!Borec!

Vždycky mě udivuje, když se natočí nějaký mysteriozní film, povětšinou bývá srovnáván s Lynchem, i když s ním má společného opravdu velmi málo. To jen tak na okraj. Hororová atmosféra je zezačátku nádherně naťuknuta, přičemž dále se jí už nedrží, což je dobře. Atmosféra přitom ale vůbec neupadá, možná by to chtělo jen nabídnout divákovi větší motivaci k příběhu, ale to už beru jako osobní problém. Bavilo mě sledovat proměnu obou hereček (mimochodem obě se dokázaly uvěřitelně vžít do role) a zároveň jsem se cítil nějak deprimovaně stejně jako ony, i ta frustrace na mě z plátna dokázala přejít až jsem z toho znervózněl. I s koncem se vypořádali tvůrci obstojně, i když po obsahové stránce se dal očekávat, ale formou nikoli.

LOL není ani teenager komedie, ale ani žádná nezávislá "něcoříkající" tvorba. Stojí někde na pomezí a ne a ne se zařadit. Ačkoli se ve filmu pořád něco děje, šíleně se vleče a je zde plno nepotřebných scén a málo prostoru pro jiné, které by nám odhalily více vnitřních pocitů. Možná zbytečně moc postav na tak relativně složitou stavbu děje, i když chápu, že je to účel a mnohem lépe se vše ukazuje na kvantitě, protože při minimu postav by myšlenka nevynikla. Ale beztak to beru jako právě únik od pořádného zabřednutí do děje. Uznávám ale, že něco do sebe to mělo a na další film této režisérky se velice rád podívám :)

Ona to vlastně ani komedie není a nebo naopak je to komedie v naprosto čiré formě. Totiž celý koncept je postaven na umělé zápletce, která právě sama o sobě evokuje absurdnost celého děje a zavádí nás do jisté komunity nevyrovnaných lidí, kteří vedou podivné životy. Příběh mohl být vyhrocen klidně o stupínek výš a pointa by vynikla mnohem více, takhle je to celé nedotažené a neuspořádané, není zcela jasné jaký pohled má divák zaujmout, není zde zrovna moc záchytných bodů. Na film je potřeba být maximálně naladěn, poté se možná také vysvléknete.

Šťavnatý nářez s nabušeným arzenálem v rukou i na hrudi, který prostě nenudí. Proč brát Bitch Slap vážně, když se tak vůbec netváří? Už z prvních záběrů jde poznat, oč tu jde - o prvoplánovost. Ale nádhernou prvoplánovost, která jednou za čas vůbec nezaškodí. Scény jsou kolikrát výsměchem rádoby akčňárnám a nulovým, šokujícím pointám. Není to zábavné svým obsahem, vlastně jsem se ani možná nesmál, ale forma je jako celek vtipná až až. Upřímně mě to bavilo, navíc komiksový nádech a konečná bitka s "parádními" efekty jsou dobře provedeny. A to hlavní, poprsího je tam dost...no, ale co kdyby místo třech slečen hráli tři drsňáci...netřeba zamýšlet :)

Pouhá ukázka do života skinů, která postrádá větší myšlenky, možná stejně jako bezmyšlenkovité jednání samotných skinheadů. Bitky jsou tu ale výborné, realisticky surové až kolikrát zamrazí. Bohužel film nemá žádný vývoj postav ani situací, přitom našlápnuto má slušně.

První půlka se nese v hodně odlehčeném stylu, i rozchod je značně odlehčen, možná ubrat vtipů a zabývat se více přiblížení psychologií postav (chápu, že už by pak film nebyl tolik pro masy) by neuškodilo. Naštěstí v druhé půlce snímek vyloženě nepokračuje v kolejích, do kterých na začátku najel, ale kupodivu si postavy vystačí mezi sebou, a to snad každá s každou, aniž by to vyznělo trapně, i když samozřejmě v reálu jsou některé věci na pomyšlenou. Je to oddychovka o životě (není podstatné zda o ženách či o mužích nebo pro ženy či pro muže), kde konečně nejsou křečovití šoumeni, ale herci, kteří se příjemně chopili svých rolí. A abych nezapomněl...Charlie Straight mile překvapili! Nicméně pořád tam vidím ty opakované skeče, který kolují každým českým filmem a žádný režisér se jich ne a ne oprostit. Proč prostě nemůže nechat scénu jen tak doznít nebo jí směrovat více k minimalistickému pojetí a ne za každou cenu vyplnit všechna místa něčím, kde se očekává od diváků smích. V tomto směru pořád čekám na kvalitní český film, radši klidně bez jediného vtipu, ale zato s opravdu propracovaným scénářem a hlavně samotnými postavami.

Nevěřím tomu filmu ani za mák! Ač Sandler ukázal i svoje kvality, nepomáhá to! Nevěřím žádné postavě, nevěřím jejich upřímnému kamarádství. Nejsem rasista, ale ti dva se k sobě absolutně nehodí, je film nenápadnou agitkou na vzájemný respekt černochů a běloušů nebo trapně nápadnou agitkou na září a rádoby ukázkou jejich úzkosti po tomto činu? A co ty vedlejší postavy? Nikdo tam nezapadá, ano, všichni mají problémy, no a? Kdo ne! A co ten konec proboha? ***MOŽNÝ SPOILER*** Opravdu má směřovat k samostatnosti Charlieho? Proč do tak urputně chtěné citlivosti vtěstnat přiblbý soud, který neměl hlavu ani patu, mimochodem prohra by možná byla Charlieho výhrou. Žádné východisko zde nevidím. A ten telefon a brek a "miluji tě", nevadilo by mi to, ba možná i líbilo u jiného filmu, ale tady se snaží citlivost a lítost prosakovat na povrch a najednou je fáze, kdy vyloženě proteče. Proč si tedy na něco hrát a proč rovnou z toho neudělat doják jak prase. Za pár povedených scén a za Sandlera hodnotím ještě mírně.

I když ze snímku srší kupa naivity, vůbec to nevadí. Nejspíš nám musí být všechno předloženo polopaticky před nos, abychom to pochopili, což tady taky vůbec nevadí. Horší je, že jen málokdo si z toho vezme něco, co předá dál, maximálně se jen nad tím pousměje, možná ho snímek potěší, ale všichni si stejně dál pojedou svojí mračivou lajnu :)...pořád čekám na tu revoluci smíchu...

Jen aby jim to fungovalo i bez těch cedulek.

Téma je to milé, poctivé, o patosu bez patosu. Mám nutkání tam tu melancholičnost hledat, ale ono nic, je to suché a to myslím, že nechci moc. Nepřeju si kvanta nasládlé hudby, hezká slova ani vroucná setkání. Chci jen cítit tu atmosféru a tady se mi to nedaří. K postavám nemám žádný vztah, jsou mi ukradené. To fakt mělo vyznít takhle antiemotivně? Jestli to byl účel, pak nechápu.