KarelR

Technicky brilantní uberdoják, jaký tu dlouho nebyl. Bayona má obrovskou budoucnost, teď se jen nenechat převálcovat Hollywoodem.

Přesně podle očekávání. Brutalita, emoce a jedna výborná scéna za druhou. Potenciál předlohy vyždímaný na maximum, jen to uhýbání kulkám je chvílema trochu moc :)

Kdyby mi někdo tvrdil, že si v jednom roce celkem užiju Underworld i Resident Evil, asi bych se mu vysmál. Ale on je to prostě GP dvojblok jako vyšitej :)

Potřebuju to vidět ještě jednou, ale čuju další andersonovskou uberpecku. Phoenix fenomenální, Hoffman těsně v závěsu, ale především je tu ono pomalé sektářské sondování, které dráždí každičkým dialogem. Servíruje Dodd smyšlené bláboly, nebo svému učení skutečně věří? Záleží na tom? A může člověk vůbec žít tak, aby byl opravdu svobodný? Možná je to celé neskonale banální, ale pozornost to drží jako máloco. (9/10)

Jednak jsem viděl muzikál a druhak jsem přesně věděl, do čeho jdu, takže se žádné zděšení nekonalo. Naopak mi Hooperovo experimentální zpracování docela imponovalo, jen se těmi pár písničkami "na ksicht" zbytečně připravil o filmové hrátky, které mohly ony scény katapultovat do památných výšin. Když pak totiž nastoupí třeba koláž s One Day More, je to přesně taková nádhera, jaká by slušela i zbytku slavných melodií. (7/10)

Tleskám borcům, kteří na to dali 120 mega. V dnešní době nevídaný mix rodinného survival dramatu a náboženské fantastiky, který i přes mírnou trikovou nedokonalost úřaduje po celou stopáž. Ta pravá lahůdka ale přichází až s úsměvnou závěrečnou pointou, kterou si každý musí přebrat po svém a rozhodnout se, jestli ho štve nebo ne. Já s ní problém neměl, takže s klidným svědomím zaokrouhlím nahoru. Jednou za pár let se člověk přeci nemůže zlobit, že se milá indická pohádka rozletí do celého světa.

Skejprovskej hrdina zažívá skejprovskej den v totálně skejprovským podání. Pozn. pisatele: pro maximální efekt je nutný znát Skejpra!

Daleko žánrově čistější, než jsem čekal. Trochu sice zamrzí, že se Tarantino vzdal komplexnějšího pojetí příběhu. Na druhou stranu je ale nehorázná zábava sledovat jeho podání tradičního pistolnického westernu, kde bok po boku vládnou ultimátní hláškař a neoblomný motherf*cker. Vůbec tak nevadí, že má film jen jednu regulérní přestřelku (zbytek jsou spíš "brutálně násilné chvilky"). I v téhle podobě film skoro nestihne nudit a nechává diváka hltat jak vypiplané dialogy, tak nekončící zástup cool momentů, ve kterých se můžete kochat nádhernými scenériemi, stylovou hudbou nebo přepáleným krvavým násilím. Všeho je zkrátka tak akorát, aby to vydalo na ultimátní žánrovou žranici, která už snad nemohla být divácky vděčnější.

Steven ve finále vykřeše dojemnou pohádku ze všeho. Dokonce i z filmu o tom, jak vlídný pan prezident konečně dostává 89 let staré větičce, že jsou všichni lidé (ehm, tedy muži, že...) stvořeni sobě rovni. Má u toho bandu prvotřídních herců, neselhávající Williamsovy trumpety a Kaminskiho opojnou kameru, jenže dvě a půl hodiny dialogů přesto nadchne jen zřídkakdy. Samotný Lincoln totiž především tahá za nitky a málokdy mu věříte odvážný tah na branku (kde je sakra Liam Neeson, když ho člověk potřebuje?), takže musí zaskakovat divácky vděčný outsider s tváří Tommy Lee Jonese, jehož dějová linka jako jediná nabízí opravdové dramatické pnutí a (pro neznalé) nádhernou katarzi. Kolem to však lítá podle pravítka a nebýt Spielbergovy schopnosti pumpovat emoce, kdykoliv se mu zamane, byl by Lincoln jen další historickou freskou, jíž ocení akorát fandové povznášejících dějin a školní drobota, které rozhýbané obrázky přeci jen poslouží lépe než zaprášená učebnice. V téhle podobě je Lincoln tak tak zkousnutelný pro maintreamové diváctvo, víc než umně oživenou lekci z historie, která klidně mohla skončit o čtvrt hodiny dřív, ale vážně nečekejte. (7/10) P. S. Radši dejte šanci Johnu Adamsovi od HBO. Takhle se americké poklady těží na maximum!

Extrémně natahovaný procedurální "thriller", jehož zbytečnost je přímo do nebe volající. Zatímco Hurt Locker servíroval jednu napínavou scénu za druhou a donutil vás fandit jak utrápenému hlavnímu hrdinovi, tak jeho kámošům, Zero Dark Thirty krutě dojíždí na fakt, že máte velice přesnou představu o tom, co se bude celou dobu dít a jak to skončí. A... big surprise... vážně se přes dvě hodiny krouží kolem Bin Ládina, aby Amíci na konci zastřelili Bin Ládina. Šmitec. Točit podle skutečné události, jejíž okolnosti má každý v živé paměti, je zkrátka fuška, Kathryn Bigelow ale bohužel rezignovala na tradiční fígl "nacpu tam kupu zajímavých postav, jejichž osudy by člověka braly víc než očekávané finále." Místo toho si člověk musí vystačit s jednou workoholickou zrzkou, která zahazuje veškerý osobní život v zájmu vyššího dobra, a s kupou figurek se známými tvářemi, které odkecají potřebné informace nebo vlezou do toho správného vrtulníku a zase zmizí. Tahle historické lekce se měla servírovat nejdřív za dvacet třicet let, i v tu dobu by ale šlo o nepříliš záživný hraný dokument, jenž pochopitelně drží nad vodou dobří herci (Mark Strong je zase jednou v ráži) a nesporné technické kvality. Ve výsledku tu tedy máme kulhajícího brášku Homelandu, důkladně očesaného o prokreslené postavy, silné osobní linie a s jasně nalajnovaným finále, kterého americká kritika a veřejnost zřejmě milují čistě proto, že je nepatetickým (zároveň ale přízemním a nevzrušivým) převyprávěním národního triumfu. Gratuluju, ale já si parádní teroristický thriller vážně představuju trochu jinak.