Rousse

Co říct, abych se neopakovala? Snad jen to, že svým způsobem jsem ráda, že Katka neměla snad ani na minutu zdravý náhled a neviděla ty sračky, ve kterých se topí a neměla tak silnou motivaci k abstinenci, aby ji z toho začarovaného kolotoče pomohla ven. Protože kdyby ten náhled měla, tak se určitě nedopracovala "tak daleko" a zlatou dávku si bouchla už někdy před 15 lety, kdy se z jejího krásného těla začala stávat šílená troska. Opět skvělá práce Třeštíkové, která nám pouze ukazuje to, co všichni dobře víme... Hodně silná káva - jen ke konci už se mi začala trochu přejídat.

Po přečtení 2. dílu trilogie mi bylo jasné, že postava Lisbeth je geniální ženská s fotografickou pamětí, která se narodila ve špatnou dobu na špatném místě a špatným osobám. A díky tomu má i velmi složitý vztah ke svému okolí, zejména ke "kamarádovi" Kallemu Blomkvistovi. Po shlédnutí 2. dílu trilogie mám pocit, že postava Lisbeth je téměř němá autistka, která nesnáší lidi a téměř trpí sociální fobií. Bohužel tohle není Dívka, která si hrála s ohněm... tohle je taková ulepená kriminálka, která jakž takž drží pohromadě - tohle je taková Dívka, která čte Ohníček. Takže všem ostatním poradím - radši si přečtěte Dívku, která si hrála s ohněm a to teprv bude příběh na úrovni!

Biely Žid je horšie ako normálny Žid! A ten v podání Josefa Kronera prostě nemá chybu. Stejně jako celý film - podle mého názoru. O problému invent-árizacie jsem do shlédnutí nic moc bližšího nevěděla. Po jeho shlédnutí už ani nechci, protože mi toho odkryl opravdu dost a podařilo se mu to všechno podat úžasně věrohodně. Silný zážitek.

Hodně dobrá satira! Je mi naprosto jasné, proč ležela komančům v žaludku, až si z toho sama určitou dobu poležela v trezoru. A navíc v tvorbě Kadára, oproti ostatním těžším snímkům, velmi příjemné odlehčení.

No, kdo jde na film řešící "otázky chtěného, nechtěného, vytouženého nebo zmařeného rodičovství" a čeká, že se pobaví, dodá si životního optimismu nebo něco podobného, tak je asi trošku mimo mísu. Musím říct, že po přečtení komentů, shlédnutí hodnocení a následně pak filmu, jsem velmi příjemně překvapena! I když některé scény mi příliš nevoněly, neubráním se a tu plnou palbu tomu dám, protože to samé jsem v podstatě já dostala od filmu. S mozaikovitým vyprávěním jsem neměla absolutně žádný problém - naopak, líbilo se. S herci jsem také neměla problém - až na některé scény se Zuzkou Bydžovskou, kdy mi přišlo, že je fakt mimo...Takže proč ne?

Hodně dobré noir řemeslo! Poctivá práce, která napnula, místy vyvolala smích, ale hlavně celou dobu bavila a nenudila. A navíc si mě získala velmi sympatickou norkovou holkou, která už byla i chudá i bohata, ale to druhé bylo lepší:-)

Uživatel Pafl napsal hlavní část mých myšlenek - akorát s tím rozdílem, že Whity byl mým 2. setkáním s Fassbinderem a nejspíš i posledním, protože ani tohle naše 2. setkání jsem prostě nebyla schopná přežvýkat. Mám pocit, že tady nic nefunguje, že je tu všechno špatně a ještě k tomu chybí myšlenka - tedy nějaká podstatnější než ta, že bílí utlačovali černochy. Celou dobu jsem měla pocit, že se v tom filmu nehne ani stéblo trávy, štronza a zpomalené pohyby (které asi měly vyvolat nějaké emoce) na mě bohužel nefungovaly a ke všemu pozorovat herce napatlané zeleným make-upem, to už mi přišlo až komické. A nesnažte se to svalovat na dobu natáčení - vznikaly i jiné filmy v té době a pouze v tomhle jsem zaregistrovala zelený make-up! Na letošní LFS je Fassbinderovi věnován cyklus "Neznámý Rainer Werner Fassbinder" - obávám se, že i po skončení 36. LFS UH pro mě Fassbinder neznámým zůstane.

Ať už si tahle smrt říká jak chce, opravdu stojí za to ji vidět. Svůj širák smekám před umem dvojky Kadár - Klos - na svou dobu, a co to vykládám, v podstatě i na tuhle dobu, opravdu fantastické dílo. Hodně mu pomohl i velmi charismatický Kačer, který si vás získá nejen svým podmanivým pohledem (na věc). Opravdu dobrá práce.

Asi nejsem natolik velký hráč a nemám pro rulety pochopení - v podání dlouhých přehrávaných záběrů zcela určitě ne.

Při sledování 2hodinového snímku Fish Tank mi celou dobu vrtalo hlavou, co mě na něm tak tankuje? Co mě přimělo soucítit s Miou, zároveň s její matkou, sestrou i jejím dočasným otčímem? Úžasně akční styl pojetí vám ukáže, že vlastně nic není jen černé nebo bílé, černobílé ani šedé. I když je Mia nevychovaný spratek, díky čemu? I když je její matka dítě, které má děti (a neví si s nimi rady), díky čemu? Závěrem jsem se tedy ptala, kdo je tu ten špatný? Ale odpověď jsem nedostala... Hodně silný snímek, po jehož skončení si určitě budete pobroukávat "California Dreamin' on such a winter's day"