá také Kusturica (např. Bajram Severdzan). Možná ještě důležitějším inspiračním zdrojem je Popovův dokument Dae, natočený v roce 1979 ve Skopje v cikánské čtvrti Šutka, ten Kusturica cituje přímo....