Recenze (1 233)
Božské děti (1997)
Nejnapínavější běžecký závod filmové historie. Jednoduchoučký, ale silný příběh dvou tenisek a čtyř nohou...
Avengers (2012)
Whedon už v Dr. Horribleovi ukázal, že umí ukočírovat humor a dialogické pasáže, v Avengers ukazuje, že stejně dobře zvládá i vysokorozpočtovou akci. Superhrdinové - mstitelé jsou jednotka ješitných individuí, které je možné stmelit pouze nepravděpodobnými dějovými zvraty. Ale co, klape jim to, špičkování, spolupráce i vzájemná chemie. A navíc osobnosti, dosud bez vlastního originu (zdravím Hawkeye Jeremyho Rennera) by si ten origin zhusta zasloužily. Z naprosté spokojenosti ubírám jednu hvězdu za několik hluchách míst v tempu filmu.
O slavnosti a hostech (1966)
Nefilmově filmové podobenství o milujícím hostiteli, který od svých hostů nic nežádá, jen poslušnost.
Žert (1968)
Smutná komedie o obětech a jejich žertech je zároveň, pro mě dosti nečekaně - labutí písní za lidovou hudbu, režimem zneužitou a devalvovanou.
Ucho (1970)
Herecký koncert pro dva plus jednoho Kachyňu s Procházkou.
Hoří, má panenko (1967)
Strašně zábavný a zároveň zlý film. Dědův otčenáš nejsilnější scénou.
Hranaři (2011)
Jsem podstatně shovívavější než uživatel SoolenJV, ale musím říct, že ten film je jeden VELKÝ narativní bordel. Během úvodní půlhodiny vysype na scénu asi dvacet postav, protřepe, prostříhá, a kdo se neorientuje v myšlenkových pochodech scénáristy, je naprosto ztracen. Ale nemusí se bát, stejně se to zvrhne v klasickou storku o pomstě a letadélku do Dubaje. Herci se předstihují v disciplíně, kdo bude víc přehrávat, špatně volená hudba vzbuzuje divákovu úzkost - že to nikdy neskončí. Bohužel tomu hodně chybí i do kultu Nahoty na prodej - a navzdory tomu, jak je ten film mimo, má hodně slušné vizuály.
Sedmikrásky (1966)
Formálně zábavné a odvážné, ale jinak...?
Ostře sledované vlaky (1966)
Nejsem zastánce hrabalovské poetiky, proto trvalo dost dlouho než jsem se odhodlala na Vlaky podívat. Skepse mě taky opustila až za polovinou filmu. Menzel předvádí elegantní filmařinu (scéna v koupelně!!!), vykreslené postavičky začnou naplňovat své tragikomické osudy, film dostane spád. Finální pocit je sice dobrý, ale klasikou se pro mě tento film asi nestane.
Dáma na kolejích (1966)
Nevím, co všichni máte. Ten film rozhodně není špatný, navíc je i velmi vtipný (Máte pěknou kravatu, mladíku. Mám ráda muže, kteří ví, co si mají uvázat na krk...). Sice oproti pětihvězdičkovému obrazu, který jsem si udělala po zhlédnutí vybraných ukázek, šel celý film trochu níže, ale stejně je boží. A to i přesto, že Bohdalová je na zabití. Brzobohatý ji nejen herecky přebíjí, ale i zastiňuje svým nehorázným charismatem. Písničky mají střídavou kvalitu, osobně mě neskutečně baví "To by tak hrálo".