Skip

Tak jistý dokumentární potenciál by tu byl, ale myslím, že to režisérka moc nezvládla. Vzít tři vzpomínající lidi, nechat je mluvit a do toho nastříhat dobové filmy a fotografie, to rozhodně dobrý film nedělá. A přitom by to bylo tak zajímavé téma. Škoda. Snad se toho někdy někdo chopí lépe.

Michel Gaucher je zvíře a nejlepší kaskadér na světě a Bruno Ferreri je exkluzivní 4% herec, to vše v Belmondovském balení a k tomu krásně esteticky prsatá Raquel Welch. Sečteno, podtrženo vynikající komedie.

V Jizerských horách jsem nikdy nebyl, takže pro mě byl tento dokument docela zajímavý.

Koukat dvě hodiny na poněkud zmatenou ženskou, i když to byla Monica Vitti, je dost náročný počin. Ten film je prázdný jako lidé, o kterých byl. Ještě že se kameraman pořádně vyřádil a jen proto ty dvě hvězdy, jinak je to dost nudná záležitost.

Film nepřináší vůbec nic nového, možná jen to, že někteří Tibeťané nesouhlasí s Dalajlámou tak úplně, jak by se třeba mohlo zdát. Jinak je to jen další kus filmového materiálu, který nám ukazuje utlačování Tibeťanů. Nechtěl bych ale, aby můj komentář vyzněl nějak protitibetsky. Vyjadřuji se pouze k filmu, který holt není až tak moc dobrý a to téma se neustále opakuje.

Ten film mi přišel hrozně prázdný. Bloudící postavy, které nám nic neřeknou. Co nám má být do jejich životů, když nám je tvůrci nedokáží nějak přiblížit nebo nám alespoň naznačit, proč by nás měly zajímat. Takhle je to jen sled jalových scén, přičemž některé jsou opakovány z jiného úhlu pohledu, což už není moc originální, zvlášť když to zde působilo dost samoúčelně. Ale na druhou stranu, byl to debut a proto dám tři hvězdy za snahu, protože vyložená kravina to nebyla.

Ty krásné chvíle dětství. Zavzpomínal jsem si, jak jsem ze účastnil bitev mezi Opaťáky a Litochlebáky na straně Opaťáků. Film obsahující kultovní Gibusovu hlášku se stal klasikou a u mě je mezi komediemi na předních místech.

Těšil jsem se na dokument o krajanech, ale tenhle se zrovna moc nepovedl.

Toširo Mifune byl sice velmi dobrý, ale co je to platné, když neměl dobré spoluhráče v téhle až moc dlouhé hře. Byly tam momenty, a mohli za ně předevší ti dva rolníci, kdy film sklouzával k uřvané nudě. Já vím, že japonské herectví je o něčem jiném, ale přeci jen, čeho je moc, toho je příliš. Ač mám Kuroasawovy filmy rád, tak se holt ne vždy zadaří. Tenhle film patří spíš k těm průměrným.

Podle mě celkem zbytečný film, který má jen minimální výpovědní hodnotu.