O slavnosti a hostech
Podobenství
Československo, 1966, 68 min
Režie:
Jan NěmecHudba:
Karel MarešHrají:
Ivan Vyskočil, Jan Klusák, Jiří Němec, Pavel Bošek, Karel Mareš, Evald Schorm, Jana Prachařová, Zdena Salivarová - Škvorecká, Helena Pejšková, Miloň Novotný, Dana Němcová, Antonín Pražák, Josef Podaný, Otakar Bohata, Josef Hrbek, Jaromír Komínek, Jiří Kovařík, Adolf Široký, Vladimír Tvrz, Vincenc Vávra, Václav Vodák, Josef Elis, Herbert Koza, Oldřich Lepšík, Zdeněk Mošnička, Alois Mottl, Stanislav Partl, Ctibor Sobotka, Jan Svoboda, Pavel Šilhánek, Pavel Jaderník, Marie Jančová, Herbert Kisza, Jana Mašíková, Vilém Nademlejnský, Jana Nováková, Emanuel Pejška, Irena Pejšková, Jiří Reichl, Karel Volf, František A. Dvořák, Antonín Kolářský, Václav Rath, V. Maršálek, Jitka Bodláková, Michal Bošek, Jakub Gregor, Zdena Horová, Jiřina Jandová, Marie Karezová, Otta Kutil, Marie Simínová, Marie Smejkalová, Božena Soukupová, Helena Šindelářová, Josef Škvorecký, Naďa Tronerová, Marta Tvrzová, Marie Vávrová, Helena Vyskočilová, Zuzana Vyskočilová, H. ŤukalováObsah
-
Film, ve kterém tehdejší prezident Novotný našel urážku svého majestátu, má neobyčejnou formu jakoby autentického záznamu jedné společenské události. Skupina sedmi lidí je pozvaná na oslavu, usřádanou blíže neurčenou významnou osobou. Cestou lesem je přepadne "fízlovské" komando, kterému velí směšná figurka drze infantilního a zákeřného Rudolfa. Přítomní překvapivě přijímají ponižující pozici a později se servilní zdvořilostí přijímají oznámení, že to všechno byl jen žert. Hostitel, který je s Rudolfem těsně spojený, zahájí slavnost v "zámeckém stylu" na břehu jezera, náladu mu však pokazí "útěk jednoho z hostí". Hostitel to chápe jako osobní urážku. Všichni hosté se spolu s loveckým psem vydávají za utečencem, jenž porušil společenská pravidla, a tím i strukturu vzájemné kolaborace, viny a lhostejnosti. S postavami (pokrytecký snaživec jako jejich pozdější samozvaný mluvčí, unavená hospodyňka, soustředěná na povrch věcí, její zaťatý manžel, který se později útěkem distancuje, dvojice svrchovaně prázdných veselých děvčat...) seznamuje diváky úvodní scéna pikniku na louce - "hosté" se chovají bez vzájemných vazeb, každý hovoří a prožívá vlastní monolog a vnímá jen sebe. Účastníci slavnosti dostanou role jak z morálněspolečenského pamfletu: "vladař", "aktivista", "racionalista", "přitakávač", "demokrat", "jediný, který nesouhlasí". Vladař hovoří tónem, v němž se žoviálnost Velkého dobrodince mísí s panovačností obávané autority. Film vyniká prostotou stylu a poetiky, kafkovskou absurdností, abstrakcí a generalizací (Němcova tvorba je osobitou syntézou třech sugescí - surrealismu, Kafky a Dostojevského). Z jednotlivých motivů jsou podstatné především dva: pomyslně ohraničené území, z něhož se nedá vystoupit, aby se nepřekročila "čára" a hromadné přemisťování hostí u stolů po zjištění, že nikdo nesedí na "svém" místě.
Slavné tragikomické podobenství Jana Němce, výrazově minimalistické a obsazené několika postavami, pojednává o různě maskovaných mocenských mechanismech, často demagogických a lákavých, ať již se žoviálním úsměškem ponižují lidskou důstojnost nebo ničí každého, kdo se odmítne přizpůsobit. Ještě zajímavější jsou však postřehy o chování lidí vystavených zátěžové situaci, třeba o tom, že na odiv vystavované protesty bývají pouhou pózou. Výsledné zjištění je překvapivé: pokud nesouhlasíme, je zbytečné cokoli říkat. Stačí se zdvihnout a odejít. (oficiální text distributora)
Film, ve kterém tehdejší prezident Novotný našel urážku svého majestátu, má neobyčejnou formu jakoby autentického záznamu jedné společenské události. Skupina sedmi lidí je pozvaná na oslavu, usřádanou blíže neurčenou významnou osobou. Cestou lesem je přepadne "fízlovské" komando, kterému velí směšná figurka drze infantilního a zákeřného Rudolfa. Přítomní překvapivě přijímají ponižující pozici a později se servilní zdvořilostí přijímají oznámení, že to všechno byl jen žert. Hostitel, který je s Rudolfem těsně spojený, zahájí slavnost v "zámeckém stylu" na břehu jezera, náladu mu však pokazí "útěk jednoho z hostí". Hostitel to chápe jako osobní urážku. Všichni hosté se spolu s loveckým psem vydávají za utečencem, jenž porušil společenská pravidla, a tím i strukturu vzájemné kolaborace, viny a lhostejnosti. S postavami (pokrytecký snaživec jako jejich pozdější samozvaný mluvčí, unavená hospodyňka, soustředěná na povrch věcí, její zaťatý manžel, který se později útěkem distancuje, dvojice svrchovaně prázdných veselých děvčat...) seznamuje diváky úvodní scéna pikniku na louce - "hosté" se chovají bez vzájemných vazeb, každý hovoří a prožívá vlastní monolog a vnímá jen sebe. Účastníci slavnosti dostanou role jak z morálněspolečenského pamfletu: "vladař", "aktivista", "racionalista", "přitakávač", "demokrat", "jediný, který nesouhlasí". Vladař hovoří tónem, v němž se žoviálnost Velkého dobrodince mísí s panovačností obávané autority. Film vyniká prostotou stylu a poetiky, kafkovskou absurdností, abstrakcí a generalizací (Němcova tvorba je osobitou syntézou třech sugescí - surrealismu, Kafky a Dostojevského). Z jednotlivých motivů jsou podstatné především dva: pomyslně ohraničené území, z něhož se nedá vystoupit, aby se nepřekročila "čára" a hromadné přemisťování hostí u stolů po zjištění, že nikdo nesedí na "svém" místě.Komentáře uživatelů k filmu (74)
-
Tosim
ACH TY ŽENY. VIDÍTE, TO JE MOUDROST. ŽENA VÍ, ŽE SE MUSÍ ZAPOMENOUT. A TO JE NUTNÉ, ZAPOMÍNAT SE MUSÍ.(26.9.2007)
-
Matty
Luxusní prostor pro vlastní interpretaci. 80% Zajímavé komentáře: gudaulin, PeterN, Mariin(6.6.2008)
-
Radek99
Historicky a kontextově natočil Jan Němec skutečně převratný a na svou dobu (v roce 1966 ještě nebyla zrušena cenzura a ,,Pražské jaro" se dalo v podílu svobody - a svobodné umělecké tvorby - hledat zatím jen v náznacích...) neuvěřitelně odvážný film! Jistě, to, co dnes činí tento film těžko přístupným současnému běžnému divákovi neznalému situace, je vysoká míra zakamuflování a zakódování poselství téhle (politické) alegorie. Uprostřed 60. let se skutečně ještě pravda nesměla říkat přímo a ve své plné šíři, mohlo se ale (stále silněji) mluvit mezi řádky, v náznacích, pod sdělením sdělovat skutečné a závažné informace... (vždyť v té době se teprve začali postupně rehabilitovat političtí vězni z 50. let, nikdo si ale ještě nemohl status quo doby politických procesů pojmenovat přímo.) Jak by se Němcovo, do jisté míry silně kafkovské podobenství (asi nejzřejmější paralela míří ke Kafkově Procesu) dalo dekódovat? Jako u každé alegorie to jde jistě mnoha klíči, ale co třeba takhle - skrze známý propagandistický film a komunistické heslo Zítra se bude tančit všude chápejme život v ideální komunistické společnosti jako jednu velkou OSLAVU, na kterou jsou pozváni jako hosté VŠICHNI občané dané společnosti. Kdo by se pak náhodou (ať už z jakéhokoliv důvodu) nechtěl účastnit, má smůlu...bude DONUCEN slavit... Jak nám ukázal historický vývoj průběhu 20. století ve střední a východní Evropě, Němcův příměr není nadsázkou, ale smutnou realitou...včetně honů a štvanic na odcházející hosty... :-( PS: Některé herecké výkony jsou však těžce stravitelné - neherci odříkávající dialogy, které jim vůbec nejdou do pusy, snižují můj celkový dojem z filmu...(20.11.2006)
-
hirnlego
Chvílemi až kafkovská alegorie na tehdejší režim - Novotný se mohl zbláznit a přeci šel film nakonec do kin v téhle podobě - tj. absolutně (byť kamuflovaně) všeříkající a krásně se vysmívající. Herci se svým hraním/nehraním a vesměs primitivními "rozhovory" jsou vskutku roztomilí a poselství snímku je více nežli zjevné. Určitě jeden z nejpovedenějších československých filmů (především obsahově). Snad jen škoda té stopáže - mohla být přeci jen o něco delší (pak bych snad ty 4,5* s klidným svědomím mohla zaokrouhlit nahoru).(21.2.2007)
-
Karlos80
Tato černá groteska-v podobě jakési ho podobenství plná různých absurdit a ironickým narážek a jízlivostí která má ovšem i myšlenku, ó ano určitě má stále co říct jak v dnešní tak i v tehdejší době měla, pro mě však opět podobně jako před týdnem s Intimním osvětlením tak trochu mírné zklamání. Tedy do takové té třicáté minuty, poté se snímek tak trochu rozjede a začne to být i zajímavé, samotné dlouhé seznamování všech těch ne-herců a jejich dlouhé nezáživné monology (koukal jsem jak blázen), později výslech v podobě jaké-si šikany v čele s agresivním a následně až komicky podlézavým Rudolfem (Jan Klusák-šílená role) nic moc, ale pozdější hostina a samotná a konečná štvanice na uprchlíka představovaného Evaldem Schormem (který zde snad tuším ani nepromluvil) neměli chybu. Opět jeden z filmů tzv. Nové vlny a film umísťující se pravidelně v TOP 30 československého filmu, pro mě však opět lehké zklamání i když...Jedná se určitě o velmi nevšední film, ve své době příchodem normalizace i hned zakázaným. Všichni ale víme proč..(2.9.2007)
-
Kulmon
Alegorický snímek na komunistický režim, v němž herecky dominuje Jan Klusák jako neposedný Rudolfek. Žít v době natočení, asi bych si všiml víc ještě víc narážek - viz např. zhasněte svíčky ať nám vydrží do večera - narážka na šetřivý experiment, kdy se vypínala v noci na pár hodin elektřina.(3.7.2011)
-
EdaS
Úžasně originální film, ilustrující různé typy lidských postojů k totalitní nadvládě, představované hostitelem a jeho "hravým" poskokem Rudolfem. I dnes velmi výmluvné dílko.(16.9.2007)
-
sud
Říkám to nerad, ale film mě zklamal. A o to je to horší, že ke mne přišlo zlamání zrovna v jednom z mých nejoblíbenějších filmových období - v České nové vlně. Původně jsem chtěl dát pouze dvě hvězdičky, ovšem tu jednu musím přidat, z důvodu toho, že se jedná o dílo, které je o něčem, má smysl a něco říká. Já však bohužel plně nezjistil o čem, jaký a co.(14.9.2007)
-
gudaulin
Intelektuální hříčka o technologii moci a manipulaci s jedincem, která se stala kultovní záležitostí díky tomu, že o dva roky později přišla sovětská invaze. Filmový příběh o jedné hostině a nezvaných návštěvnících se dokonale strefil do pochmurné nálady oné doby. Zajímavé dialogy a orwelovsko-kafkovská atmosféra. Silná závěrečná scéna, kdy se hledání zatoulaného hosta, který evidentně nestojí o společnost, změní v nemilosrdnou štvanici na odpadlíka. Celkový dojem: 95 %. Už jen díky netypickému obsazení stojí film za shlédnutí.(14.6.2006)
-
hippyman
intelektuální elita filosofů a neherců v nudném poetickém blábolu (promiňte mi ten výraz, ale nejlépe vystihuje můj dojem) uspává každou minutou a každý bezduchý dialog ubíjí, leze na nervy a sráží procenta z mého hodnocení, které se především díky respektu k režisérovi a krátké stopáži (která byla i tak asi tak o hodinu delší, než jsem potřeboval) ustálilo na uzívaných a uklimbaných 20% [Festival Nad Řekou, 2009](10.8.2009)
-
Vitex
Připadalo mi to jako historie československa asi tak od roku 1946 po šedesátá léta, každý host reprezentuje jednu nebo více společenských vlastností, hostitel představuje stranu (anebo Lenina - to kdysi napověděl sám Němec - a jeho adoptivní syn, který dělá neplechu, kdykoliv je bez dohledu otce, by tedy logicky měl představoval Stalina). Velmi umělé výkony všech nehercú (žádní školení herci tu nehrajou) a také to, že je široká vrstva společnosti vždy ztrárněna jen jedním hercem, umožňuje, aby vyplavali na hladinu všechny slabosti, nectnosti a důvěřivosti, které vedli k čtyřicetiletému rdousení naší země.(17.6.2005)
-
francis
Další z nezapomenutelných roliček mého favorita Jana Klusáka, tentokrát dokonce docela velká. Film jako celek má velkou sílu, jako experimentální alegorie je až neuvěřitelně dotažený a v důsledku působivý. Nevídané střídání napětí, nejistoty, uvolnění, smíchu a znovu napětí a ještě tíživější nejistoty dělá z tohohle filmu extrémně silný zážitek.(17.11.2006)
-
LiVentura
Geniální.... "Český Passolini" Ivan Passer opět zazářil scénaristicky!(28.7.2008)
-
swamp
Alegorie plná absurdit, čímsi znepokojující, připomínající mix filmů Dogville Larse von Triera, Eyes wide shut Stanleyho Kubricka a satiry Česká soda pánů Čtvrtníčka, Šteindlera a Vávry. Výborné neherecké výkony plné přehrávání, tajemný žert a podivný hostitel..slavnost může začít.(1.5.2007)
-
Javert
Osobnostní panoptikum dle Jana Němce. Barvitá alegorie totality a jejího vlivu - ať už aktivního nebo pasivního - na lidi, lidské postoje, jednání a rozhodování. Ač v zásadě humorně, až groteskně pojaté, v konečném výsledku silné. Zvlášť, když si člověk uvědomí, jak je to trefné.(21.2.2011)
-
WANDRWALL
Přestože ve filmu hraje velké množství postav, tak se celý odehrává na jednom místě. Jde o film krátký, takže kdyby byl delší, tak bychom se o jednotlivých postavách dověděli více. Doba ukázala, že tyhle filmy jsou jen úsměvným viděním lidské společnosti. Ale svého času to mohlo někoho popudit. Ve filmu je několik hezkých replik, ale to je tak vše. Inu každá doba má experimenty, a tenhle film patří k době, kdy se experimentovalo třikrát víc než je běžné.(20.9.2010)
-
Slarque
Němcovým současným filmům nerozumím a sotva bych si nějaký pustil dvakrát. Ale tahle alegorická hříčka o podivné slavnosti a ještě zvláštnějších hostech je jedním z vrcholů české nové vlny. Je tu napětí, humor, nejistota, uvolnění, vše střídáno s neuvěřitelnou lehkostí a dávkováno s lékárnickou přesností. Osobnost výtvarnice Ester Krumbachové v pozadí se nezapře.(25.10.2007)
-
faced
Kafkovsky absurdní alegorie vznikla podle povídky Ester Krumbachové, která se na filmu podílela jako spoluautor scénáře a samozřejmě jako výtvarník kostýmů. Skupinka přátel na pikniku je kolem procházejícím davem hostů nedaleké slavnosti nesmlouvavě vtlačena na oslavu. I po omluvě hostitele však nevyslovený nátlak stále visí nad slavnostní tabulí a po urážlivém odchodu jednoho z hostů jsou ostatní vyzváni k honitbě. Nepřehlédnutelné je (ne)herectví hudebního skladatele Jana Klusáka v jeho osobité stylizaci nejapně vlezlého šprýmaře.(1.11.2005)
-
cinefob
Po celú dobu premietania tohto filmu mi behal mráz po chrbte. Človeka pri jeho pozeraní opanujú nepríjemné pocity a myšlienky, dosť dobre porovnateľné s pocitmi spojenými s čítaním Procesu F.K. Na toho si divák spomenie predovšetkým v súvislosti s ničím neodôvodneným zadržaním hostí skupinou neznámych mužov, ktorých následné počínanie silne pripomína jednanie akejkoľvek tajnej polície. Postavy vo filme vedú nezmyselné, prázdne, banálne dialógy pripomínajúce konverzáciu hostí zúčastňujúcich sa na slávnosti v Bunuelovom Anjelovi skazy(ale môžem sa mýliť:-) Kým však v Anjelovi skazy je chovanie hostí determinované nejakou "neznámou, nevysvetliteľnou silou", tu je primárnym určujúcim faktorom ich jednania strach, ktorý aj napriek následnému uisťovaniu hostiteľa, že malé extempore jeho adoptívneho syna Rudolfa bolo len hrou, hostí úplne neopúšťa. Nepríjemná, nútená atmosféra vedie jedného z hostí (jednotlivé postavy až na výnimky nemajú mená) k tomu, že opustí slávnosť, aj napriek naliehaniu svojej manželky („Jde o jedinečnou příležitost.”). To, že žena “opúšťa“ svojho muža (rovnako v prípade situácie vice versa) v podobnej situácii, a ničím nerušená pokračuje v zábave, mi pripadá na celom filme asi najsmutnejšia. Vo filme zaznejú aj známe pokrytecké vety typu (parafrázujem): „Nejde mi o ukradený nůž a zapalovač; mně jde o princip“ či „Já jsem demograt“ nasledovaná prejavom ostentatívneho súhlasu ostatných hostí. Podľa môjho názoru vynikajúci film, určite patriaci do zlatého fondu československej/českej kinematografie.(15.1.2010)
-
lena60
Geniální filmový zákusek Jana Němce. Absurdní jsou nejen veškeré slavnosti a oslavy, jichž se účastníme nebo neúčastníme (Evald Schorm byl úchvatný). Nesmyslná byla i pravidla hry, jež museli občané v naší nesvobodné zemi dodržovat dlouhých čtyřicet let. "Překročil čáru! On překročil čáru!"(10.7.2009)
