anonyym

...za Jeffa Probsta.... i za to ostatní.

Nějak nevím, co k tomu napsat; začalo to docela dobře, tý bouračky jsem se docela solidně lekla. Kouzlo pro mě tenhle film přestal mít v okamžiku, kdy jsem pochopila, o co půjde - o idealizování vlastního dítěte, kterýho divák nemá šanci poznat, a samozřejmě i o tom, jak je těžký o něj přijít. Nebylo tam žádný překvapení, žádnej pořádnej zvrat, co by zapříčinil, že si tenhle film budu pamatovat dýl než dva tři dny.

Geniální, kdybych tenhle film viděla doma, tak se asi při jakýkoliv smutný scéně rozbrečím :-(

Nevím, jak by tenhle film musel vypadat, aby se mi nelíbil...

Moc povedené. Martin Nissen v roli syna byl nepřekonatelný. Tenhle snímek se mi zdál docela složitý - příběh i psychika postav je hodně propacovaná a určitě mi na první shlédnutí něco uniklo, snad i kvůli absenci českých titulků. Asi si to budu muset zopakovat a možná hodnocení dodatečně (o tu poslední hvězdičku) zvednout.

Normální z tohoto filmu byl jen Yvan Attal. Navíc to bylo dost přitažené za vlasy, herecké výkony až na Attala nic moc a postavy mi moc sympatické taky nebyli - spíš jsem jim přála všechno špatné. Takže asi tak.

Moc jsem od toho filmu nečekala, ale překvapil mě docela příjemně. Od začátku až do konce si udržoval poměrně rychlé tempo, napětí i akci, které možná místy bylo až moc. Úplně nejvíc se povedl scénář a hudba. Některé hlášky měly až klidně potenciál zlidovět :-) K zápornějším stránkám patřil příběh - nebyl nijak zvlášť prokleslený, byl postaven hlavně na již zmíněné akci a heslu "za všechno může ženská", ale herecké výkony všech zúčastněných (a Stallonea především) ho posunuly o třídu výš.

Dokud Angelina nezačala skákat z auta na auto a dokud nepřemohla všechny chlapy v Americe, ještě to šlo. Pak si odskočila na pohřeb amerického prezidenta a od té chvíle to začalo být neuvěřitelnější než Kobra 11. Díky konci se nejspíš za chvíli dočkáme pokračování, na který se snad ani nebudu těšit. Jen pokud by to bylo celý úplně jinak.

Nic nového, jen trochu drsnější Pretty Woman. A to ještě Bob Hoskins nemá ani z poloviny takové charisma, jako Richard Gere. Nevím, co mi na tom filmu lezlo tak strašně na nervy - ale asi úplně všechno.

Opravdu nechápu, proč je film označován jako komedie, když v něm není ani jedna vtipná scéna. Komičnost obstarají jiné věci: tragické výkony herců (ano, i těch osvědčených), jejichž úkolem asi nebylo nic jiného než co nejvíc ječet; rádoby originální případy na psychiatrii (třeba ten chlápek, co měl potřebu lepit se na ženský v tramvaji); úděsný scénář a hlavně - naprosto příšerná kamera, která celé téhle podivuhodné grotesce měla snad ještě dodat autentičnost tím, že zaostřuje na kývajícího se plyšáka na zrcátku v autě.